Losos obecný

(Salmo salar)

Čeleď: lososovití

Slovensky: Losos obyčajný

Anglicky: Atlantic salmon

Německy: Atlantischer Salmon

Základní údaje

Běžná délka: 80–100 cm

Běžná hmotnost: 8–10 kg

Doba hájení: 1. září až 15. dubna

Trofejní délka: kolem 150 cm

Trofejní hmotnost: 30–40 kg

Nejmenší lovná míra: 50 cm

Poznávací znaky

Tělo je vřertenovitého tvaru, avšak na bocích dosti zploštělé a relativně dost vysoké.
Při pohledu na rybu ležící na boku je břišní partie mírně vypouklá, hřbetní téměř rovná, hlava je kuželovitě zašpičatělá a zejména předoční část je u dospělých jedinců značně prodloužená, což je způsobeno dlouze protáhlými mezičelistními kostmi.
Jako u všech lososovitých ryb je vytvořena tuková ploutvička.
Na rozdíl od pstruha je ocasní násadec poměrně štíhlý, díky tvaru ocasní ploutve je možné lososa lépe držet v ruce.
Zbarvení lososa je velmi proměnlivé.
Do velikosti 7 cm jsou mladí lososi (tzv. strdlice) na hřbetě olivově zelení s černými skvrnami, po stranách těla s devíti tmavomodrými až šedými juvenilními skvrnami.
Asi od 12 cm délky se objevují červené tečky, břicho se stává stříbřitějším.
Ve velikosti 15–25 cm je hřbet hnědavý, v linii hřbetu je sedm skvrn, na skřelových víčkách se v úrovni očí zpravidla nacházejí tři černé skvrny umístěné v řadě za sebou, z nichž jedna bývá výrazně větší než ostatní.
Na bocích zůstává devět tmavomodrých skvrn a objevují se červené tečky, umístěné obvykle v jedné řadě podél postranní čáry.
Strdlice (o hmotnosti 60–100 g), které se připravují na tah po proudu do moře, výrazně mění své zbarvení.
Postupně se (od hřbetní k břišní části) stávají stříbřitými a tmavnou jim ploutve – tento proces nazýváme smoltifikace.
V pokožce nad šupinami se objevují četné leukofory a postupně pod stříbřitou guaninovou vrstvou mizí tmavé skvrny, které však po odstranění svrchních vrstev pokožky zůstávají viditelné.
Zcela stříbřité strdlice nazýváme anglickým termínem smolt.
V moři a na počátku svého tahu do řek je losos stříbrný, s tmavým hřbetem a černými tečkami, které mohou mít podobu písmene „x“ nebo hvězdy.
Při delším pobytu v řece nabývá zbarvení tmavšího, mosazného až bronzového odstínu.
Před třením se u lososů objevuje svatební šat, který se vyznačuje tmavohnědým zbarvením jikernaček a oranžovými či červenavými skvrnami, které se rozšiřují a tvoří na těle meandrovité kresby, někdy světle lemované, které jsou podstatně výraznější u mlíčáků.
U mlíčáků se také v době tření prodlužuje dolní čelist a hákovitě se zahýbá směrem vzhůru.
Tento „hák“ je tvořen vazivem pokrytým pokožkou.
Při zavřených ústech se vtlačuje do prohlubně mezi pohyblivé předčelistní kosti, takže nezraňuje přední část patra ústní dutiny.
Přední okraj řitní ploutve, okraje ocasní ploutve a břišních ploutví mají u mlíčáků červenavý nádech.

Zaměnitelné druhy

Velice podobný je pstruh obecný, jehož ocasní násadec je zavalitější (lososa lze držet za ocas, pstruha jen velice stěží), ocasní ploutev pstruha končí téměř rovně a není výrazně vykrojená, tuková ploutvička má většinou červený okraj, ústa sahají pouze těsně pod oči.

Pstruh obecný

Čeleď: lososovití

Kde rybu najdeme?

V dospělosti žije v Baltském a Severním moři, v Severním ledovém oceánu a v evropské a severoamerické části Atlantiku, kde však jeho stanoviště a cesty nejsou zcela přesně prozkoumány.

Na tření do sladkých vod táhnou lososi do řek po 1–3letém, vzácně i delším pobytu v moři.

Podle historických materiálů lososi pronikali Labem do Vltavy, Otavy, Orlice, Ohře, Nežárky, Berounky i Sázavy.

Známá trdliště byla ve Vltavě, Otavě, Křemelné, Vydře, Divoké Orlici, Malši, Stropničce a Černé, ale třeli se také v samotném toku Labe.

Na Moravě a ve Slezsku se lososi objevovali v Odře, Olši a Opavě.

Do roku 1935 k nám táhli lososi každoročně.

V Lovosicích bylo denně uloveno někdy až osm lososů o hmotnosti 4–12 kg.

Od roku 1935, kdy začalo fungovat zdymadlo ve Střekově, tah lososů ustal.

V posledních letech jsme svědky snahy navrátit lososa zpět do našich vod, a to vysazováním plůdku.

Tření navrátivších se dospělých lososů bylo již u nás pozorováno v řece Kamenici v Národním parku České Švýcarsko.

V roce 2011 byli první dva lososi z Kamenice vytřeni a oplozené jikry převezeny k umělému líhnutí.

V rámci systému NATURA 2000 bylo u nás vybráno osm lokalit, kde je losos předmětem ochrany (Hradiště, Horní Kamenice, Ohře, České Švýcarsko, Labské údolí, Doupovské hory, Dolní Ploučnice, Horní Ploučnice).

Život ryby

Malí lososi se živí hlavně vodním hmyzem, měkkýši a korýši, větší jedinci loví hlavně ryby, v moři kromě korýšů a ryb požírají i hlavonožce.

Pohlavně může losos dospívat už ve třetím roce života.

Losos se tře pouze ve sladké vodě.

Návrat dospělých lososů vždy do „rodné řeky“ se vysvětluje tím, že si pamatuje její charakteristickou pachovou stopu ze svého růstového období ve sladké vodě.

Rychlost tahu lososů proti proudu řek se udává na 12–15 km denně, výjimečně 40–50 km.

Tření se u nás odbývalo od konce října do ledna.

Jikry se kladou mezi štěrk do rýhovitých jam až tři metry dlouhých, které jikernačka při tření pohyby ocasního násadce a ocasní ploutve zahrnuje štěrkem.

Většina lososů po výtěru hyne vyčerpáním a na následky plísňové infekce, přežívající jedinci se po skončení tření ihned vracejí do moře a mohou se vytírat opakovaně opakovaně (obvykle 2x, maximálně 5x za život).

Jikry se vyvíjejí 70–200 dnů podle teploty vody.

Mladí lososi odplouvají do moře po 1–7 letech pobytu ve sladké vodě (v závislosti na klimatických podmínkách oblasti a dostupných potravních zdrojích).

Jak lovit tuto rybu?

V našich vodách se na udici lovit nesmí.

Zájemci o lov proto cestují v rámci rybářské turistiky za lososy do ciziny.

Nejbližší lososové řeky jsou na severu Polska, řada dobrých lokalit je ve Skandinávii.

Lososi se loví přívlačí nebo muškařením.

Na rozlehlejších vodách jsou oblíbené různé formy vláčení nástrah za jedoucí lodí (trolling).

V době dřívějších přirozených tahů lososa k nám ho lovili naši sportovní rybáři na umělé mušky nebo třpytky, používali i přirozené nástrahy (žížaly, rybky).

REKLAMA