Šupiny

Leží na ošuntělém křesle v maličké hale u vstupu do apartmánů. Veškerý turistický ruch je mu úplně fuk. Povznesen jako Bůh sleduje to barevné hemžení na přístavní promenádě. Kocour Pinokio, Dalmatinec s dlouhými vousy a mírnou povahou. Húúúááá. Kočičí nuda u Jadranu mixovaná s horkem. V takovém koktejlu kocouří tělo sladce malátní. Ještě jednou si rozkošnicky zívnout. Nakonec Pinokio položí tlapku pod hlavu a usne.

Každý máme oblíbené místo na rybaření. Někoho láká množství ryb, jiného krásné přírodní scenérie. Pozadu nezůstávají ani ti, kteří vyhledávají pouze místa bez lidí.

V neděli ulovil na Labi kousek od Kamenice Milan Líbal dalšího lososa! Losos měřil 94 centimetrů a zabral na rotačku. Po krátkém focení byl puštěn zpět do řeky.

Že je v listopadu na kapry zima? To rozhodně není pravda! Své o tom ví Viktor Paláček, kterému se v listopadu podařilo ulovit obřího kapra. Jeho úlovek však není zvláštní jen svou hmotností, ale hlavně tím, že se jednalo o šťastné znovushledání. Viktor totiž kapra ulovil už před čtyřmi lety!

Martin Slánský vyrazil původně přívlačí lovit sumce. Celý den se mu však nedařilo a ryby jako by ve vodě snad ani nebyly. Když konečně přišel záběr, nestačil se divit! Na prutu měl lososa!

Říjnovou tmou se pomalu sune kolona asi padesáti aut. Jsem někde uprostřed. Jakékoliv snahy o předjíždění už jsem vzdal. Teď jen poslušně čekám, stejně jako ostatní, až kamiony a náklaďáky s přívěsy konečně někam odbočí. Snad po padesáté za poslední dva dny sahám po telefonu a větší části dánské expedice vysvětluji důvod i rozsah zpoždění.

Říjnovou tmou se pomalu sune kolona asi padesáti aut. Jsem někde uprostřed. Jakékoliv snahy o předjíždění už jsem vzdal. Teď jen poslušně čekám, stejně jako ostatní, až kamiony a náklaďáky s přívěsy konečně někam odbočí. Snad po padesáté za poslední dva dny sahám po telefonu a větší části dánské expedice vysvětluji důvod i rozsah zpoždění.

Tááák, ještě se podívat za malý útes. Moře je plné zlatavých nitek, po kterých slunce ručkuje v mělké vodě k písku dna. Pohoda a klid modrých závěsů na hranici viditelnosti. Natáhnu se na ploché skalisko a udělám takový malý klik. Pod vodou jste ve stavu beztíže. Jde to snadno. Podívám se za kámen hojně obrostlý řasami. A najednou zírám do podivného kruhového ústního terče neznámého vetřelce. Hnědé tělo porostlé velkými trny. Fíííí!

Kolik jezů si je na první pohled podobných jako vejce vejci a přesto je každý naprosto jiný. Každý z nich žije svým skrytým životem a má svá tajemství. Střeží je takovým způsobem, že jen ti nejvytrvalejší a nejvnímavější rybáři dokážou občas malounko nakouknout pod pokličku tohoto divotvorného hrnce. Ti ostatní se trápí. Zkoušejí to, zkoušejí, ale pak mávnou rukou s tím, že v této vodě prostě nic není.

Pepův wobbler s imitací pstruha dopadl kousek od stanoviště velké štiky. Nestihla zaútočit, ale pohyb vetřelce jí neunikl. Vyjela asi metr ze své skrýše a čekala, co se bude dít. Nezvaný host se po chvíli vrací a jeho dráha vede tentokrát v těsné blízkosti zubaté dračice. Ta kousek popojede a zaútočí rychlostí blesku. Rybář v lodi je překvapený, ale reaguje pohotově a štice tvrdě odporuje. Zpočátku je ryba zmatená, protože žádnou reakci nečekala. Pak si vzpomene na jeden z minulých zážitků a pochopí, že je zle.

Před lety jsem tři neděle pobýval ve švédském Stockholmu, skvostné městské perle severu Evropy. Byla třeskutá zima, ale nadšením jsem ani nedýchal. Nádhera! Bydlel jsem v kajutě menší lodi na okraji zálivu, která byla hotelem, vlastně botelem. V místě, kde se řeka vlévala do moře. Nic romantičtějšího na bydlení jsem dosud snad ani nezažil.

Pepův wobbler s imitací pstruha dopadl kousek od stanoviště velké štiky. Nestihla zaútočit, ale pohyb vetřelce jí neunikl. Vyjela asi metr ze své skrýše a čekala, co se bude dít. Nezvaný host se po chvíli vrací a jeho dráha vede tentokrát v těsné blízkosti zubaté dračice. Ta kousek popojede a zaútočí rychlostí blesku. Rybář v lodi je překvapený, ale reaguje pohotově a překvapí štiku tvrdým odporem. Zpočátku je zmatená, protože žádnou reakci nečekala. Pak si vzpomene na jeden z minulých zážitků a pochopí, že je zle.

Letošní zahájení lovu štik a ostatních dravých ryb přívlačí jsem si užil ve Skandinávii a stálo to opravdu za to. Po návratu z okouzlujícího severu Evropy, stále ještě pln dojmů a zážitků, mi chvilku trvalo, než jsem se vrátil do zajetých kolejí. Ale rybářská vášeň mi nedovolila dlouho zahálet a tak jsem v prvním volném termínu konečně vyrazil k vodě s přívlačovým prutem i doma. Prověřit stavy štik a dalších dravců na mé oblíbené řece.

„Jo, to minule na Odře…“ A další tesklivé povzdechy… To všechno se mi honí hlavou, když sedím u vody a přemýšlím o řece, od které jsem se odstěhoval. Už je tomu přes rok. Poprvé jsem nahodil udici na revíru Odra 5 někdy v roce 1977. Je to mimopstruhový revír, převážně parmového pásma. V nadjezí ve Studénce a v Bartošovicích jsou úseky typického cejnového pásma.