Zvuk nástrahy – zásadní, či přeceňovaný faktor

Jednouché tvrzení obecně nazývané jako pravda bohužel v rybařině neexistuje. Zažijete tedy, pokud budete chtít, desítky možná stovky situací a případů, kdy vám ozvučená nástraha nebo komponenty vydávající zvuk zvýší úspěšnost o desítky procent. Nutno dodat, že jsou i případy, odhadem tak dva, kdy raději sáhnete po tichém lákadlu.

Následující řádky nemají za cíl oslavovat zvuk, ale ani ho zatracovat. Nevycházejí z laboratorní studie ani z moudrostí vyčtených na internetu. Vytvořeny jsou na základě zkušeností, a nejen mých, za posledních cca patnáct let.

Zvukové woblery

Bezesporu největší a také nejznámější skupina nástrah, která umí vytvořit nefalšovanou podvodní diskotéku. Téměř všechny jsou postaveny na stejném základě. Uvnitř těl mají kuličku, eventuálně více, a ty se liší velikostí, materiálem i možností pohybu. V podstatě se celé vyráběné spektrum dá rozdělit do dvou základních množin. Ta větší obsahuje lákadla, která mají akustický efekt jen jako doplněk, eventuálně jim pohyby závaží pomáhají dolétnout dál a chovat se ve vodě i mimo ni stabilněji. O tom, jak moc či málo budou hlučet, z valné části rozhoduje ještě rybář. Dokonce si dovolím tvrdit, že v případě maximálně pomalého vedení, např. při noční přívlači, lze nástrahu naprosto odhlučnit.

Zbývají speciály, které jsou postaveny tak, aby chřestily, šramotily či jinak hlučely, mnohdy ještě vibrují a třesou se už při letmém dotyku s hladinou. Málokdo s nimi začíná lov. Na řadu přicházejí většinou, až když vše ostatní selže. Ideálně se hodí na revír, kde mají predátoři nadbytek přirozené potravy. Díky jejich váze a agresivnímu chodu s nimi lze bleskově prochytat velký prostor. Vesměs se dají použít i k vertikálnímu lovu. Hrany, skály, mola, potopené stromy, větve atd. Vše můžete během pár vteřin prochrastit bez ohledu na hloubku. Loviště ale bude slangově řečeno spálené. Obdobná situace se dá navodit přemírou aromat v krmení.

Něco praktických zkušeností

Okouni – včetně mého osobáku o délce 42 cm – Lipno, nástraha Ilex Mush Bob, dnes už ho v katalogu nenajdete, ale ti, kteří s ní chytali, vám potvrdí, že při jednom z deseti hodů se wolframová kulička přemístila s tak hlasitým prásknutím, že lovící byl přesvědčen, že zlomil prut. Celkově okouna považuji za rybu zvědavou a na zvukové vjemy dobře reagující.

Candáti – všechny mé candáty nad sedmdesát centimetrů mají na svědomí pouze dva typy woblerů. Tím prvním je Husky Jerk. Mnohdy můžete v noci, například při lovu pod mosty, jeho polohu určit jen za pomoci sluchu. Favorit číslo dvě je Jointed 13 – naprostá balzová klasika. Akustické i tlakové vlny vytváří dvoudílná konstrukce, a i když neobsahuje žádné kuličky ani válečky, o tichou nástrahu se rozhodně nejedná.

Sumci – i těm se Jointed 13 opravdu líbí. To samé se dá říct o i dvoudílných plandách, které také umí předvést doslova heavy metal. Jakmile přijde naprosto hluché období, kdy cokoliv taženého za lodí vousáči naprosto ignorují, na řadu přichází – JSR9 DR. Sice jen devět centimetrů délky, ale rachotu vytvoří, že by se za něj nestyděl ani Dan Nekonečný. Faktem je, že v tomto případě opravdu nevím, zda sumec útočí ze zvědavosti, vzteku nebo spíše ze strachu.

Štiky – hluk jim minimálně nevadí a na jeho původce se rády přijedou podívat. Kdykoliv to jde, záměrně bouchám o potopené zbytky domů, mostů, cest, zkrátka tluču do kamení. Dvakrát třikrát klepnout. Následuje chvilka klidu, a buď přijde záběr, nebo se vše opakuje. Pro tento způsob jsou ideální varianty woblerů označené – Floating nebo suspending.

Boleni a pstruzi mořští – u této dvojice se použití jakéhokoliv zvuku vyhýbám. Za jedno kvůli způsobu vedení – nejrychleji, jak to jde a bez přestávek. Za druhé mám dojem, že se jim ozvučené věci zkrátka nelíbí.

Měkké nástrahy a metody přímo spojené se zvukem

Texas, Carolina a jiné variance na stejné téma. Zátěž (povětšinou wolfram), korálek (povětšinou sklo), různě dlouhý návazec, háček s nástrahou. Nahodit, nechat vyklesat, špičku prutu k hladině, dvakrát třikrát potáhnout. Lze to napsat z podhledu pod hladinou – zazvonit, zvířit dno a do obláčku kalu nechat dosednout nástrahu. Chvilku počkat a znovu.

Okouni i candáti mají tento způsob vedení i nastražení poměrně v oblibě. Čím více voda vychládá a dravci se stávají pomalejšími, tím více funguje. Někdy dokonce bývá jediným způsobem, jak vytáhnout víc než jednu náhodnou rybu.

Měkké nástrahy, lidově řečeno gumy, začal první ozvučovat před nějakými odhadem deseti lety Westin. Dnes vlastní monopol na ozvučení Savage Gear – výběr barev, velikostí i typů bych označil za naprosto dostatečný. Speciálně candátům opravdu ale opravdu chutnají.  Malou plastovou kapsli lze velmi snadno z tělíček vytáhnout. Pokud zatoužíte po změně, není nic jednoduššího.

Situace, kdy může zvuk uškodit

Malé vody, silný proud, vysoká rychlost navíjení nebo vody, kde jsou predátoři vystaveni velkému tlaku rybářů chytajícím právě na ozvučené nástrahy. U tohoto tématu nelze nezmínit lodní motory. Zvuk klasického spalovacího motoru, jakkoliv to bude znít nemístně, minimálně u sumců vzbuzuje spíše zvědavost a zájem než odpor, bázeň, nebo dokonce strach.

Téměř neslyšitelná elektrika údajně plaší ryby vysokou frekvencí listu vrtule. Slovo údajně bych zvýraznil a podtrhl. Zatím i na těch nejmělčích místech jak okouni, tak štiky dobírali nástrahy až pod lodí. Existuje i velmi podobná teorie, ale místo vrtule je za plašiče označen sonar. I v tomto případě bych zůstával v naprostém klidu. Opět příklad z praxe: 

Dvacet let chytání v různých lodích, minimálně s dvanácti různými typy sonarů. Některé sondy při práci i slyšitelně cvakaly. Výsledek – někdy ryby braly skvěle, jindy ne.