Pstruh obecný

Osídluje chladné, čisté tekoucí vody s dostatkem kyslíku a pevným dnem (pstruhové pásmo), běžně se objevuje i v lipanovém pásmu a sestupuje až do horní části parmového pásma.

Geneticky rozdílné původní populace pstruha u nás již prakticky neexistují v důsledku více než sto let prováděných přesunů jiker a násad bez ohledu na původ matečných ryb.

Kromě toho byly jikry pstruha obecného několikrát dovezeny z různých částí Evropy a odchovaný plůdek porůznu vysazován.

K trvalému výskytu je důležitá dobrá kvalita vody, dostatečný obsah kyslíku a dále dostatek úkrytů.

Je známo, že pstruzi obsazují úseky řek pod některými údolními nádržemi, kde v důsledku změny teplotního režimu vznikají tzv. sekundární pstruhová pásma.

(Mořská forma na naše území už dlouho nevytahuje. Naproti tomu jezerní forma se v některých chladnějších údolních nádržích vyskytuje.)

Pstruh je ryba stanovištní, s mozaikovitými teritorii vzájemně na sebe navazujícími.

Vyhýbá se otevřenému vodnímu sloupci, své stanoviště volí v místech proudového stínu, tj. u dna za kameny, v příbřežní zóně pod kořeny.

Mladí jedinci žijí v mělké vodě, větší vyhledávají hlubší tůně.

V průběhu dne stojí na svém stanovišti a pouze v podvečer a večer se vydává za potravou.

Živí se vodními a do vody spadlými bezobratlými (chrostíci, jepice, pošvatky, korýši, měkkýši a máloštětinatci).

Vzrostlí jedinci loví i menší ryby (střevle, vranka, tloušť, hrouzek, okoun) i mihule v době jejich tření.

V našich podmínkách dospívá ve věku 2–4 let, mlíčáci v průměru o rok dříve než jikernačky.

Tření začíná na podzim, může pokračovat až do začátku zimy (od poloviny října do poloviny prosince). Tehdy dospělci migrují proti proudu řek a do menších přítoků do míst tření.

V průběhu třecí migrace dokáží překonat skokem překážky vysoké více než 1 metr a rychlost vodního proudu do 4,3 m/s.

Na trdlišti jikernačka vytlouká oválné až 50 cm dlouhé třecí místo, kde probíhá výtěr.

Při třecím aktu jikernačka i mlíčák pohyby těla víří písek a štěrk, který překrývá vytřené jikry.

Loví se zejména přívlačí a na umělou mušku.

V minulosti velice rozšířený způsob lovu na vláčenou mrtvou rybku je na většině revírů zakázán a postupně zřejmě vymizí.

Při lovu přívlačí se používají rotační třpytky, drobné wobblery, nejrůznější gumové nástrahy jako twistery, smáčci, nymfy a různé typy nástrah vyráběných z peří.

Při muškaření se vychází z toho, že stanoviště pstruha je ve dne ve středním sloupci vody, odkud bedlivě pozoruje pohyb na hladině a uchvátí vše, co považuje za potravu.

Mírně zamračená obloha, nižší tlak vzduchu a několik dní trvající dusné počasí, mírný vítr nebo teplé dešťové přeháňky jsou vhodnými podmínkami pro lov pstruha obecného.

Normální až podnormální stav vody je dobrý, právě tak vyhovuje mírně zakalená voda.

Při výběru suché či mokré mušky rozhoduje především způsob, jakým momentálně berou pstruzi potravu.

Při lovu z hladiny volíme mušku suchou, když loví ve vodním sloupci, je úspěšnější mokrá muška. Velice úspěšné jsou zatížené mušky v blízkosti dna včetně blešivců a různých nymf.

Důležitá je volba správného typu a velikosti mušky, dobré je tuto skutečnost prokonzultovat s rybáři, kteří mají z dané lokality vlastní dlouhodobé zkušenosti.

Typ mušky se mění také během sezóny, vzhledem by mušky měly odpovídat druhům právě létajícího hmyzu.