Štika obecná

Poznávací znaky

• Tělo je válcovitě protáhlé (torpédovité), přičemž přední část hlavy je shora nápadně zploštělá, zadní naopak bočně.
• Tělo potom v zadní části vykazuje boční zploštění, což mu spolu s dozadu posunutou hřbetní a řitní ploutví dodává nápadný tvar, nezaměnitelný s jinými druhy našich ryb.
• Silně vyvinuté a široce rozebíratelné čelisti štiky jsou opatřeny velkým množstvím dovnitř skloněných zubů, které pevně přichycují uchopenou kořist. Velké oči prozrazují vizuální potravní orientaci.
• Zbarvení je značně závislé na prostředí a je velmi proměnlivé.
• Světle zbarvení jedinci jsou známi ze stále zakalených zatopených hlinišť a štěrkopískoven, tmavě zbarvené jedince známe z čistých a silně zastíněných vod.
• Základními barvami jsou zelená, černá, žlutá, na bocích vzájemně splývají ve žlutozelenou s četnými světlými skvrnami až pruhy.
• Břicho je bílé, místy se světle šedými skvrnami.
• Šupiny na bocích mívají zlatožlutý nádech.
• Párové ploutve bývají žlutobílé, někdy načervenalé.
• Nepárové ploutve jsou pokryty skvrnami, někdy uspořádanými do řad.

• Štika obecná je nezaměnitelná s jinými druhy našich ryb.

Štika je běžný druh našich stojatých i tekoucích vod.

Objevuje se ve všech rybích pásmech a vystupuje i do pstruhového pásma.

Vyhledává místa, kde voda příliš neproudí, je tam členité pobřeží s dostatkem vodních porostů, potopených kmenů, větví apod, které využívá jako úkryty.

Lépe jí vyhovuje teplejší voda, kde také rychleji roste.

Domovský okrsek, kde se zdržuje, je poměrně malý.

Štika je typická dravá stanovištní ryba, většinu dne se zdržuje ve svém domovském okrsku v úkrytu.

Odtud pozoruje okolí a případně vyráží za kořistí.

V noci většinou neloví, je aktivní ve dne (orientuje se zrakem). Přesto jsou známy případy ulovení velkých štik při nočním lovu sumců.

Kořisti se zmocňuje prudkým výpadem a většinou ji nepronásleduje na větší vzdálenost.

Plůdek se živí především zooplanktonem, později larvami a drobným vodním hmyzem.

Od délky kolem 5 cm se začíná živit rybkami. Od této délky se také začíná projevovat výrazný kanibalizmus.

Na přírůstek 1 kg vlastní hmotnosti spotřebuje 4–6 kg ryb.

Tření štiky probíhá obvykle v březnu, kdy vyhledává travnaté, zvýšenou vodní hladinou zatopené luční okraje.

Tření probíhá při teplotě vody 7–9 °C.

Pohlavně dospívá ve 2. –3. roce.

Tření probíhá obvykle v klidných slunečných dnech po prohřátí vody, obvykle až k poledni a zejména pak v odpoledních hodinách.

Jikernačku připravenou ke tření obkrouží většinou několik mlíčáků. Lepkavé jikry ulpívají na vodních rostlinách, ale mimo jiné i na peří vodních ptáků, kteří tak mohou přispívat k rozšíření štik i do původně neobsazených vod.

Početnost populací štik dnes závisí na pravidelném vysazování, protože přirozené rozmnožování bylo na mnoha místech znemožněno. Přehrady, hráze a regulace řek brání déletrvajícímu zaplavení pobřežních luk, které mají velký význam jako trdliště.

U přehrad s provozem vodních elektráren se štiky při nadržené hladině v okrajích bez problémů vytřou, ale při ranní energetické špičce se jikry ocitnou na suchu.

Ve sportovním rybolovu patří štika k nejvyhledávanějším druhům.

Zvláště je ceněna pro svou schopnost ochotně útočit na umělé nástrahy a po zaseknutí na udici tvrdě bojovat.

Pro vyznavače přívlače je asi nejvíce vyhledávaným dravcem.

Jednodušší a stále velice častý je i lov na živou či vláčenou mrtvou rybku, který je úspěšnější hlavně při lovu větších exemplářů.

Pro lov štik neexistuje žádné jednoznačné doporučení, co se týká denní nebo roční doby.

Obecně platí, že od června do září bývají štiky aktivní, potravu shání hned ráno nebo odpoledne.

Od září do listopadu berou skoro celý den, a i v prosinci bývají ještě čilé.

Po spatření pohybu kořisti je štika ve střehu. Stojí na místě s tělem otočeným hlavou do prostředí a začnou se jí chvět prsní ploutve.

Najednou prudce vyráží za kořistí a po zaseknutí mívá ve zvyku vyskočit nad hladinu a zatřepat hlavou.

Rybku uchopí napříč těla a ujíždí do hlubší vody, aby ji pozřela.

Hladová štika rychle ve své tlamě rybku obrátí hlavou do jícnu a hltavě ji polyká.

Je-li nástražní rybka malá, je zaseknutí otázkou několika sekund po zastavení splávku.

Větší nástražní rybku si štika srovnává delší dobu, a proto se zásekem počkáme.

Velmi oblíbené je vláčení s použitím třpytek, wobblerů nebo gumových nástrah.

Všechny tyto nástrahy musejí mít ocelový nebo wolframový nástavec (lanko) a karabinku, nejlépe vypínací, která umožňuje rychlou výměnu nástrahy.

Malé štiky většinou nejsou příliš opatrné a ulovíte je téměř na cokoli, co se blýská.

Štiky přes metr dlouhé jsou velmi opatrné, ale dají se ulovit i na přívlač.

V posledních letech se loví i muškařením s využitím streamerů.