Poznávání

Líheň, kterou jsme o víkendu navštívili, leží v hlubokém údolí řeky Bystřice. Produkuje násady lososovitých ryb pro Moravskoslezský ÚS. Stěžejní část produkce tvoří pstruh obecný, kterého zde každý rok vyprodukují stovky tisíc kusů v různých věkových stádiích. Dále se zde zabývají produkcí desítek tisíc lipanů a pstruhů duhových.   

V posledních letech se rozmohlo získávání „zelené“ energie z obnovitelných zdrojů. Zvlášť lukrativní se stal byznys se slunečními kolektory, které vyrostly prakticky ze dne na den na nejrůznějších, často nevhodných místech.

Když se většina lidí podívá na hráz malé vodní nádrže, tedy jakéhokoli rybníka, myslí si, že takovou masou země nemůže protéct ani kapka vody. Není tomu tak. Jedním z mnoha problémů při zakládání vodních nádrží je průsak tělesem hráze.

Když jsem drska většího viděl poprvé před téměř sedmi lety, říkal jsem si, jaké mám štěstí vidět jako jeden z mála rybářů na vlastní oči rybu, kterou jsem znal jen z obrázků a učebnic.

Síh maréna (Coregonus Maraena) je na našem území nepůvodní druh, který se kdysi těšil u lidí a nejednoho rybáře velké oblibě. Tento druh k nám v podobě jiker dovezl v roce 1882 Josef Šusta.

Postupný úbytek drobných potravních druhů ryb v rybnících a rybničních soustavách je často diskutovaným problémem. Důvody jsou v podstatě známy.

Jen málokteré odvětví má u nás podobnou tradici jako rybníkářství… Jen málokterá ryba je v jiných zemích tak tradiční, jako je český kapr u nás. Je tu doba výlovů. Opakuje se to rok co rok. Už po celá staletí.

Původním areálem výskytu síha peledě (Coregonus peled) jsou velké řeky a jezera mezi řekami Mezeň a Kolyma v Rusku, typickou domovinou v Rusku je řeka Pečora. V dřívějších publikacích se uváděla původní domovina síha peledě i ve Finsku a Švédsku, toto tvrzení se ale již vyvrátilo.

V posledních desetiletích není složité v našich vodách pozorovat úbytek nejrůznějších vodních živočichů. Na některé druhy se dnes v podstatě už jen vzpomíná. Navíc nejde pouze o naši ichtyofaunu, ale vzácní jsou např. původní druhy raků, plži, mlži nebo mihule.

Před časem jsem psal o některých vybraných vnějších parazitech, se kterými se v rámci cvičení v předmětu Nemoci ryb v laboratoři setkáváme. Dnes se podíváme na parazita, který cizopasí nikoli na povrchu těla, ale uvnitř, a to přímo v rybím oku.

Ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus) je protáhlá, ze stran zploštělá ryba s tmavším hřbetem a stříbrnými boky. Na našem území se jako původní druh původně vyskytovala jen v přítocích Dunaje. Zde obývá proudné úseky lipanového a parmového pásma. Naše nová škola je obklopena vodním biotopem, který zkrášluje právě tato ryba. Napomáhá nám zde od řasy, kterou se živí.

Většina z nás si myslí, že bakterie jsou při běžném pohledu neviditelné. V podstatě tomu tak je, když ale vytvářejí kolonie čítající miliony jedinců, tyto útvary mohou být docela nápadné. A z „výtvarného“ hlediska i krásné. Platí to i v případě některých druhů žijících v našich vodách.

Metodu poloumělého výtěru candáta na přenosná výtěrová hnízda zavedl a propracoval nestor českého rybníkářství Josef Šusta koncem 19. století na Třeboňsku.

Vodní rostliny byly odjakživa neoddělitelnou součástí vodního ekosystému. Rozdělují se na vyšší a nižší. Většinový podíl primární produkce (až 90 %) připadá na nižší rostliny. Do těch řadíme sinice a řasy, které jsou nejenom producenty kyslíku, ale také potravou pro zooplankton a další malé vodní organizmy.

Trávicí ústrojí ryb umožňuje rybám příjem potravy s následným trávením a vstřebáváním živin. Podstatným způsobem se liší u kaprovitých a dravých ryb. Začíná ústním otvorem a pokračuje ústní dutinou, na kterou navazuje hltan, jícen, žaludek, střeva a řitní otvor.