Jeseter malý

Poznávací znaky

• Jako u všech jeseterů je tělo vřetenovité s rovnou linií břicha, s pěti řadami kostěných štítků – jedna hřbetní, dvě boční a dvě břišní.
• Ocasní ploutev je heterocerkní (s protaženým horním lalokem).
• Rypec je kuželovitý, dolní ret je u jesetera malého rozpolcený, se čtyřmi třásnitými vousky před ústy, které jsou na průřezu okrouhlé, krátké, na vnitřní straně zpravidla obrvené.
• Natažené vousky dosahují k přednímu okraji úst.
• Hřbetní štítky mají dlouhý, dozadu obrácený hrot, který přesahuje základnu dalšího sousedního štítku.
• Boční štítky jsou kosočtverečného tvaru a částečně se překrývají.
• Bočních kostěných štítků je více než 58 na každé straně těla.
• Boční štítky má ze všech jeseterů nejmenší.
• Hřbetní strana těla je šedohnědá nebo zelenohnědá, břišní žlutavá nebo špinavě hnědá, někdy narůžovělá.
• Hřbetní a řitní ploutev jsou rezavě červené, ostatní popelavě šedé.
• Boční a břišní štítky jsou bělavé, hřbetní žlutavé.
• V době tření se na hlavě objevuje u pohlavně zralých ryb bělavý povlak.

• Postranních štítků na bocích jesetera velkého je méně než 50, jeseter velký nemá vousky na vnitřní straně obrvené, ale hladké.
• Jeseter hvězdnatý má charakteristický dlouhý a úzký rypec, základna krátkých neobrvených vousků je blíže k ústům než ke špičce rypce.
• Rypec jesetera ruského je krátký, široký a tupý, neobrvené krátké vousky nedosahují předního okraje úst (u jesetera malého dosahují), mezi řadami štítků jsou obvykle velké hvězdicovité destičky.
• Ústa vyzy velké jsou velká, poloměsíčitá, zabírají celou spodní část rypce a jejich okraje částečně přecházejí na okraje hlavy. Vousky vyzy jsou hladké, z boků zploštělé.

Jeseter ruský
jeseterovití

Jde o netažný sladkovodní druh jesetera.

Zdržuje se v korytě řeky, v jámách při pobřeží u strmých břehů nad hlubokou vodou.

Kalným vodám se vyhýbá. V době zvýšeného stavu vody, kdy se zakalení zvětšuje, se stahuje i do bočních průtočných říčních ramen.

V našich vodách je jeho současný výskyt především výsledkem vysazování.

V zarybňovacích plánech revírů není, ale v posledních letech je v povodí Moravy vysazován ve spolupráci podniku Povodí Moravy, vídeňské univerzity a MRS v rámci záchranného projektu.

V povodí Moravy a Dyje žijí i jedinci pocházející z původních populací (jeseter malý je endemitem dunajského povodí, na Slovensku je do Dunaje vysazován již řadu let).

Vysazuje se do soukromých vodních nádrží v rámci rekreačního rybolovu podobně jako větší jeseter sibiřský.

Živí se larvami vodního hmyzu, měkkýši, korýši, červy, pijavkami a náhodně také rybami.

Vyskytuje se jednotlivě nebo v menších skupinách, jen v době tření a zimování se sdružuje do velkých hejn.

Večer a v noci v době výletu jepic vystupuje k hladině, připlouvá ke břehu, na mělčiny a mezi ponořenou vegetaci, kde sbírá potravu.

V době tření táhnou hejna jeseterů proti proudu na trdliště.

Juvenilní jedinci se zdržují v místě trdliště několik měsíců a pak táhnou na místa s měkčím dnem.

Tření probíhá v proudnici toku.

Pohlavní zralost nastává u mlíčáků ve 3.–5. roce, u jikernaček ve 4.–7. roce života.

Kříženec jesetera malého a vyzy velké (tzv. bestěr) k nám byl dovezen koncem 80. let minulého století a dodnes se využívá v našich chovných zařízeních a nádržích pro komerční rybolov (tito jedinci vzhledově připomínají jesetera malého, dorůstají ale větších velikostí a ústa mají spíš podobná vyze).

Převážně na položenou, protože jde o rybu dna. Jako nástrahu můžeme použít žížaly, měkkýše, kousky rybek, velmi úspěšné bývají larvy vodního hmyzu, zvláště hrabavých druhů jepic. Zabere i na boilie a pelety.