Články

Na konci července otřásla Slovenskem katastrofa, která nemá za poslední desetiletí obdoby. Únik digestátu z bioplynové stanice v obci Budča v okrese Zvolen způsobil otravu řeky Hron v úseku minimálně 30 kilometrů. Rybáři sesbírali přes pět tun uhynulých ryb. Po nedávno provedeném ichtyologickém průzkumu ovšem přišla další špatná zpráva.

Když se mě lidé ptají, které tři měsíce rybářského roku mám nejraději, odpovídám bez zaváhání: „Čtvrtletí, které začíná srpnem.“ V srpnu máme poslední příležitost pokusit se o úlovek většího úhoře či potočáka. Nádherné chvíle u tekoucích vod můžeme zažít při chytání tloušťů na ovoce.

Stoletý úhoř novozélandský (A. diefenbachií) byl v roce 1980 zjištěn na Novém Zélandě. V Evropě jsou čtyřicetiletí úhoři říční pravidelně nalézáni v irských jezerech a ze zajetí jsou známi i úhoři starší.

Dva a půl tisíce let se snaží lidé odhalit život úhořů říčních, těchto tajemných ryb. A dodnes není o nich vše známé. Zájem o život úhořů vznikl hlavně tím, že lidé v řekách viděli mladé i dospělé úhoře, ale nikdy neviděli jejich jikry a neviděli úhoře ve tření, což ostatně platí dodnes. A to je odlišovalo od ostatních známých ryb. Proto ve vzdálenější i novější době vznikly nejrůznější teorie o jejich původu.

Posledně jsem vám líčil, jak je krásné chytání pstruhů. Mám ho rád ještě z jednoho důvodu – pstruha mám spojeného i s vůní rozpáleného másla. Nebudu nic nalhávat, má skvělé maso.

Ne, nezbláznil jsem se! I když je titulek prapodivný, je naprosto přesný. Rybářovo krmítko od počátku bylo nositelem návnady, která měla přilákat rybu. Na tom se po desítkách let nic nezměnilo a rybáři i dnes krmítka „futrují“. Ale proč tedy krmítko bez návnady?

Kdysi, to už bylo na konci prázdnin, stojím uprostřed řeky a pomalu brodím proti proudu. Voda je hodně nízká. Dlouho nepršelo a v nejhlubších místech mám nejvíce tak do půli stehen. Pro lov tloušťů je to tady ideální stav a já ho hodlám využít, protože předpověď říká, že bude pršet, a to hodně, což tady znamená vyšší a kalnou vodu, takže s tloušti by byl na chvíli konec.

Kdysi jsem narazil na pěkného tlouště na malé říčce v poměrně zarostlém úseku, kam mnoho rybářů nechodí. Vysoká tráva na břehu, nízké, ale pořádně husté vrbové houští docela slušně znemožňují přístup k vodě. Úsek pod místem i nad ním je hodně frekventovaný, a tak si dovedete představit, že tu mnoho ryb není, anebo není snadné je chytit.

Když tak přemýšlím, kterou rybu z řeky mám nejraději, hodně váhám, protože všechny říční druhy chytám hodně rád, a tak raději řeknu něco o té, s níž se potkávám třeba při lovu přívlačí nejčastěji. Je to jelec tloušť.

Jednoduchá, a přitom velmi zajímavá úprava této nejtradičnější české ryby. Pokud máte pocit, že jste už kapra ochutnali na všechny způsoby, zkuste tento recept.

Naši předkové dobře znali kvalitu různých domácích dřevin a během staletí zjistili i to, které jsou nejvhodnější na výrobu rybářské udice. Zřejmě nejvíce preferované byly snadno dostupné lískové pruty, pevnější ale byly udice z jiných vzácnějších dřevin, například z dřínu.

Určitě nejsem sám, koho zajímají šikovné kousky různých živočichů, které naznačují, že inteligencí nebyl obdařen pouze člověk. Dlouho jsem se z nich těšil hlavně při prohlížení krátkých filmových šotů, které kolují po internetu, nebo je znám z literatury.

Od roku 2022 dojde k úpravě bližších podmínek výkonu rybářského práva na revírech Severočeského územního svazu, nejvíce změn se týká lovu dravých ryb na ÚN Nechranice. Dotknou se tedy hlavně vláčkařů a muškařů. Řada z nich s omezením výrazně nesouhlasí a na sociálních sítích to dávají hlasitě najevo.

Každý český rybář jistě zná nejrůznější rybářské legendy. Mnohdy jde o historky, které jsou předávány z generace na generaci už po celá desetiletí. Zřejmě nejúžasnější jsou však neuvěřitelné příběhy o sumci velkém (Silurus glanis).

Když se řekne pstruh, okamžitě se mi to spojí s krásnou přírodou doprovázenou zvukem zurčení potoků a k tomu krásný zpěv ptáků. Lov těchto krásných ryb považuji za elegantní disciplínu v rybařině.