Poznávání

Chuťové pupeny nebo pohárky můžeme u ryb najít na různých částech těla. I když tedy mohou některé druhy, například mřenka, ochutnávat předloženou nástrahu (návnadu) třeba ploutví, přece se u většiny ryb koncentrují chuťové receptory v ústech, resp. v koncové části hlavy.

Když během roku delší dobu pozorujete chování ryb ve shodném místě vodního prostředí, někdy k překvapujícím poznatkům. Pokud ryby nerušíte, rychle zjistíte, jak citlivě vnímají a reagují na jakékoliv otřesy (kupříkladu chůze po břehu, náhlý silný zvuk, zahřmění, výstřel).

I když měli naši předkové zájem především o kulinářské využití pstruha obecného, určitě jim neunikla ani tvarová rozmanitost a barevná variabilita této ryby, pocházející z různých povodí, nebo z rozdílných typů vod.

S jistou nadsázkou lze říci, že ještě nedávno málokdo na druhém konci republiky věděl, kudy vůbec řeka Bečva protéká. Po 20. září 2020 už téměř všichni vědí, kde Bečva leží a co se tam událo.

Lín obecný (Tinca tinca) je původním druhem české ichtyofauny a není pochyb o tom, že má v našich vodách své stálé místo. Jde o druh, který byl dokonce (podle historických záznamů) první rybou přisazovanou ke kaprovi obecnému. Jde tak o druhou nejdéle chovanou rybu na našem území.

Březen. Čerstvý větřík rozmarně sviští nad meandry nížinné říčky, vinoucí se tu lukami, tu lesy, daleko od lidských obydlí. Větve olší a vrb se ještě zimničně chvějí v studeném světle pozdního odpoledne, ale v našedle okrových barvách předjaří je už cítit příslib teplých dní, v nichž vše kolem zahalí svěží, voňavá zeleň…

Mezinárodní obchod, lodní doprava, turismus a dovoz zvířat a rostlin nemusí mít vždy jen pozitivní dopady. Může vést k záměrnému či nechtěnému rozšíření nepůvodních druhů na nové lokality, kde unikají přírodním vazbám, predátorům nebo chorobám.

Nepochybně každý rybář i nerybář v posledních letech zaznamenal, že zima na našem území je poněkud jiná, než bývala. V některých lokalitách by se dokonce dalo hovořit o pouze dlouhém podzimu a brzkém jaru.

Siven americký (Salvelinus fontinalis) je běžným zástupcem lososovitých ryb v našich vodách. Jen málo rybářů by si dokázalo lov nebo svůj chov představit bez tohoto druhu, a to i přesto, že jde o rybu v Evropě nepůvodní. Jak se k nám dostala? Proč je tak oblíbená? A proč žije mnohdy ve vodách v naprostém osamocení?

Živí se všichni jedinci v populaci jednoho rybího druhu stejně, nebo zde existuje výrazná individualita? Na tuto otázku jsme se s kolegy z Biologického centra Akademie věd zaměřili a výsledky rozhodně nejsou nezajímavé.

Kalendář ukazuje třetí zimní měsíc – únor. I když se zdá, že je na rybnících klid, u vody se práce nikdy nezastaví. Důležitou činností v průběhu zimy je prořezávání prohlubní a obsekávání výpustných zařízení.

Při slově napětí si někteří z nás vybaví dusno panující třeba v pracovním kolektivu, jiní si zas představí elektrický proud a stožáry vysokého napětí. Jenom málokdo si ale uvědomuje, že jiné napětí hraje důležitou roli i v životě mnoha vodních organizmů žijících těsně při vodní hladině.

Možná i vás napadlo, že by se takto mohla jmenovat nová televizní relace, kterou by moderoval Karel Šíp. Když jsem se ale zamýšlel nad názvem článku, měl jsem na mysli skutečný lov ryb pomocí luku a šípu. Jedná se totiž o prastarou loveckou metodu, kterou už drtivá většina lidstva nepoužívá.

Mezi zatím vymizelé druhy naší ichtyofauny patří i plotice lesklá, která byla rybářủm známá z Moravy, popřípadě z větších přítoků této řeky, již v 19. století.

Zimování rybníků patří mezi meliorační opatření, jehož cílem je zlepšení prostředí pro chov ryb. Bylo uplatňováno už v dávné historii našeho rybníkářství, protože naši předkové si byli vědomi pozitivních účinků tohoto opatření zejména na stav rybničního dna.