Články

Jednoduchý recept, který je časově velmi nenáročný. Rybu naložíte a když dostanete hlad, jen ji hodíte na pánvičku.

Kdo z rybářů by neznal ponořené dřevo v oblíbeném revíru. A je třeba říct, že většinou z té špatné stránky. Vždyť vázka dokáže někdy pořádně znepříjemnit jinak idylickou vycházku k vodě a nejednou nás může vyjít i na pěkné peníze, když utrhneme třeba drahou třpytku.

Že je v listopadu na kapry zima? To rozhodně není pravda! Své o tom ví Viktor Paláček, kterému se v listopadu podařilo ulovit obřího kapra. Jeho úlovek však není zvláštní jen svou hmotností, ale hlavně tím, že se jednalo o šťastné znovushledání. Viktor totiž kapra ulovil už před čtyřmi lety!

Martin Slánský vyrazil původně přívlačí lovit sumce. Celý den se mu však nedařilo a ryby jako by ve vodě snad ani nebyly. Když konečně přišel záběr, nestačil se divit! Na prutu měl lososa!

Říjnovou tmou se pomalu sune kolona asi padesáti aut. Jsem někde uprostřed. Jakékoliv snahy o předjíždění už jsem vzdal. Teď jen poslušně čekám, stejně jako ostatní, až kamiony a náklaďáky s přívěsy konečně někam odbočí. Snad po padesáté za poslední dva dny sahám po telefonu a větší části dánské expedice vysvětluji důvod i rozsah zpoždění.

Štika obecná (Esox lucius) má nádherně bílé, příjemně voňavé, libové, až suché maso.

Říjnovou tmou se pomalu sune kolona asi padesáti aut. Jsem někde uprostřed. Jakékoliv snahy o předjíždění už jsem vzdal. Teď jen poslušně čekám, stejně jako ostatní, až kamiony a náklaďáky s přívěsy konečně někam odbočí. Snad po padesáté za poslední dva dny sahám po telefonu a větší části dánské expedice vysvětluji důvod i rozsah zpoždění.

Tááák, ještě se podívat za malý útes. Moře je plné zlatavých nitek, po kterých slunce ručkuje v mělké vodě k písku dna. Pohoda a klid modrých závěsů na hranici viditelnosti. Natáhnu se na ploché skalisko a udělám takový malý klik. Pod vodou jste ve stavu beztíže. Jde to snadno. Podívám se za kámen hojně obrostlý řasami. A najednou zírám do podivného kruhového ústního terče neznámého vetřelce. Hnědé tělo porostlé velkými trny. Fíííí!

Rybaření by měla být zábava, stejně jako lyžování, nebo myslivost. Člověk by si měl užívat pohody. Aby tomu tak bylo, musí se k tomu vybavit. Za mrazů nezbývá nic jiného, než si pořídit kvalitní oblečení, které dokáže člověka udržet v teple.

Kolik jezů si je na první pohled podobných jako vejce vejci a přesto je každý naprosto jiný. Každý z nich žije svým skrytým životem a má svá tajemství. Střeží je takovým způsobem, že jen ti nejvytrvalejší a nejvnímavější rybáři dokážou občas malounko nakouknout pod pokličku tohoto divotvorného hrnce. Ti ostatní se trápí. Zkoušejí to, zkoušejí, ale pak mávnou rukou s tím, že v této vodě prostě nic není.

Je těžko představitelné, že počátkem prvohor (kambrium), tedy před zhruba 570 miliony let, si na dně pravěkých moří vedle dávno vyhynulých trilobitů hledal potravu i živočich, který zapomněl vymřít. Touto živoucí fosilií je ostrorep, členovec z řádu ostrorepů (Xiphosura), kteří jako jediní reprezentují třídu hrotnatců (Merostomata). Do této třídy vědci řadí ještě vyhynulé kyjonožce, největší členovce všech dob (2 m).

Začíná zima a do výtěru jde podzimní výtěrová forma pstruha duhového. A nás, studenty z Třeboně, čeká v rámci odborných předmětů exkurze na výtěr duháka.

Podíváme se na výrobu kaprových, lépe řečeno mimoháčkových sestav. Na první pohled už jen nákup komponentů nutných k jejich přípravě připomíná cestu bludištěm. Lepší situace na vás nečeká ani při výběru konkrétního typu. Jedna teorie zadupává do země druhou. To, čemu včera lovci kaprů věřili a hlásali jako jedinou pravdu, jsou po dvou článcích ochotni okamžitě popřít.

Pepův wobbler s imitací pstruha dopadl kousek od stanoviště velké štiky. Nestihla zaútočit, ale pohyb vetřelce jí neunikl. Vyjela asi metr ze své skrýše a čekala, co se bude dít. Nezvaný host se po chvíli vrací a jeho dráha vede tentokrát v těsné blízkosti zubaté dračice. Ta kousek popojede a zaútočí rychlostí blesku. Rybář v lodi je překvapený, ale reaguje pohotově a štice tvrdě odporuje. Zpočátku je ryba zmatená, protože žádnou reakci nečekala. Pak si vzpomene na jeden z minulých zážitků a pochopí, že je zle.

Umělé patentky zná asi každý milovník ultralehké přívlače. Je to velice dobrá umělá nástraha ve spojení s marmyškou i malými jigovými háčky s wolframovou hlavičkou. S trochou fantazie trochu připomíná hnojní žížalu. Vyrábí se ve dvou velikostech. Malé patentky jsou vyvedené naprosto realisticky a ve vodě pracují přímo parádně. Větší patentky je lepší netrhat po jedné, ale nastražit na háček dvě spojené. Tím je jejich pohyb při vedení pro ryby zajímavější a lákavější. Nástraha je sice delší, ale zhltnout ji během chvilky dokáže i menší okoun.