Poznávání

Co se týče přírody, naši předkové měli nejenom dobrý pozorovací talent, ale používali i výstižná přirovnání a poetická pojmenování některých rostlin, živočichů a přírodních dějů. Mnohé z nich se zachovaly dodnes a platí to i pro ryby a rybářství.

To, že ptáci vývojově navazují na své plazí předky je obecně známo. Považovat je ale za opeřené dinosaury? To je zřejmě dosti odvážné tvrzení. I když lze připustit, že někteří rybožraví vodní ptáci po vynoření nad hladinu trochu podobní vyhynulým vodním ještěrům jsou. Na svědomí to má konvergence, tedy přizpůsobení se tvaru těla vodnímu prostředí a lovu stejné kořisti – ryb.

Módní trend aquaponie zajímá hlavně podnikatele a investory, teď se k nim připojují i tuzemští vědci. V rámci pětiletého projektu se budou aquaponii věnovat šířeji.

Každému rybáři musí být na první pohled jasné, že podnebí Česka pro chov tropických druhů ryb příznivé není. Určitou výjimkou by mohlo být pouze období velmi teplých letních měsíců. A přesto se některým tropickým rybím druhům věnují i opravdové komerční chovy s produkcí tržních ryb, tedy nejen pro akvaristiku.

Tak jako u řady dalších oborů, existuje i v produkčním rybářství specifická terminologie, rybářský slang. Ten je definován takto: Slang je nespisovný útvar jazyka, který je charakteristický pro mluvčí náležející k určité zájmové nebo profesní skupině. Vezměme si jako příklad, pro rybáře typický výlov rybníka.

Kromě velkých rybožravých ptáků, hlavně běžných kormoránů a volavek, se živí drobnými rybkami i trochu vzácnější ledňáček říční. Ten, na rozdíl od svých větších příbuzných, které rybáři vidí neradi ve svých revírech, je obecně oblíbený pro svůj leskle modrý kabátek a cihlově zbarvenou spodní část těla.

Vyfotografovat si úlovek na podložce, nebo v podběráku? To by neměl být problém. Při troše zručnosti to zvládne každý průměrně nadaný fotograf, který dokáže fotoaparát alespoň zapnout a nastavit určitý program, který za něj nastaví hodnoty expozice. Pak dostane fotografovaný objekt do středu displeje a zmáčkne spoušť.

Mnoho našich rybářů si v posledních letech oblíbilo mořský rybolov, především lov tresek na severu Evropy. Ti, kteří nemají chuť, zdravotní stav nebo finance na výlety až někam k polárnímu kruhu, ale nemusí přijít zkrátka, protože i v našich vodách lze chytit blízkého příbuzného těchto mořských ryb. Jejich bratránkem je totiž mník jednovousý (Lota lota), stálý i když poměrně tajemný obyvatel našich řek.

Ve druhé polovině 16. století je rybníkářství na svém vrcholu a v Čechách a na Moravě je zhruba 180 tisíc ha rybníků. Jen pro srovnání – v dnešní době je na území ČR zhruba 52 tisíc ha rybniční plochy. Na jejich výstavbě se především v jižních Čechách podílely dvě osobnosti ve službách Rožmberků. Byli jimi Štěpánek Netolický a Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan.

Kdy naši prapředkové prvně použili při lovu ryb čeřen, se určitě nedovíme. Tato čtvercová síť, kterou znají rybáři v různých koutech naší planety, patří mezi vodorovné sítě. Funguje na podobném principu jako podložní síť, používá se ale obyčejně v jiných typech vod a může být podle místních podmínek různě modifikována.

Dříve nejběžnější ryba tůněk a návesních rybníčků – karas obecný – je v České republice na pokraji vyhynutí. Ačkoli je mistrem v přežívání nehostinných podmínek, přišla o své původní přirozené biotopy. Navíc ji z vodního prostředí vytlačuje silná konkurence v podobě invazního karase stříbřitého.

Zprávy o výskytu čínských medúz v našem geografickém prostředí by zcela jistě stačily, aby někteří citlivější jedinci začali plnit zejména virtuální prostor ostrými slovy o útoku cizích vlivů z jihovýchodu na naši přírodu…

Bolen dravý (Aspius aspius) je naší původní rybou, která se však vyskytuje spíše lokálně a má řadu zajímavostí. Jde o tzv. reofilní druh, což znamená, že jde o rybu říční. Stojaté vody jí tedy příliš nevyhovují a v rybničních soustavách se s ním tak setkáváme jen velmi vzácně. Výborně se ale bolenům daří v údolních nádržích. Zde je totiž voda kvalitnější i částečně průtočná. ÚN dále poskytují mohutnou rozlohu a téměř neomezenou potravní základnu.

Okoun říční (Perca fluviatilis) je rybou, která do našich vod patří od samotného počátku vytváření ichtyofauny a nepochybně každý z nás se s ním už mnohokrát setkal – a to bez rozdílu věku rybáře, zkušeností nebo doby trávené u vody.