Stejně jako v jiných oblastech lidské činnosti má i rybářská hantýrka svoje specifické výrazy. Některé se dochovaly dodnes, jiné upadly v zapomnění.
text: Zdeněk Hofman
Za první republiky se třeba běžně používal výraz „vrátil se s bžundou“, což znamenalo, že rybář nic nechytil a ryby si z něj dělaly legraci – bžundu. Nechápu, proč tento výraz nezlidověl, vždyť se každodenně najde mnoho adeptů Petrova cechu, pro které je šitý na míru.
Katuška, šulice, morák
Zajímavé jsou i přezdívky ryb. Některé lidové výrazy jsou poměrně nové, jiné naopak stoleté. Mezi přezdívky staré jen několik desítek let patří např. červenopeřice. Přes svoji nelogičnost o rybě a peří, je toto označení perlína ostrobřichého výstižné a používá se dodnes.
Ježdíka prý rybáři nazývají ševcem od nepaměti a přezdívka je aktuální stále. Mnoho lidových názvů však takové štěstí nemělo. Ještě před sto lety se candátovi celkem běžně říkalo šíl, lupice nebo morák. Karasovi obecnému katuška, plotici jezína nebo šulice.
Názvy některých ryb se překrývaly, nejčastěji u podoustve říční (dříve podoustev nosák) a ostroretky stěhovavé. Příčinou byla zcela jistě velká podobnost obou druhů a jejich společné přezdívky jsou kača, cukyna, cukparma, jarka, frgál, nosál, pyskatá, křivonoska, křivák, senařka nebo šulka.
Přezdívkový rekordman
Kapr si vysloužil hned řadu přezdívek. Kapr s modravým zabarvením kůže se nazývá modrák, divoká říční forma sazan, pološupináč špígl nebo špíglák a lysec zase naháč. Kapřík přes míru je nazýván mírák nebo jedlej, zatímco kousek, s nímž se můžeme pochlubit, je kaprál, macek, trofeják nebo aktuálně megakapr. Další kapří přezdívky jsou šupák, šupík či šupajz.
Krokodýl našich vod
Hodně názvů má i štika. Malá štika je štíhle, kudla, lidověji cigáro nebo viržinka. Velká bývá zase kláda, poleno, krokodýl nebo metrovka.
Další lidové názvy ryb
Hrouzek – grundl, parma – fósalena, cejn velký – šóraň, podle lovu, kterému se říkalo šóračka, lopaťák, pleskač. Cejnek malý bývá skalák, zrcátko, sumec velký zase sumr, sumál, vodník, sumár, vousatej. Sumeček americký – truman, vranka obecná – pulec, špulák, jelec tloušť – břehák, jezule, kleně, jelec proudník – hezlink (po německu). Mihule bývala okatice, střevle potoční zase olšovka, ouklejka pruhovaná – čorek a hořavka duhová – otrapka, tepka.
Tento výčet není ani zdaleka úplný. Pokud znáte nějaké další výrazy, napište nám je, rádi je zveřejníme. Při čekání na záběr sumála, moráka, pleskače nebo alespoň čorka budete mít jistě času dost. Tak ať berou!
Ahoj,
jako malí kluci jsme pod kamenama chytali vranky – říkalo se jim baby.
Pozděli jsme chodili na hady, logicky na úhoře. Tenkrát nebyly svítící čihátka a tak jsme mezi očka na vlasec dávali noviny a nebo bílý kapesník. takže se chytalo „na noviny“ nebo “ na kapesník“. Dodnes na ty noviny chytám, jen to trochu vylepšuji jiným materiálem, třeba tenkým polystyrénem, Jen nesmí moc foukat. Je to perfektně vidět i za tmavých nocí.
Jo a mníkovi jsme říkali „mničus“ a tloušťovi “ tloušťák“. A žížaly byly „hlejžďáci“ nebo “ hlejžďata“.
Můj děda, nebyl sice rybář, ale střevlatům říkal “ střeulata“.
Tak ať se daří !