Články

Uvažuji o koupi nového bivaku. Na jaké parametry se mám zaměřit?

Dnes uvázl na háčku sumeček skvrnitý. Nepůvodní druh, někdy zvaný též tečkovaný nebo kanálový, vědecky ictalurus punctatus.

Zatímco duben je mnohdy ještě nevyzpytatelný a velmi často se stává, že se netrefíte do optimální nálady kaprů, květen už je obvykle jiná liga.

Cejn velký (Abramis brama) je naším původním druhem a zároveň jednou z nejpočetnějších ryb našich tekoucích, ale i stojatých vod. Po této rybě jsou pojmenovány spodní úseky našich řek – cejnové pásmo.

Podvodní fotograf a filmař Mirek Brát, s jehož dechberoucími snímky se můžete pravidelně setkávat v časopise Rybářství, nám do redakce poslal videopozdravení z prvomájového potápění. Tentokrát natáčel na zatopených písnících Pardubicka.

K hrázím větších rybníků v České republice neodmyslitelně patří mohutné stromové aleje. Již naši předkové věděli, proč stromy sázet, ale dnes se od sázení upustilo.

Rozpustná boilie je poměrně nový trend, který se začal objevovat teprve v posledních letech. Dříve se vyráběly rozpustné maximálně tak pelety, ale u boilie se předpokládalo, že jde o pevnou hmotu, která něco vydrží a odolá ataku menších ryb.

Otočný polovrhací naviják Hudson 2A vyrábělo v 50. letech minulého století výrobní družstvo Napako v Praze-Pankrác. Mnoho současných sběratelů se mylně domnívá, že Hudson 2A vyráběl n. p. Tokoz, který patřil v období 1950–1992 k výhradním výrobcům navijáků.

Při honbě za rybími druhy jsou jeseteři výbornou cílovou skupinou. Pokud navštívíme správnou vodu, můžeme ulovit hned několik druhů najednou. Ještě před nějakými dvaceti lety byli jeseteři v našich vodách naprostou kuriozitou. Díky umělému chovu a vysazování do privátních vod můžeme jesetera jadranského (Acipenser naccarii) chytit jen kousek od domova.

Rybníky na našem území jsou kulturním dědictvím z dob minulých. Z roku 993 pochází první zmínka o osadě „Rybníčku“ v Praze. Další pak z Kosmovy kroniky v roce 1034, kde se dočteme o předávání rybníka Sázavskému klášteru.

V minulém díle jsme si povídali o mražených boilie, jejich přednostech a nevýhodách. Možná jsem jen zapomněl podotknout, že mražení vlastně ani není nutné, pokud boilie po výrobě dobře osušíte a v dohledné době spotřebujete. Je to něco, jako když si koupíte čerstvý chléb. Pár dní vydrží v optimálním stavu a poté začne tvrdnout. Kdybyste ho dali do mikroténu, abyste tvrdnutí zpomalili, časem začne plesnivět. Nějak podobně je to i s „mraženkami“.

Je to jednoznačně nejčastější otázka, kterou dostávám. Odpovídal se na ni nejméně tisíckrát a nejspíš to tak bude i v budoucnu. Volba boilie je pro mnoho rybářů zásadní. Někdy už jsou částečně rozhodnutí a spíš jen chtějí potvrdit svůj výběr, mnozí ale nemají představu, co by zrovna v danou dobu na daném revíru mohlo fungovat, a tak raději požádají o radu.

Měli jsme v plánu zrealizovat v regionu Šariš na středním úseku řeky Torysy ichtyologický průzkum jistého levostranného přítoku. Museli jsme ho ale téměř zrušit. Po delším období sucha se brzy ráno nad velkou částí východního Slovenska přehnal hustý déšť. Naštěstí pouze mírně zakalil potok (jeho přítok ne) a s průtokem vody to vůbec nepohnulo – většina vody se vsákla v lese do půdy. Proto jsme průzkum nakonec úspěšně zrealizovali. A učinili jsme velmi zajímavý objev.

Jsme u konce krátkého seriálu, jenž měl velmi schematicky a v rychlosti popsat jednu z možných cest amatérské výroby vlastních vláčecích nástrah – wobblerů. V tuto chvíli už tedy máme svůj první prototyp hotový, je vybaven pevnostními kroužky a trojháčky odpovídajících velikostí i kvality a můžeme vyrazit k vodě!

V minulosti se rybaření věnovali převážně pánové v důchodovém věku. S dlouhými bambusovými pruty a podběrákem v jedné ruce a řízkovnicí v druhé, kráčeli důstojně na oblíbené místo u vody.