Od vody s Matějem Houškou: Zkušenosti a zážitky ze pstruhových vod
Matěj Houška, foto: Tým Matěje Houšky
Právě nám skončila sezona na pstruhových rybářských revírech a já si dávám dohromady zážitky i zkušenosti, které jsem za ten celý rok nasbíral.
Od samotného zahájení jsem se věnoval našim pstruhovým vodám naplno – i s ohledem na moji letošní výpravu do Mongolska. Nikdy mě nelákaly velké pstruhové řeky. Největší vášeň mám naopak pro malé, skoro zapomenuté potoky a říčky, kde pro mě osobně každý vypátraný pstruh znamená víc než desítky ryb z často prochytávaných revírů. Tady se rybář musí ke každému záběru velmi tvrdě propracovat – tichým krokem, trpělivostí a respektem k místu, kterého si většina lidí už ani nevšimne.
Letos jsem chtěl něco udělat jinak
Odmalička chodím hlavně na „své“ dva malé potoky, ve kterých znám snad každý kámen. Letos jsem ale chtěl udělat něco jinak. Rozhodl jsem se pro výzvu – zjistit, jak to vypadá i na jiných, podobných vodách. Chtěl jsem poznat, jak tam aktuálně přežívají pstruzi a lipani, kteří si dokázali udržet svůj původní charakter. Nakonec jsem za letošní sezónu prošel více než deset různých potoků. Každý byl odlišný – některé zarostlé a téměř bez života, jiné plné překvapení a míst, kam se voda stále ještě alespoň částečně vrací.
Jak to dnes na malých potocích vypadá?
Asi neřeknu nic nového, že vody je prostě všude málo. Potoky, které dříve prudce proudily mezi kameny, se teď jen ztrácejí v bahnu. Většina z nich měla sotva dva metry na šířku, ty „větší“ pět metrů maximálně. Často jsem šel i několik kilometrů, než jsem narazil na první tůň, kde se voda trochu zastavila a dalo se vůbec nahodit. Musím uznat, že na rozdíl od některých míst, které bobři naprosto devastují svým přemnožením, mají na těchto vodách svou velmi důležitou pozitivní úlohu. Snažil jsem se od místních zjistit, jak tyto potoky vypadaly v minulosti — většinou vyprávěli o dobách, kdy se voda v létě leskla v každé zátoce a pstruzi čekali v každém stínu. Dnes ale zůstalo jen pár tůní a ticho. Většina potoků je prázdná, bez života. Člověk si tam uvědomí, jak rychle může z krajiny zmizet něco, co tu bylo stovky let samozřejmé.
Každopádně mohu alespoň říci jednu perličku – za celou svoji letošní misi jsem při výpravách na potoky a malé skryté říčky nepotkal doslova jediného rybáře.
Tohle bylo hodně zajímavé
Určitě musím zmínit i jednu zajímavost z letošní sezóny. Podařilo se mi objevit revír, kde malá říčka vedená jako pstruhový revír měla zároveň krátký úsek mimopstruhový. To mě hned zaujalo, protože to byla šance zkusit něco jiného – vzít si plavanou, pár červíků, žížal a zjistit, co v takové vodě skutečně žije. Tato myšlenka mě zaujala natolik, že jsme o ní dokonce natočili i celý nový díl mého seriálu S Matějem u vody.
Poznání
Celá sezóna mi ukázala tvrdou realitu malých potoků. Vody je všude velmi málo, většina revírů je jen s několika hlubšími tůněmi a život ve vodě je omezený. Přesto se mi i v takových podmínkách podařilo nachytat několik opravdu pěkných úlovků, kterých si rybářsky opravdu velmi cením. Každý z nich byl výsledkem trpělivosti, pečlivého pozorování a schopnosti najít místo, kde se ryby stále ještě nějakou náhodou drží. Tyto momenty mi připomínají, že i když potoky nejsou plné života, pořád se je vyplatí hledat i poznávat a někdy právě v těchto náročných podmínkách čekají odměny, které stojí za to…
Mějte se fajn a plňte si své sny!
