Poznávání

Snad každý rybář ví, že candát obecný (Sander lucioperca) a okoun říční (Perca fluviatilis) patří mezi dravé druhy ryb, které se živí výhradně malými rybkami. Čím se ale tito dravci živí v prvopočátku života ihned po vykulení, většina laiků nemá ponětí.

Většina lidí vnímá rybníky jako nádrže, které jsou určené k chovu ryb. Někteří v nich rybnících potenciál ekologický – určitý prostor pro vodní rostliny a živočichy, kteří zde po zániku říčních ramen a tůní nachází nová útočiště.

Vydra říční (Lutra lutra) je bezpochyby šelmou, která do našeho prostředí patří. Její stavy před 90. rokem byly alarmující, což se ale změnilo po její důsledné ochraně. Stavy vydry enormně vzrostly.

Rybožraví ptáci jako je kormorán velký, ledňáček říční či volavka popelavá jsou přirozenou součástí přírody v Evropě již dlouhou dobu. V posledních desetiletích se výrazně skloňuje skutečné složení jejich potravy – tedy informace o tom, jaké druhy ryb a jak velké ryby tito ptáci skutečně loví.

Při hodnocení aktuálního zdravotního a kondičního stavu bývají u ryb posuzovány čtyři základní reflexy. Jedná se o reflexy únikový, obranný, ocasní a oční. Všechny reflexy jsou nepodmíněné, tedy vrozené.

Před padesáti lety byla vymyšlena metoda profukování ryb. Její autor R. Faina ji od té doby naučil mnoho vědců i produkčních rybářů z celého světa. V rámci předmětu hydrobiologie se jí mohou naučit i studenti. Co je podstatou metody a k čemu se dá využít?

Naši předkové to neměli v chovu ryb právě lehké. A jak už to bývá, vlivem doby se toho mnoho změnilo. Dnes máme léky a postupy pro mnohé nemoci a nedostatky, které v minulosti devastovaly celé rybí populace a mnoho chovatelů ryb od řemesla odradily. Je však cesta umělých léků správná?

Štika obecná (Esox lucius) je nejznámější dravou rybou našich českých vod. I v této rubrice jsme se jí již několikrát věnovali a odhalili její dokonalou schopnost lovu a až neuvěřitelnou sílu kanibalizmu.

Úbytek jeseterů z volných vod je obrovský, až absolutní. Budoucnost těchto druhů chovaných pro maso, kaviár i jako další generace je tak v uměle navozeném prostředí.

Období rozmnožování – tření – je pro ryby obzvlášť nebezpečné. Jsou omámené přetlakem hormonů v krvi, a proto nevnímají nebezpečí do takové míry jako normálně. Jejich únikové reflexy jsou oslabené, o čemž vědí také mnozí predátoři. A dokonale toho využívají.

Rod kapr (Cyprinus) zahrnuje něco přes dvacet druhů. Přestože se kapr obecný (C. carpio Linnaeus, 1758) chová v našich vodách už několik staletí, jeho taxonomie, hlavně otázka jednotlivých poddruhů, není stále zcela dořešena.

Traduje se, že duby na hráze nových rybníků, popřípadě těch, které přestavoval, začal vysazovat Jakub Krčín z Jelčan. Pravděpodobně na tom trval, ale doubky na hráz sázel i Mikuláš Ruthard z Malešova, jistě i Štěpánek Netolický a možná někdo před nimi.

Latinsky ji říkáme Vimba vimba a domov má v řekách vlévajících se do Severního a Baltského moře. V našich řekách se s touto rybou můžeme také setkat jak v povodí Labe, Vltavy, tak i Moravy – v cejnovém či parmovém pásmu. Podoustev ovšem někdy vytahuje až do lipanového pásma.

Někteří naši rybáři se při svých výpravách za rybami do zemí kolem Baltského a Severního moře nebo i do norských fjordů občas setkávají s koruškou evropskou. Přitom možná mnozí z nich nevědí, že tato nevelká ryba byla ještě před regulací řek tekoucích do výše zmíněných moří součástí naší ichtyofauny.

Různé současné extrémy počasí, které vzbuzují údiv i negativní emoce u nás, lidí, lze z pohledu dlouhodobých výkyvů přírodních dějů považovat pouze za bezvýznamné epizody. Vzhledem k délce lidského života ale mohou mít u konkrétního lidského společenství mnohdy i existenční význam.