Jeseter sibiřský

(Acipenser baerii)

Čeleď: jeseterovití

Slovensky: Jeseter sibirský

Anglicky: Siberian Sturgeon

Německy: Sibirischer Stör

Základní údaje

Běžná délka: 80–150 cm

Běžná hmotnost: 5–30 kg

Doba hájení: neuvedeno

Trofejní délka: nad 2 m

Trofejní hmotnost: nad 65 kg

Poznávací znaky

Jako u všech jeseterů je tělo vřetenovité, s pěti řadami kostěných štítků – jedna hřbetní, dvě boční a dvě břišní.
Ocasní ploutev je heterocerkní (s protaženým horním lalokem).
Rypec je obvykle krátký, zploštělý a zaoblený, někdy se ale mohou objevit jedinci s ostřejším zakončením rypce.
Na těle mezi kostěnými štítky nalezneme malé hvězdičkovité destičky nebo zrnkovité kožní osifikace.
4 vousky jsou hladké nebo slabě obrvené.
Žaberní tyčinky jsou vějířovité, každá se třemi zdvojenými výrůstky.
Jeseter sibiřský má štítky na bocích větší než u jesetera malého, ale zřetelně menší než u jesetera ruského.
Postranních štítků na bocích má 32–59.
Zbarvení těla není příliš výrazné.
Hřbet bývá tmavý s mírným namodralým, někdy až nazelenalým nádechem.
Boky jsou světlejší.
Břicho má bílou, někdy až nažloutlou barvu.

Zaměnitelné druhy

Jeseter malý má méně výrazné kostěné štítky. Jejich počet je u jesetera malého vyšší (více než 58) než u jesetera sibiřského.
Jeseter malý má vousky obrvené.
Jeseter hvězdnatý má charakteristický dlouhý a úzký rypec.
Ústa vyzy velké jsou velká, poloměsíčitá, zabírají celou spodní část rypce a jejich okraje částečně přecházejí na okraje hlavy. Vousky vyzy jsou také hladké, ale z boků zploštělé.
Jeseter ruský má štítky na bocích zřetelně větší než jeseter sibiřský.

Jeseter malý

Čeleď: jeseterovití

Jeseter ruský

Čeleď: jeseterovití

Kde rybu najdeme?

Původní areál rozšíření jesetera sibiřského zahrnuje velké sibiřské řeky Ob, Irtyš, Jenisej, Lena, Kolyma, Chatanga, Pjasina, Anabar, Oleňok nebo Jana.

Vyskytuje se také v Bajkalském jezeře a jeho přítocích.

V roce 1996 k nám byly pokusně dovezeny jikry jesetera sibiřského z Ruska. Byl vyhodnocen jako velmi vhodný druh pro akvakulturu, rybniční podmínky a aklimatizaci v ČR.

Jesetera sibiřského chovají ve VÚRH ve Vodňanech a rybí líhni v Mydlovarech.

Vysazuje se v některých soukromých nádržích a do ostatních vod se může dostat únikem z uzavřených chovů, například vyplavením chovných nádrží při povodních, nebo při jejich výlovu.

Výskyt jesetera sibiřského na našem území zcela závisí na vysazování.

Ve středočeském svazovém revíru Písková Lhota (411 983) bylo v roce 2020 vysazeno cca 60 kusů jesetera ruského a sibiřského.

Život ryby

Živí se bentickými měkkýši a korýši, larvami hmyzu, malými rybami.

Žije v dolních tocích velkých sibiřských řek se středním až rychlým proudem, ale i v brakických vodách jejich ústí.

Pohlavní zralost nastává v přirozeném prostředí u mlíčáků v 9.–15. roce, u jikernaček v 16.–20. roce života.

Tření probíhá v létě a obvykle každé dva roky.

Tření probíhá v hlavním říčním korytě se silným proudem na kamenitém, štěrkovém nebo štěrkopískovém dně.

Jikry mohou tvořit více než 10 % tělesné hmotnosti dospělé samice.

Jak lovit tuto rybu?

Běžným způsobem lovu jeseterů je položená s živočišnou nástrahou na velkém háčku.

Menší jesetery netažné formy na našich soukromých vodách můžeme lovit na feeder na žížaly, larvy hmyzu nebo mrtvé rybičky.

Je možné lovit i na plavanou s nástrahou v blízkosti dna nebo na dně.

Vhodnou nástrahou jsou různé druhy červů – rousnice, žížaly, masní červi.

Tam, kde se dlouhodobě vnadí kapři, berou jeseteři i na boilies nebo pelety.

REKLAMA