Poznávání

Když jsem drska většího viděl poprvé před téměř sedmi lety, říkal jsem si, jaké mám štěstí vidět jako jeden z mála rybářů na vlastní oči rybu, kterou jsem znal jen z obrázků a učebnic.

Síh maréna (Coregonus Maraena) je na našem území nepůvodní druh, který se kdysi těšil u lidí a nejednoho rybáře velké oblibě. Tento druh k nám v podobě jiker dovezl v roce 1882 Josef Šusta.

Postupný úbytek drobných potravních druhů ryb v rybnících a rybničních soustavách je často diskutovaným problémem. Důvody jsou v podstatě známy.

Jen málokteré odvětví má u nás podobnou tradici jako rybníkářství… Jen málokterá ryba je v jiných zemích tak tradiční, jako je český kapr u nás. Je tu doba výlovů. Opakuje se to rok co rok. Už po celá staletí.

Původním areálem výskytu síha peledě (Coregonus peled) jsou velké řeky a jezera mezi řekami Mezeň a Kolyma v Rusku, typickou domovinou v Rusku je řeka Pečora. V dřívějších publikacích se uváděla původní domovina síha peledě i ve Finsku a Švédsku, toto tvrzení se ale již vyvrátilo.

V posledních desetiletích není složité v našich vodách pozorovat úbytek nejrůznějších vodních živočichů. Na některé druhy se dnes v podstatě už jen vzpomíná. Navíc nejde pouze o naši ichtyofaunu, ale vzácní jsou např. původní druhy raků, plži, mlži nebo mihule.

Před časem jsem psal o některých vybraných vnějších parazitech, se kterými se v rámci cvičení v předmětu Nemoci ryb v laboratoři setkáváme. Dnes se podíváme na parazita, který cizopasí nikoli na povrchu těla, ale uvnitř, a to přímo v rybím oku.

Ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus) je protáhlá, ze stran zploštělá ryba s tmavším hřbetem a stříbrnými boky. Na našem území se jako původní druh původně vyskytovala jen v přítocích Dunaje. Zde obývá proudné úseky lipanového a parmového pásma. Naše nová škola je obklopena vodním biotopem, který zkrášluje právě tato ryba. Napomáhá nám zde od řasy, kterou se živí.

Většina z nás si myslí, že bakterie jsou při běžném pohledu neviditelné. V podstatě tomu tak je, když ale vytvářejí kolonie čítající miliony jedinců, tyto útvary mohou být docela nápadné. A z „výtvarného“ hlediska i krásné. Platí to i v případě některých druhů žijících v našich vodách.

Metodu poloumělého výtěru candáta na přenosná výtěrová hnízda zavedl a propracoval nestor českého rybníkářství Josef Šusta koncem 19. století na Třeboňsku.

Vodní rostliny byly odjakživa neoddělitelnou součástí vodního ekosystému. Rozdělují se na vyšší a nižší. Většinový podíl primární produkce (až 90 %) připadá na nižší rostliny. Do těch řadíme sinice a řasy, které jsou nejenom producenty kyslíku, ale také potravou pro zooplankton a další malé vodní organizmy.

Trávicí ústrojí ryb umožňuje rybám příjem potravy s následným trávením a vstřebáváním živin. Podstatným způsobem se liší u kaprovitých a dravých ryb. Začíná ústním otvorem a pokračuje ústní dutinou, na kterou navazuje hltan, jícen, žaludek, střeva a řitní otvor.

Kapr obecný (Cyprinus carpio) se řadí mezi naše původní ryby, protože je na našem území přes 1000 let. Je tradiční rybou zejména o Vánocích a také naší nejznámější rybou.

Už naši prapředkové před tisíci lety měli problém s uchováním přebytků po úspěšném lovu. Týkalo se to masa suchozemských zvířat i ryb. Zřejmě zcela náhodou přišli na to, že menší kousky masa dokážou slunce a vítr poměrně rychle usušit a tím i zakonzervovat.

Je celkem přirozené, že se rybáři při výkonu rybářského práva občas setkávají s terminologií jiných oborů, které mají vztah k vodnímu prostředí.