Poznávání

Zatímco jiní obdivují pestrou paletu barev podzimní přírody, rybářský hospodář má tik v oku, když vidí sevřená hejna černých ptáků na obloze. Do krajiny se vrací zima a s ní i množství nezvaných návštěvníků – kormoránů.

Trofejní úlovky rybáře vždycky fascinovaly. Každý chtěl ulovit tu nejdelší a nejtěžší rybu. V našem seriálu se ohlížíme až do roku 1973 a sbíráme veškeré dostupné informace o nej rybách ulovených na revírech ČRS a MRS. Ty následně analyzujeme a podrobně rozebíráme. Tentokrát se podíváme na trofejní úlovky mníka jednovousého.

Jelci patřili i patří mezi jedny z nejčastěji lovených druhů ryb v našich vodách. Nejeden z nás si jistě vzpomene na rybářské, nebo spíš pytlácké začátky, kdy se snažil pomocí chrousta nebo třešně obelstít vypaseného tlouště někde ve stínu hustých vrb nebo ve zpěněné vodě pod splavem.

Není tomu tak dávno, kdy podoustev říční (Vimba vimba) tvořila v našich parmových revírech nespočetná hejna napříč celou republikou. Byla zde často i nejpočetnější rybou – rybolov proto dělal radost nejednomu rybáři. Bohužel po nekontrolovatelném přemnožení kormorána byla tato ryba jedničkou na jeho jídelníčku.

U nás jde o velmi vyhledávanou rybu, na jihu Evropy je ovšem sumec velký nepůvodním a invazivním druhem. V italských a portugalských jezerech se přemnožil a způsobuje velké problémy v místních ekosystémech. S odlovem těchto sumců pomohou vědci z Biologického centra Akademie věd. Instituce to uvádí na svých stránkách.

Většina rybníků v ČR spadá do tzv. kategorie polointenzifikačních rybníků. Nejjednodušším způsobem stanovení výše obsádky pro tyto rybníky je paušální přístup, tj. podle výměry rybníka.

I když nejde o naši původní rybu, siven se stává poměrně hojně rozšířeným druhem. Jeho potravní aktivita neustává ani v zimních měsících, proto je oblíbenou rybou rybářů lovících v zimě na dírkách.

Kapr obecný (Cyprinus carpio) se vyskytoval v oblastech Černého moře a Aralského jezera, odkud se rozšířil až do povodí Dunaje a na východ do Asie. V povodí Dunaje se měl poprvé objevit před 8 000 až 10 000 lety. Tento divoký druh kapra všichni zasvěcení rybáři znají pod názvem sazan.

„Chytil jsem lopaťáka,“ slýcháváme často slangový popis úlovku z úst rybáře. Snad žádná jiná ryba si neudržela svoji přezdívku tak dlouho, jako právě cejn velký.

Ve vodách po celém světě můžeme najít živočichy nejrůznějších tvarů a barev. Ryby samozřejmě nejsou výjimkou. Právě naopak! Rybí tělo se vyvíjelo po miliony let a jeho tvar je pro každý druh naprosto typický. Jednou z hlavních rolí je vliv prostředí a styl života daného druhu.

Sádkování slouží k přechování ryb od výlovu do jejich prodeje. Hlavní sezona na sádkách je v období od podzimních výlovů do Vánoc. Sádky slouží také jako manipulační nádrže v průběhu celého roku.

Pro drtivou většinu ryb z našich zeměpisných šířek je typické, že se potomstvo svým vzezřením v značné míře podobá rodičům. Týká se to tvaru těla i zbarvení. Samozřejmě, že drobné rozdíly tu jsou…

Spousta lidí si pod slovem jeseter představí rybu, která vypadá, jako by prošla strojem času. Avšak málokdo o ní ví víc než jen to, že se chová a loví především pro luxusní pochoutku – kaviár.

V tomto a v několika následujících článcích se budeme zabývat rybími smysly, které jsou u ryb velmi dobře vyvinuty a vyznačují se selektivností (výběrovostí). To znamená, že jsou speciálně přizpůsobeny na přijímání různých fyzikálních a chemických podnětů z vnějšího prostředí.

Většina rybníků leží ve spodní části povodí a fungují tak v podstatě jako sedimentační jímky. Vždycky tomu tak bylo a jiné to nebude asi ani v budoucnu. Splavování materiálu z horních částí povodí níže říkáme eroze. Zejména od poloviny 80. let se ale tento přirozený trend výrazně urychluje nevhodnými lidskými zásahy do krajiny a úpravami hospodaření na pozemcích, hlavně na polích.