Poznávání

Výpustné zařízení je druhé nejdůležitější zařízení rybníka. Dnes se můžeme nejčastěji setkat s takzvaným požerákem.

Na otázku z titulku si každý čtenář určitě sám hned odpoví, že ryby dýchají žábrami. Není to ale jediná možnost, u ryb je také na různém stupni vývoje vyvinuto kožní dýchání. Navíc se řada rybích druhů dokáže adaptovat na sníženou koncentraci ve vodě rozpuštěného kyslíku tím, že doplňkově využívá k dýchání také atmosférický kyslík. A žábry rybám neslouží pouze k dýchání, ale plní i další důležité fyziologické funkce. O tom všem si povíme v dnešním článku.

Už v dobách minulých se lidé snažili ulovit nějakou rybu, ale rozhodně to v počátku nebylo rybářským prutem a už vůbec ne pro zábavu. Ryby totiž byly stejně jako zvěř nedílnou součástí obživy.

Příkladů na známé úsloví „cítí se jako ryba ve vodě“, by každý z nás mohl uvést snad tisíc, obrazně řečeno pro každý rybí druh alespoň jeden. Skutečně u ryb téměř absolutně převládají druhy, které bez rodného živlu – vody, vydrží pouze krátkou dobu. Většinou několik minut, výjimečně odolné druhy pak i několik hodin. Limitujícím faktorem, který rybám primárně neumožňuje delší pobyt na souši je jejich způsob dýchání pomocí žáber.

Ustálený český název nemá. Je také nazýván keříčkovec jihoafrický, sumeček africký, popřípadě jen keříčkovec, Clarias. Ryba je podobná našemu původnímu druhu sumci velkému.

Nutriční požadavky ryb, trávení potravy a jejich růst jsou značně odlišné ve srovnání s vývojově vyššími obratlovci. Ryby středních a severních zeměpisných šířek se živí převážně lehce stravitelnou bílkovinnou potravou živočišného původu, tedy zooplanktonem, zoobentosem (larvy vodního hmyzu) a rybami.

Pstruh obecný (forma potoční) je naše původní lososovitá ryba vyskytující se v tocích ležících ve vyšší nadmořské výšce, jako jsou horské potoky a bystřiny. V posledních letech je tato ryba na ústupu.

Pojmem welfare (pohodou zvířat) se odborníci začali zabývat asi v 60. letech minulého století. U ryb se tato problematika začala řešit zhruba na začátku nového tisíciletí, kdy na toto téma vzniklo několik zajímavých knih.

Lín obecný (Tinca tinca) se řadí k našim původním druhům patřícím do tzv. kaprovitých ryb. Tato skupina se vyznačuje požerákovými zuby, kterými rozmělňuje přijatou potravu. Zuby jsou uloženy v hlavě těsně před vstupem do střevní rozšířeniny. Lína najdeme v podstatě po celé Evropě (až po Ural). A jen někteří rybáři vědí, že ho mohou ulovit i na jihu Švédska.

Jaká je v pražském územním svazu situace s pstruhem obecným a dalšími lososovitými rybami?

K rybářům a jejich koníčku určitě patří i rybářská latina. Bez šťavnatě vyprávěných příhod a zážitků, různě přikrášlených nebo zcela smyšlených, se neobejde prakticky žádná rybářská sešlost, ale často ani posezení u nahozených prutů.

Pstruh obecný forma potoční (Salmo trutta morpha fario) je naší původní lososovitou rybou pstruhových vod. Rybáři vědí, že jeho doba hájení je od počátku září do poloviny dubna. Ten důvod je na místě. Jde o zajištění nerušeného prostředí při tření, v průběhu zimy a ještě chladného předjaří, kdy probíhá inkubace jiker a vývoj vykuleného plůdku.

Mník jednovousý (lota lota) patří do řádu hrdloploutvých (Gadiformes) a čeledi mníkovití (Lotidae). V ČR je řazen mezi chráněné druhy a je veden v kategorii „ohrožených druhů“.

V České republice je asi 23 tisíc rybníků o celkové výměře 52 tisíc ha a odhaduje se, že nadměrné zabahnění se týká zhruba poloviny z nich.

V úvodním článku byli pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) a siven americký (Salvelinus fontinalis) probráni z hlediska výskytu a průběhu života. Tato část je věnována především jejich rozmnožování na našem území.