Poznávání

Reprodukce mnoha rybích druhů v různých částech naší planety je spojená s putováním za čistější, dobře prokysličenou vodou, resp. i kvalitnějším třecím substrátem. Ryby migrující do horních úseků řek a potoků nás nejednou udiví tím, že se občas dokáží prodrat téměř k jejím pramenům.

I když se nám při slově hnízdění nejspíš vybaví nějaký druh opeřence, je nutno říct, že kromě ptáků patří mezi „hnízdiče“ i některé druhy ryb. Rybáři dobře znají třeba naše dva dravce – candáta a sumce, kteří se vytírají do hnízd, obyčejně vystlaných úlomky vodní vegetace.

Lipno je fenomén. Je to největší umělá nádrž v České republice, ale i v Evropě a tím pádem i náš největší revír. Mluví se o něm hlavně v souvislosti s lovem dravců a s tím také o pravidlech, jak tyto ryby lovit. Rád bych širší rybářské veřejnosti připomněl trochu historie, okomentoval současnou situaci a pokusil se nastínit možnosti do budoucna.

Lidé se už při výrobě prvních předmětů denní spotřeby – hliněných nádob, zbraní (oštěpy, luky), oděvů, obydlí i dalších výrobků často snažili, aby jejich výtvory měly nejenom praktické využití, ale potěšily oko i duši. Proto je zdobili různými způsoby, třeba řezbou, rytím nebo malbami.

Očnatec obecný je nesmírně zajímavá ryba. Žije ve východním Atlantiku a Středomoří, její požití vyvolává velmi silné halucinogenní stavy. Už ve starověku ji jako rekreační drogu užívali staří Římané a Polynésané. Výjimečným úlovkem se redakci eXtra.cz pochlubili čeští rybáři, kteří očnatce chytili v Chorvatsku.

V poslední době čtu různé diskuze o inteligenci kapra. Někteří tvrdí, že jde o rybu hloupou a že ji rybáři zbytečně přeceňují. Jiní kolegové kapra naopak považují za velmi chytrého, všemi mastmi mazaného soupeře. Jak to tedy je?

Pohyb ryb v jejich přirozeném prostředí závisí především na dvou fyzikálních veličinách – hustotě prostředí a rychlosti vodního proudu. Nezanedbatelnou roli samozřejmě hrají morfologické a fyziologické adaptace ryb.

Při vyslovení slov ryba a parazit se většině rybářů zřejmě vybaví ryby napadené pijavkami, tasemnicemi, kapřivci nebo jinými trapiči, kteří znepříjemňují rybám život a leckdy mají za následek i jejich smrt. Může ale nastat situace, že se z beránka stane vlk a jako parazit se chová ryba?

Každý z nás se dívá na svou oblíbenou řeku a krajinu kolem ní osobitým způsobem přes své neopakovatelné zkušenosti, zážitky a pocity. Právě proto jí mnozí z nás dávají různé přívlastky, kterým nemusejí všichni rozumět.

Jistě jste mnozí v poslední době dostali emailem kratičký film o vraku auta, z něhož se po vytažení na břeh vysypalo množství pěkných sumců. Pro laiky možná udivující, většině rybářů ale vcelku známá skutečnost.

Během milionů let vývoje se u vodních živočichů, potažmo později u těch, kteří vstupují do vody jenom občas, opakovaně „proměnila“ ocasní část těla v orgány pohybu připomínající svou funkcí lidské vynálezy – lodní šroub a kormidlo.

V roce 1992 byla během uragánu Andrew zničena akvária Oceanária na Floridě, ze kterého do mořských vod uniklo šest perutýnů ohnivých. Perutýn ohnivý (Pterois volitans) je pozoruhodná, dekorativní a jedovatá mořská ryba z čeledi ropušnicovití, která přirozeně žije v Indopacifické oblasti.

Výskyt a početnost ryb v našich vodách jsou dány pestrou směsicí faktorů, které dohromady spoluvytvářejí zajímavou mozaiku různě hodnotných rybích společenstev. Pomineme-li obvykle dobře připravené stojaté soukromé vody, kde se nezřídka prohánějí i ryby z vod svazových (v lepším případě), nebo ryby ukradené při nelegálním rybolovu na vodárenských nádržích (v horším případě), pak není mnoho revírů, kam by se rybář opravdu rád vracel, kde by si skutečně skvěle zachytal.

Stoletý úhoř novozélandský (A. diefenbachií) byl v roce 1980 zjištěn na Novém Zélandě. V Evropě jsou čtyřicetiletí úhoři říční pravidelně nalézáni v irských jezerech a ze zajetí jsou známi i úhoři starší.

Dva a půl tisíce let se snaží lidé odhalit život úhořů říčních, těchto tajemných ryb. A dodnes není o nich vše známé. Zájem o život úhořů vznikl hlavně tím, že lidé v řekách viděli mladé i dospělé úhoře, ale nikdy neviděli jejich jikry a neviděli úhoře ve tření, což ostatně platí dodnes. A to je odlišovalo od ostatních známých ryb. Proto ve vzdálenější i novější době vznikly nejrůznější teorie o jejich původu.