Šupiny

Řada manželek rybářů se mě ptá, co na tom ti chlapi mají a proč jsou tak natěšení, když se chystají na rybářskou výpravu. Je to zcela jednoduché a logické. Už jen ten pocit, že budou minimálně týden bez dozoru, nikdo jim nebude do ničeho mluvit, nebudou se muset hlídat ve výrazech – a že to pánové umí, pěkně silácky se vyjadřovat…

S parťákem Davidem se potkáváme v jednom letním dopoledni přímo na hrázi jihočeského rybníka. „Hezké zákoutí,“ komentuje kolega harmonickou přírodní scenérii. Vybíráme si místo na vzdálené cestě od hráze. Je zde hloubka kolem jednoho metru a zajímavý travnatý ostrůvek.

Po několikaleté přestávce se opět vydáváme rybařit na švédský sever, tentokrát do revíru Lesjön. Cestou jsme si udělali krátkou zastávku ve Stockholmu, v jednom z nejhezčích světových měst. Tříhodinová procházka našim, z auta pomačkaných tělům jednoznačně prospěla.

Na Pálavu jsme se rozhodli jet po dohodě s přítelem a to na tři dny. Před bránou kempu jsem viděla velkou kolonu a posléze i frontu u okénka k ubytování. Když jsme se dostali do areálu, hledali jsme místo, kde to pro nás bude co možná nejlepší.

Kolegyně mě krátce po prázdninách překvapila: „Můžeš mi říct, kde se vyřizuje rybářský lístek?“ Když jsem vyprávěla o kráse rybaření, vždy tiše naslouchala, ale občas pronesla něco o tom, že to je ztráta času. A o rybářích si myslela své.

A je tu pro změnu mrazivé říjnové ráno. Podzim je v plném proudu a jsem strašně zvědavý, jaká překvapení mi uchystá moje řeka dnes.

Už šedesát let se snažím stát dospělým, ale nějak se mi to nedaří. Mnohdy zjišťuji, že jsem pořád tím malým klukem s touhou si hrát a jsem v rozpacích, zda to veřejně přiznat, anebo zatajit.

Přívlač patří k mým nejoblíbenějším způsobům lovu ryb. Moje začátky sice nebyly lehké, ale první ulovená štika na plandavku způsobila, že jsem tomuto nesnadnému, leč krásnému způsobu chytání v podstatě propadl. A to i přesto, že se tento způsob rybolovu řadí k těm náročnějším.

Patřím k rybářům, kteří své náčiní neodkládají ani v zimě. Touha být u vody je prostě silnější, ať mrzne nebo sněží. Výběr lokalit je však pochopitelně omezený. Na pstruhových revírech lovit nelze. Tam platí zákaz až do 16. dubna. Mimopstruhový revír v sousedství toho pstruhového mě však zachrání. Nějaký ten siven nebo duhák se po naší mušce kouknout může.

Když jsem onehdy seděl u vody, honilo se mi hlavou, jaké video mám natočit, aby nebylo stejné, jako jsou mnohá ostatní. Delší dobu jsem měl v plánu něco o amurech. Chytat je, ale na boilie nebo kukuřici mi přišlo celkem běžné.

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu! Čas je pán neúprosný, zběsile ubíhá a další rybářská sezona je v tahu. Myslím, že tomuhle chlápkovi chybí trochu lenosti. Neškodilo by, kdyby občas zastavil a jen tak lelkoval nebo se dokonce i kousek vrátil.

Včerejší den skočil fiaskem. Jediný sumec který se podíval na břeh měřil 40 cm. O půlnoci jsme ulehli ke spánku v očekávání, co přinese následující den.

V květnu 2017 jsem měl příležitost navštívit pár jezer ve Skotsku, samozřejmě s muškařským prutem v ruce. Bydlel jsem v malém městečku Auldearn poblíž Inverness, hlavního města severní části Skotska. Kolem se rozprostírají krásné hory plné jezer, takže mým cílem bylo zkusit ulovit v nějakém horském jezeru divoké potočáky.

Není to dlouho, kdy jsem se přestěhoval poblíž jedné nejmenované malé řeky. Labe, které je pro mě srdeční lokalitou, také nemám daleko. Jenže tato podstatně menší řeka mě očarovala na první pohled. Svým klidem i přírodou.

Pořádný žvanec rohlíku napíchnutý na „gigaháčku“ ležícím na dně kus od krmítka. Na velkou rybu je přece zapotřebí nastražit velkou nástrahu! Nic se nesmí nechat náhodě! Co kdyby zabral poslední pěkný lysec, který se ještě prohání v půlhektarovém rybníčku!