Poznávání

Zlatý potok je pravostranný 48 km dlouhý přítok řeky Blanice. Pramení na úpatí hory Libín a protéká velmi zachovalou krajinou šumavského podhůří. Naše škola má tento rybářský revír v užívání dlouhé desítky let zejména pro účely výuky žáků školy.

Krevní oběh představuje u ryb uzavřený systém, který je tvořen srdcem, tepnami, žilami a vzájemně propojenou tepennou a žilnou kapilární sítí. Součástí cévní soustavy je také lymfatický (mízní) systém, který je u ryb velmi dobře vyvinutý a je srovnatelný s lymfatickým systémem suchozemských obratlovců.

Severočeský územní svaz Českého rybářského svazu v letošním roce završí 25 let úsilí o trvalé navrácení úžasné ryby, lososa obecného (atlantského) do českých vod.

Není to tak dávno, kdy si i naše řeky žily svůj vlastní život a okolní krajinu přetvářely podle odvěkých zákonů přírody. Pak se je ale člověk rozhodl zkrotit. Někdy se mu to povedlo víc, jindy míň. Výsledek regulace našich řek a potoků, které proběhly hlavně v 19. a 20. století, máme všude kolem nás, především v zastavěných oblastech.

Pokud pravidelně čtete časopis Rybářství, určitě znáte úchvatné podvodní fotografie Mirka Bráta. Můžeme se díky nim aspoň v představách ponořit do fantastického vodního světa, vidět ryby pěkně zblízka. Skoro se jich dotknout.

Jistě mi dáte za pravdu, že i když jsou ryby daleko primitivnější než my, vládci planety Země, jejich pohled po vytažení z vody je někdy natolik výmluvný, že čekáme jen na to, kdy na nás ryba promluví. Možná i proto postupně přibývá zastánců metody „Chyť a pusť“.

Výpustné zařízení je druhé nejdůležitější zařízení rybníka. Dnes se můžeme nejčastěji setkat s takzvaným požerákem.

Na otázku z titulku si každý čtenář určitě sám hned odpoví, že ryby dýchají žábrami. Není to ale jediná možnost, u ryb je také na různém stupni vývoje vyvinuto kožní dýchání. Navíc se řada rybích druhů dokáže adaptovat na sníženou koncentraci ve vodě rozpuštěného kyslíku tím, že doplňkově využívá k dýchání také atmosférický kyslík. A žábry rybám neslouží pouze k dýchání, ale plní i další důležité fyziologické funkce. O tom všem si povíme v dnešním článku.

Už v dobách minulých se lidé snažili ulovit nějakou rybu, ale rozhodně to v počátku nebylo rybářským prutem a už vůbec ne pro zábavu. Ryby totiž byly stejně jako zvěř nedílnou součástí obživy.

Příkladů na známé úsloví „cítí se jako ryba ve vodě“, by každý z nás mohl uvést snad tisíc, obrazně řečeno pro každý rybí druh alespoň jeden. Skutečně u ryb téměř absolutně převládají druhy, které bez rodného živlu – vody, vydrží pouze krátkou dobu. Většinou několik minut, výjimečně odolné druhy pak i několik hodin. Limitujícím faktorem, který rybám primárně neumožňuje delší pobyt na souši je jejich způsob dýchání pomocí žáber.

Ustálený český název nemá. Je také nazýván keříčkovec jihoafrický, sumeček africký, popřípadě jen keříčkovec, Clarias. Ryba je podobná našemu původnímu druhu sumci velkému.

Nutriční požadavky ryb, trávení potravy a jejich růst jsou značně odlišné ve srovnání s vývojově vyššími obratlovci. Ryby středních a severních zeměpisných šířek se živí převážně lehce stravitelnou bílkovinnou potravou živočišného původu, tedy zooplanktonem, zoobentosem (larvy vodního hmyzu) a rybami.

Pstruh obecný (forma potoční) je naše původní lososovitá ryba vyskytující se v tocích ležících ve vyšší nadmořské výšce, jako jsou horské potoky a bystřiny. V posledních letech je tato ryba na ústupu.

Pojmem welfare (pohodou zvířat) se odborníci začali zabývat asi v 60. letech minulého století. U ryb se tato problematika začala řešit zhruba na začátku nového tisíciletí, kdy na toto téma vzniklo několik zajímavých knih.

Lín obecný (Tinca tinca) se řadí k našim původním druhům patřícím do tzv. kaprovitých ryb. Tato skupina se vyznačuje požerákovými zuby, kterými rozmělňuje přijatou potravu. Zuby jsou uloženy v hlavě těsně před vstupem do střevní rozšířeniny. Lína najdeme v podstatě po celé Evropě (až po Ural). A jen někteří rybáři vědí, že ho mohou ulovit i na jihu Švédska.