Poznávání

Naši předkové to neměli v chovu ryb právě lehké. A jak už to bývá, vlivem doby se toho mnoho změnilo. Dnes máme léky a postupy pro mnohé nemoci a nedostatky, které v minulosti devastovaly celé rybí populace a mnoho chovatelů ryb od řemesla odradily. Je však cesta umělých léků správná?

Štika obecná (Esox lucius) je nejznámější dravou rybou našich českých vod. I v této rubrice jsme se jí již několikrát věnovali a odhalili její dokonalou schopnost lovu a až neuvěřitelnou sílu kanibalizmu.

Úbytek jeseterů z volných vod je obrovský, až absolutní. Budoucnost těchto druhů chovaných pro maso, kaviár i jako další generace je tak v uměle navozeném prostředí.

Období rozmnožování – tření – je pro ryby obzvlášť nebezpečné. Jsou omámené přetlakem hormonů v krvi, a proto nevnímají nebezpečí do takové míry jako normálně. Jejich únikové reflexy jsou oslabené, o čemž vědí také mnozí predátoři. A dokonale toho využívají.

Rod kapr (Cyprinus) zahrnuje něco přes dvacet druhů. Přestože se kapr obecný (C. carpio Linnaeus, 1758) chová v našich vodách už několik staletí, jeho taxonomie, hlavně otázka jednotlivých poddruhů, není stále zcela dořešena.

Traduje se, že duby na hráze nových rybníků, popřípadě těch, které přestavoval, začal vysazovat Jakub Krčín z Jelčan. Pravděpodobně na tom trval, ale doubky na hráz sázel i Mikuláš Ruthard z Malešova, jistě i Štěpánek Netolický a možná někdo před nimi.

Latinsky ji říkáme Vimba vimba a domov má v řekách vlévajících se do Severního a Baltského moře. V našich řekách se s touto rybou můžeme také setkat jak v povodí Labe, Vltavy, tak i Moravy – v cejnovém či parmovém pásmu. Podoustev ovšem někdy vytahuje až do lipanového pásma.

Někteří naši rybáři se při svých výpravách za rybami do zemí kolem Baltského a Severního moře nebo i do norských fjordů občas setkávají s koruškou evropskou. Přitom možná mnozí z nich nevědí, že tato nevelká ryba byla ještě před regulací řek tekoucích do výše zmíněných moří součástí naší ichtyofauny.

Různé současné extrémy počasí, které vzbuzují údiv i negativní emoce u nás, lidí, lze z pohledu dlouhodobých výkyvů přírodních dějů považovat pouze za bezvýznamné epizody. Vzhledem k délce lidského života ale mohou mít u konkrétního lidského společenství mnohdy i existenční význam.

Chuťové pupeny nebo pohárky můžeme u ryb najít na různých částech těla. I když tedy mohou některé druhy, například mřenka, ochutnávat předloženou nástrahu (návnadu) třeba ploutví, přece se u většiny ryb koncentrují chuťové receptory v ústech, resp. v koncové části hlavy.

Když během roku delší dobu pozorujete chování ryb ve shodném místě vodního prostředí, někdy k překvapujícím poznatkům. Pokud ryby nerušíte, rychle zjistíte, jak citlivě vnímají a reagují na jakékoliv otřesy (kupříkladu chůze po břehu, náhlý silný zvuk, zahřmění, výstřel).

I když měli naši předkové zájem především o kulinářské využití pstruha obecného, určitě jim neunikla ani tvarová rozmanitost a barevná variabilita této ryby, pocházející z různých povodí, nebo z rozdílných typů vod.

S jistou nadsázkou lze říci, že ještě nedávno málokdo na druhém konci republiky věděl, kudy vůbec řeka Bečva protéká. Po 20. září 2020 už téměř všichni vědí, kde Bečva leží a co se tam událo.

Lín obecný (Tinca tinca) je původním druhem české ichtyofauny a není pochyb o tom, že má v našich vodách své stálé místo. Jde o druh, který byl dokonce (podle historických záznamů) první rybou přisazovanou ke kaprovi obecnému. Jde tak o druhou nejdéle chovanou rybu na našem území.

Březen. Čerstvý větřík rozmarně sviští nad meandry nížinné říčky, vinoucí se tu lukami, tu lesy, daleko od lidských obydlí. Větve olší a vrb se ještě zimničně chvějí v studeném světle pozdního odpoledne, ale v našedle okrových barvách předjaří je už cítit příslib teplých dní, v nichž vše kolem zahalí svěží, voňavá zeleň…