Články

Vloni v květnu jsem neodolal nabídce, abych se znovu podíval do Norska. Docela jsem váhal, ve svých šestašedesáti letech mám svoje mouchy a vrtochy, ale manželka a o hodně mladší kolega Honza mě nakonec přemluvili. Na přípravu moc času nebylo, takže jsem oprášil svůj starý cajk, něco dokoupil na internetu a režnou nití zalátal přestárlý „zimní“ pracovní oblek. Holt, mladé jsem měl sebou jenom nadšení.

Věže kostelů propichují oblohu a pokoušejí se o spojení s nekonečnem. Horké slunce válcuje krajinu se sisyfovskou trpělivostí. Vždycky, když hrozí, že ji promění v měkké těsto, přijde ochlazující soumrak. Kámen se jen neochotně vzdává nahromaděného tepla a tak ostrov posílá hvězdám na obloze horké polibky. Ztratil jsem se v krajině ostrova mezi Sicílií a Afrikou.

Jak ten čas letí, řekl bych, když si vzpomenu na jednu naši výpravu někdy před 25 lety, kdy jsme s kamarády vyrazili na štičí safari, jak jsme se tehdy nazvali naši výpravu za štikami na Lipno.

Představa chytání mořských pstruhů mě lákala už několik let. O lovu tečkovaných torpéd na rozlehlých plážích jsem slyšel a četl více než dost. Velmi malá, dokonce až nepatrná úspěšnost výprav mé růžové představy kalila, proto přednost na pomyslném žebříčku cestovatelských plánů nejdříve dostali polaci a dorši z ostrova Hitra a štiky z opravdu velkého rybníka, jemuž Švédové říkají Malerské jezero.

Na dřevěné lávce pod mlýnem se zastavil starý, silně prošedivělý muž. Opřel si hůl o zábradlí a smutným pohledem spočinul na mlýnském náhonu. Co všechno tady prožil. O tom už by se dalo chvíli vyprávět.

Lín obecný (Tinca tinca) se řadí k našim původním druhům ryb a patří do tzv. kaprovitých. Vyskytuje se v celé Evropě až po Ural. Přičemž málokdo ví, že lín se vykytuje např. i na jihu Švédska.

Na lehké a zvláště pak ultralehké přívlači mě vždycky fascinovalo, jak velké množství všelijakých nástrah se dá použít. Od gumových nástrah všemožných tipů, tvarů a barev, přes malé třpytky rotační či plandavky, po nejmenší wobblery, popřípadě marmyšky a streamery.

První vodní nádrže na našem území nepochybně vznikaly už někdy ve třetím a čtvrtém století našeho letopočtu. Šlo o jednoduché nádrže sloužící pro zadržení vody pro hospodářské účely, například pro praní rud nebo sklářství, nebo také pro účely rýžování zlata. Nádrže, také nazývané klauzury, měly jen jednoduchou sypanou hráz a propusti z klád se stavidly na návodní straně.

Děti z rybářského kroužku z Domu dětí a mládeže Hlučín se vydaly na dobrodružnou výpravu na výstavu For Fishing 2020. Pro mnohé z nich to byla vůbec první zkušenost s akcí takových rozměrů.

Jezdíme do Norska už řadu let na jedno místo. Většinou se věnujeme přívlači na hloubkách 10-30 m. Koupil jsem si nový pilkerovací prut a multiplikátor. Jaká je ideální zátěž pro pilkerování na hloubkách 80-100 m?

Seychely evokují ve většině lidí představu exotického ostrovního ráje, kam se jezdí odpočívat na krásné pláže a jinak se tam nedá nic moc dělat. Po naší čtrnáctidenní plavbě na katamaránu, kdy jsme prozkoumali desítku ostrovů a ostrůvků, mohu zodpovědně prohlásit, že málokterá destinace je dosud tak „neobjevená“, jako tato.

Bylo mně krásných šestnáct a stejně krásné červencové, prázdninové dopoledne. Chytal jsem na svém oblíbeném místě v Beňovech, pod jezem Úhlavy. Voda zpívala, plotice braly a tak jsem ani neslyšel, že na mě někdo volá.

Kdy na velkou rybu do středního Norska? Můžete mi doporučit vhodný termín na trofejní tresku obecnou?

Říká se to. Bohužel tomu tak nebývá i když někdy se to povede. Tam, kde ryby nejsou, se záběru rybář prostě nedočká, ani kdyby se rozkrájel. A tak než sedět na jednom místě a čekat na zázrak, je mnohem lepší vydat se na rybářskou výpravu jen s minimálním vybavením a ryby hledat.