Pstruh obecný

Poznávací znaky

• Tělo pstruha je vřetenovitého tvaru, mezi hřbetní a ocasní ploutví je tuková ploutvička.
• Prsní a břišní ploutve jsou poměrně krátké, ocasní ploutev je u mladších jedinců mírně vykrojená, u starších zakončená rovně nebo je mírně vyklenutá.
• Zbarvení u potoční formy (Salmo trutta fario) je velmi proměnlivé v závislosti na typu prostředí.
• Základní zbarvení je na bocích a hřbetě šedohnědé, zlatohnědé nebo modrozelenohnědé.
• Hřbet je tmavý, boky směrem k břichu jsou postupně světlejší, břicho je bílé, nažloutlé až šedavé.
• Na hřbetě nad postranní čárou jsou temné až černé skvrny, které zasahují i na horní část skřelí.
• Na bocích podél postranní čáry jsou červené až karmínové či rezavohnědé skvrny, obvykle jich bývá 10–30.
• Tyto skvrny jsou často lemovány bíle či nažloutle.
• Základní zbarvení pstruha je zpestřeno fluorescenčními odlesky, většinou modrozelenými či zlatavě měděnými.
• Zbarvení jezerní formy (Salmo trutta lacustris) je méně pestré, u větších jedinců červené skvrny chybějí.
• Hřbet je modrošedý až zelenavě modrošedý, boky stříbřité, břicho stříbřitě bílé.
• Černé skvrny jsou protáhlého nebo hranatého tvaru na bocích těla, hlavě, skřelích a za hřbetní ploutví.
• V minulosti pronikal na území dnešní ČR tažný, do řek vplouvající poddruh pstruha obecného severomořského (Salmo trutta trutta) v rámci úmoří Severního i Baltského moře.
• S pstruhem obecným formou mořskou (s tzv. mořským pstruhem) se už v naší republice prakticky nesetkáte. Je teoretická možnost tuto rybu ulovit na dolním Labi kolem Kamenice, kam se plují vytřít lososi. Zatím takový úlovek nebyl oficiálně potvrzen.
• V České republice sice tuto formu pstruha nevysazujeme, ale v Německu se vysazuje stejně jako losos, proto některý z těchto pstruhů může zabloudit po Labi až k nám.
• Pokud byste zatoužili tuto rybu ulovit, budete muset do zahraničí. Nejčastěji se za jejím lovem jezdí do Dánka, kde se tito pstruzi dají ulovit na moři. Pokud byste raději někam dál, můžete zkusit Švédsko nebo Norsko, kde se pravidelně vytírá.
• Tato mořská forma pstruha obecného má šedomodrý hřbet, stříbřité boky hnědočerně tečkované, zvláště nad postranní čárou, červené skvrny chybějí. Ploutve jsou tmavé, oko stříbřité. Ocasní ploutev má téměř rovné zakončení.

• Siven americký může mít rovněž červené skvrny jako potoční forma pstruha obecného, ale má mramorované zbarvení hřbetu v kombinaci se světlými skvrnami, jeho prsní, břišní a řitní ploutve mají ale bílý a černý přední okraj.
• Jezerní forma pstruha obecného se liší od pstruha potočního a sivena amerického absencí červených skvrn.
• Pstruhovi obecnému severomořskému se velice podobá losos obecný, jehož ocasní násadec je ovšem méně zavalitý (lososa lze držet za ocas, mořského pstruha jen velice stěží). Ocasní ploutev lososa není rovná jako u mořské formy pstruha, ale konkávně vykrojená. Tuková ploutvička pstruha obecného severomořského má většinou červený okraj a ústa sahají pouze těsně pod oči.

Siven americký
lososovití

Losos obecný
lososovití

Osídluje chladné, čisté tekoucí vody s dostatkem kyslíku a pevným dnem (pstruhové pásmo), běžně se objevuje i v lipanovém pásmu a sestupuje až do horní části parmového pásma.

Geneticky rozdílné původní populace pstruha u nás již prakticky neexistují v důsledku více než sto let prováděných přesunů jiker a násad bez ohledu na původ matečných ryb.

Kromě toho byly jikry pstruha obecného několikrát dovezeny z různých částí Evropy a odchovaný plůdek porůznu vysazován.

K trvalému výskytu je důležitá dobrá kvalita vody, dostatečný obsah kyslíku a dále dostatek úkrytů.

Je známo, že pstruzi obsazují úseky řek pod některými údolními nádržemi, kde v důsledku změny teplotního režimu vznikají tzv. sekundární pstruhová pásma.

(Mořská forma na naše území už dlouho nevytahuje. Naproti tomu jezerní forma se v některých chladnějších údolních nádržích vyskytuje.)

Pstruh je ryba stanovištní, s mozaikovitými teritorii vzájemně na sebe navazujícími.

Vyhýbá se otevřenému vodnímu sloupci, své stanoviště volí v místech proudového stínu, tj. u dna za kameny, v příbřežní zóně pod kořeny.

Mladí jedinci žijí v mělké vodě, větší vyhledávají hlubší tůně.

V průběhu dne stojí na svém stanovišti a pouze v podvečer a večer se vydává za potravou.

Živí se vodními a do vody spadlými bezobratlými (chrostíci, jepice, pošvatky, korýši, měkkýši a máloštětinatci).

Vzrostlí jedinci loví i menší ryby (střevle, vranka, tloušť, hrouzek, okoun) i mihule v době jejich tření.

V našich podmínkách dospívá ve věku 2–4 let, mlíčáci v průměru o rok dříve než jikernačky.

Tření začíná na podzim, může pokračovat až do začátku zimy (od poloviny října do poloviny prosince). Tehdy dospělci migrují proti proudu řek a do menších přítoků do míst tření.

V průběhu třecí migrace dokáží překonat skokem překážky vysoké více než 1 metr a rychlost vodního proudu do 4,3 m/s.

Na trdlišti jikernačka vytlouká oválné až 50 cm dlouhé třecí místo, kde probíhá výtěr.

Při třecím aktu jikernačka i mlíčák pohyby těla víří písek a štěrk, který překrývá vytřené jikry.

Loví se zejména přívlačí a na umělou mušku.

V minulosti velice rozšířený způsob lovu na vláčenou mrtvou rybku je na většině revírů zakázán a postupně zřejmě vymizí.

Při lovu přívlačí se používají rotační třpytky, drobné wobblery, nejrůznější gumové nástrahy jako twistery, smáčci, nymfy a různé typy nástrah vyráběných z peří.

Při muškaření se vychází z toho, že stanoviště pstruha je ve dne ve středním sloupci vody, odkud bedlivě pozoruje pohyb na hladině a uchvátí vše, co považuje za potravu.

Mírně zamračená obloha, nižší tlak vzduchu a několik dní trvající dusné počasí, mírný vítr nebo teplé dešťové přeháňky jsou vhodnými podmínkami pro lov pstruha obecného.

Normální až podnormální stav vody je dobrý, právě tak vyhovuje mírně zakalená voda.

Při výběru suché či mokré mušky rozhoduje především způsob, jakým momentálně berou pstruzi potravu.

Při lovu z hladiny volíme mušku suchou, když loví ve vodním sloupci, je úspěšnější mokrá muška. Velice úspěšné jsou zatížené mušky v blízkosti dna včetně blešivců a různých nymf.

Důležitá je volba správného typu a velikosti mušky, dobré je tuto skutečnost prokonzultovat s rybáři, kteří mají z dané lokality vlastní dlouhodobé zkušenosti.

Typ mušky se mění také během sezóny, vzhledem by mušky měly odpovídat druhům právě létajícího hmyzu.