Poznávání

Nepovinný předmět myslivost a ochrana zvěře je na naší škole vyučován už od 70. let a můžeme tedy mluvit o tom, že má u nás mnohaletou tradici.

Málokterý rybář se může pochlubit většími úlovky sumečka amerického (Ameiurus nebulosus) anebo sumečka černého (Ameiurus melas). Jsou sice známé větší úlovky na řece Tisa, ale to je pouze věc náhody, protože žádný rybář nejde k vodě s tím, že tento invazivní druh ryby uloví v rekordní délce.

V tomto článku osvětlíme některé části genetiky našich ryb. Tentokrát zůstaneme u tradičního českého rybníkářství, jelikož se budeme zabývat kaprem.

Původně se sumec velký (Silurus glanis) vyskytoval na území jihovýchodní Evropy. Především v povodí Dunaje, Rýna, Dněpru a dalších velkých řek. Díky své velikosti a chutnosti masa se vlivem člověka rozšířil i do dalších oblastí Evropy – Spojeného království, Španělska, Francie, Itálie, Dánska, Švédska.

Vodní rostliny tvoří neodlučitelnou součást vodních toků a nádrží. Běžného pozorovatele zaujmou především vyšší vodní a vlhkomilné rostliny (makrofyta). Pokud jde o rybníky, vodní rostliny se nachází především v okrajových partiích, někdy však pokrývají i větší či menší část vodní plochy.

Trofejní úlovky rybáře vždycky fascinovaly. Každý chtěl ulovit tu nejdelší a nejtěžší rybu. V našem novém seriálu se ohlížíme až do roku 1973 a sbíráme veškeré dostupné informace o nej rybách ulovených na revírech ČRS a MRS. Ty následně analyzujeme a podrobně rozebíráme. Tentokrát se podíváme na trofejní úlovky amura bílého. Okrajově se budeme v tomto dílu věnovat i tolstolobci pestrému a tolstolobikovi bílému.

Pojďme se blíže podívat na kov, který je v poslední době velice diskutovaným tématem, a to především v souvislosti s jeho toxicitou a možným zákazem používání rybáři a myslivci.

Světová produkce rybolovu a akvakultury tvoří víc než 150 milionů tun mořských a sladkovodních ryb a jiných vodních živočichů. Z tohoto množství připadá zhruba 80 % ve prospěch ryb mořských a 20 % ryb sladkovodních. Nejvíce ryb se vyloví ve státech jako je Čína, Peru, Chile, Japonsko, Indie a Rusko.

V minulém článku jsme poukazovali na opomíjený význam rybníků jako dočišťovacích nádrží. Bakteriální pochody mohou odbourat celou řadu látek a léčiv, které přichází odpadní vodou do čistírny a pak do rybníka, nebo v horších případech přímo do rybníka. Tentokrát se podíváme na to, jak ve vodě pracují filtrátoři.

Snad každý rybář ví, že candát obecný (Sander lucioperca) a okoun říční (Perca fluviatilis) patří mezi dravé druhy ryb, které se živí výhradně malými rybkami. Čím se ale tito dravci živí v prvopočátku života ihned po vykulení, většina laiků nemá ponětí.

Většina lidí vnímá rybníky jako nádrže, které jsou určené k chovu ryb. Někteří v nich rybnících potenciál ekologický – určitý prostor pro vodní rostliny a živočichy, kteří zde po zániku říčních ramen a tůní nachází nová útočiště.

Vydra říční (Lutra lutra) je bezpochyby šelmou, která do našeho prostředí patří. Její stavy před 90. rokem byly alarmující, což se ale změnilo po její důsledné ochraně. Stavy vydry enormně vzrostly.

Rybožraví ptáci jako je kormorán velký, ledňáček říční či volavka popelavá jsou přirozenou součástí přírody v Evropě již dlouhou dobu. V posledních desetiletích se výrazně skloňuje skutečné složení jejich potravy – tedy informace o tom, jaké druhy ryb a jak velké ryby tito ptáci skutečně loví.

Při hodnocení aktuálního zdravotního a kondičního stavu bývají u ryb posuzovány čtyři základní reflexy. Jedná se o reflexy únikový, obranný, ocasní a oční. Všechny reflexy jsou nepodmíněné, tedy vrozené.

Před padesáti lety byla vymyšlena metoda profukování ryb. Její autor R. Faina ji od té doby naučil mnoho vědců i produkčních rybářů z celého světa. V rámci předmětu hydrobiologie se jí mohou naučit i studenti. Co je podstatou metody a k čemu se dá využít?