Články

Lidský zrak není tak dokonalý, jako třeba oko ostříže, který dokáže zpozorovat myšku z výšky mnoha desítek metrů. Svým zrakem však dokážeme rozpoznat a zaregistrovat spoustu krásy, která je kolem nás. Pokud aspoň trochu fotografujeme, máme šanci si všechny chvíle u vody a úlovky ryb zdokumentovat a po letech se k nim vracet. Fotografujeme-li, naše schopnost vnímání okolí se po čase změní. K lepšímu.

Sobotní lov skončil úspěšným zdoláním velkého jesetera. Před námi je poslední den lovu na dírkách. Co přinese nedělní dopoledne? Přijde ještě jeden mohykán nebo už budeme chytat jen pstruhy?

Lov na dírkách má své nesporné kouzlo. Většinou je o lovu okounů a pstruhů. My jsme však vyrazili cíleně na jesetery! První den se nám moc nedařilo, proto jsme změnili strategii.

Když jsem se podruhé vdala, jedním s nejčastějších témat mého muže byly vzpomínky na rybaření. Manžel mě takřka neustále zásoboval příběhy o tom, jak v dětství chytal ryby, jaký je to krásný koníček, kterému by se chtěl opět věnovat. Jelikož byl pracovně docela vytížen, na zájmy mu moc času nezůstávalo.

Tentokrát nepůjde o popis lovu žraloka v mořích, ale o to, jak opravit brodicí boty, když se nám odlepí filcová podrážka. Ta by měla být od výrobce sice přilepena tak, aby vydržela alespoň dvouletou záruční lhůtu, bohužel se ale stává, že extrémní namáhání nevydrží. Záruka

Do Norska jsem se chytal už několik let. Chtěl jsem tam vyrazit na pstruhy žijící v řekách a jezerech. nakonec jsem s sebou vzal i manželku.

Nejen lidé, ale i věci mají své osudy a je věčná škoda, že nemohou vyprávět. Pojďme se do minulosti vracet. Třeba do doby, kdy naviják, prut nebo korkový splávek, sloužily svému páníčkovi klidně i celý život.

Již několik let jsem hledal kamaráda a parťáka v jedné osobě, který by byl schopen se účastnit závodů a byl ochoten taky nějakou tu kačku do toho hodit.

Kdo by neznal lína? Nádhernou rybu v zeleném hábitu, protkaném jemnými, hluboce zarostlými šupinkami, které jsou ukryté pod vrstvou slizu. Kdo se zahledí do jeho magického rubínově načervenalého oka, ten se chce znovu a znovu s těmito fešáky potkávat.

Začátek nového roku býval v minulosti časem k odpočinku pro ryby i rybáře. Silný mráz uzavřel ledovým krunýřem hladiny rybníků, jezer a velmi často i řek. Lov na dírkách nepřicházel v úvahu a neměli jsme ani tušení, že některé ryby mají v takových podmínkách chuť žrát.

Jako malý kluk jsem hltal rybářské články o výpravách za velkými jesetery a snil o nich. Trvalo skoro čtyřicet let, než se můj sen stal skutečností. Díky vysazování do některých privátních revírů se tato fascinující ryba vrátila koncem minulého století na naše území. Jeseter ruský totiž patří k původnímu druhu, který kdysi vytahoval Dunajem z Černého moře až do dolního toku Moravy.

Smažené kapří řízky jsou klasika. Po zvládnutí smažení řízků přichází na řadu guláš. Jak chlap pronikne do tajů, jak se takový guláš vlastně dělá a přemýšlí, z čeho všeho by se dal udělat, tak tento pokrm později seká jako Baťa cvičky. Skvěle chutná i houbový guláš, ale z kapra? Pozor! Kdo to nevyzkoušel, nemůže soudit. Původní plán smažit řízky jsem zapudil a ze zvědavosti se pustil do kapřího guláše.

I když by se mohlo zdát, že zima je pro většinu příznivců přívlače jen dlouhým a nudným čekáním na další sezonu, zimní měsíce se dají využít k činnostem, na které později nebude čas.

Náhodné seznámení a následný rozhovor se světově známým profesionálním holandským rybářem Henkem Simonzsem dalo jasný impulz úvahám o naší další rybářské výpravě. Jeho osobní doporučení na dva zkušené profesionální průvodce Dicka van Hattena a Seana Wita veškeré naše obavy zcela rozpustilo. O správnosti výběru nové destinace nikdo nepochyboval.

Rok 2019 je už minulostí. Ukončili jsem ho krásnými candáty. Neradi však ztrácíme čas, a tak jsme se po dvou dnech vzpomínání na loni ulovené ryby rozhodli opět vyrazit!