Toulky za štikami přívlačí

Bylo to období, které jsem trávil prakticky jen s vláčecím prutem, zkoušel různé typy nástrah, zaznamenal mnoho pěkných úlovků velkých okounů, ale především krásných štik. Pokud vás zaujmou zkušenosti a několik zážitků, splní to účel.

Nástrahy

V současné době je obrovská nabídka vláčecích nástrah, a to od profesionálních i menších výrobců. Je z čeho vybírat, i když někdy je dost obtížné se v té škále orientovat. Nicméně jsem spíš patriot, a tak jsem si vybíral nástrahy podle svého pocitu, vlastních zkušeností a zkušeností dobrých rybářů u nás. Musím se však přiznat, že nejméně byly v mém sortimentu pro lov štik zastoupeny rotačky. Naopak woblerů typu „shad“, ať již středně potápivé, plovoucí nebo hluboko potápivé, jsem měl v krabičkách dostatečné množství a různých barevných provedení. Využíval jsem je podle typu vody, její hloubky a možností potenciálních vázek.

Měl jsem představu lovit štiky především na stojatých vodách ze břehu, vyzkoušet pobřežní oblasti a postupně rozšiřovat akční rádius.

Oblíbil jsem si plovoucí woblery typu „shad“ nebo woblery bez nořítka pro hladinové nebo těsně podhladinové chytání. Na základě mých zkušeností je hladinový wobler typu „pop“ použitelný na všechny typy vody.  Výbornou zkušenost jsem s nimi udělal na pískovnách, údolních nádržích i a na slepých ramenech s částečným porostem stulíků nebo potopených větví.

Zkušenosti

Jak sami víte, lov štik přívlačí je adrenalin, který u nás nedokáže vyvolat snad žádná ryba. Bleskový útok, který mnohdy přijde v okamžiku, když jej vůbec nečekáme. Přichází často neskutečně rychle a zvedne tlak až do hlavy. Štika je bojovník, zvláště velká, která mnohdy nedá svůj život lacino (i když v mém případě o něj nemusí mít žádná obavy, což ovšem ona neví, a tak se snaží a já si ten boj užívám).

Podělím se s vámi o zážitek, který mám ze slepého ramene řeky Labe. Vedl jsem popa mezi stulíky. Najednou se otevřela voda, štika tak 80–90 cm prolétla dva až tři metry vzduchem a wobler sebrala z hladiny tak rychle, že jsem neměl vůbec čas reagovat. Bylo to téměř pod mýma nohama, tedy již byl kratší vlasec, a v tom okamžiku byla pryč štika i s nástrahou. Wobler jsem posléze objevil mezi stulíky na hladině. Vůbec mě ta ztráta ryby nemrzela, ale ta chvíle úžasného útoku dravce na nástrahu čeřící svým pohybem hladinu nejde zapomenout.

Vystřídal jsem mnoho různých nástrah, mimo jiné i jigové péřové nástrahy, někdy jsem sáhl i po rotačce, ale na pískovnách jsem nejvíce s úspěchem používal woblery shad rap a smáčky menší velikosti do 9 cm), případně banja nebo ripery. Štiky ulovené na woblery většinou útočily pod první hranou břehu a na gumové nástrahy o něco dále nebo až u dna. Má to podle mě logiku v tom, že woblery byly schopny díky nořítku dosáhnout do cca 1,5 až 2,5 m hloubky, a to bylo tak akorát nad první hranou břehu.

Štika, která stála pod hranou, zřejmě zaregistrovala dráždivý pohyb nástrahy nad sebou a posléze zaútočila, aby o kořist nepřišla. Pokud jde o gumy, tady je není možné nechat statické, a tak při rychlejším a správně dráždivém tažení štika útočila dříve, možná díky jen reflexu, neboť jak víte, má v horní i dolní části hlavy spoustu otvůrků, které mají velmi citlivá nervová zakončení, jakési senzory, jimiž vnímá pod sebou i nad sebou jakýkoliv pohyb. Díky tomu můžeme štiku ulovit i tehdy, když nemá vysloveně hlad a neloví, ale zaútočí jen reflexivně.

Nemohu se však nezmínit o jednom wobleru s názvem „Dead fish“ – mrtvá ryba. Wobler potahujeme nepravidelně v pobřežních partiích, ideálně na řece. Zajistil mi několik pěkných úlovků jak štik, tak i okounů. Nástraha má při správném vedení, tedy nepravidelném, pohyb jako umírající rybka.

Z množství ulovených štik se ta největší nechala zlákat na žlutého malého smáčka ve velikosti 9 cm s použitím slabého ocelového lanka a vláčecí šňůrkou o průměru 0,12 mm.  Zabrala v podvečer u dna, po dlouhém zdolávání jsem ji rychle vyfotil a vrátil vodě. Měřila 110 cm.

Byl to jasný důkaz, že ne vždy záleží na velikosti nástrahy, ale spíše na ročním období, typu vody a momentálním stavu mysli štiky.

Díky mnoha zkušenostem, jak to jistě sami znáte, si v průběhu rybaření vyselektujete nástrahy, na které nedáte dopustit. Získáte s nimi takovou zručnost, že je máte s sebou jako takovou svoji pojistku.

Slovo na závěr

Když se chystám na ryby, může to mít dvě roviny. Buď se jedu cíleně pokusit ulovit štiku, nebo naopak nemám cíl žádný a chci si jen zavláčet, být v přírodě a u vody. Tehdy mohu být i mile překvapen. Chci tím jen říct, že naše myšlenka se může realizovat při správné koncentraci. Tak to vnímám já, každý z nás jsme individuální osobnosti a máme tedy svoje vlastní vnímání.

V závěru vyprávění bych se moc rád přimluvil, abyste štiky s délkou 50 cm vraceli zpět. Zákon sice umožňuje rybu vzít, ale taková štička je přece jen ještě štičí dítě…

Přeji všem mnoho super zážitků s přívlačovým prutem při toulkách za štikami.