Jeseter ruský

(Acipenser gueldenstaedtii)

Čeleď: jeseterovití

Slovensky: Jeseter ruský

Anglicky: Russian sturgeon

Německy: Waxdick, Russischer Stör

Základní údaje

Běžná délka: 80–160 cm

Běžná hmotnost: 4–30 kg

Doba hájení: neuvedeno

Trofejní délka: přes 200 cm

Trofejní hmotnost: přes 100 kg

Poznávací znaky

Jako u všech jeseterů je tělo vřetenovité, s pěti řadami kostěných štítků – jedna hřbetní, dvě boční a dvě břišní.
Rypec jesetera ruského je krátký, široký a tupý.
Rypec má nejširší ze všech evropských jeseterů.
Čtyři neobrvené (hladké) krátké vousky leží blíže ke špičce rypce než k ústům, nedosahují předního okraje úst (u jesetera malého obrvené vousky předního okraje úst dosahují).
Mezi řadami štítků jsou obvykle velké hvězdicovité destičky.
Postranních štítků na bocích je méně než 50, většinou 30–50.
Spodní ret je rozpolcený.
Barva hřbetu je olivově šedá, boky světlejší a břicho bílé.
Vzácně má bělavé skvrny na bocích.

Zaměnitelné druhy

Jeseter malý má méně výrazné kostěné štítky. Jejich počet je u jesetera malého vyšší (více než 58).
Je možná záměna menších jedinců jesetera malého a ruského, vzhledově jsou si do jisté míry podobní.
U jesetera malého dosahují obrvené vousky předního okraje úst, jeseter ruský má vousky neobrvené (hladké).
Jeseter hvězdnatý má charakteristický dlouhý a úzký rypec, základna jeho krátkých neobrvených vousků je oproti jeseteru ruskému blíže k ústům než ke špičce rypce.
Ústa vyzy velké jsou velká, poloměsíčitá, zabírají celou spodní část rypce a jejich okraje částečně přecházejí na okraje hlavy. Vousky vyzy jsou také hladké, ale z boků zploštělé.
Postranních štítků na bocích jesetera velkého je méně než 50, jeseter velký má stejně jako jeseter ruský neobrvené (hladké) vousky.
Jeseter sibiřský má štítky na bocích větší než jeseter malý, ale zřetelně menší než jeseter ruský.
Postranních štítků na bocích jesetera sibiřského je 32–59.

Kde rybu najdeme?

Žije v Černém, Azovském a Kaspickém moři, odkud vytahuje do přítoků.

V moři se vyskytuje v mělkých pobřežních vodách a u ústí řek.

Ve sladkých vodách obývá hluboké části velkých řek s mírným až rychlým proudem.

Jeseter ruský (tažná forma) v minulosti pronikal až na naše území – z Dunaje do dolního toku Moravy. Tahy ustaly v 1. polovině 20. století.

Ojediněle se dodnes vyskytuje ve slovenském úseku Dunaje (netažná forma).

Jeho jikry k nám byly dovezeny v roce 1996, nebyl ale vyhodnocen jako vhodný druh pro produkční účely.

U nás se chová v akvakultuře a vysazuje do některých soukromých nádrží spolu s dalšími druhy jeseterů.

Ve středočeském svazovém revíru Písková Lhota (411 983) bylo v roce 2020 vysazeno cca 60 kusů jesetera ruského a sibiřského. Všichni jeseteři na Pískové Lhotě jsou samozřejmě hájení, loví se výhradně v režimu „Chyť a pusť“.

Život ryby

Živí se (obdobně jako jeseter malý) bentickými měkkýši, korýši a malými rybami.

Pohlavní dospělosti dosahuje ve věku 7–16 let při dosažení délky nejméně 100 cm.

Tření probíhá při teplotě vody 9–15 °C, jikry jsou hnědošedé, o průměru kolem 3 mm.

Rozmnožuje se v dolních tocích velkých řek.

Tře se na kamenném nebo štěrkovém dně ve velkých a hlubokých řekách se silným proudem (1–1,5 m/s) od dubna do června.

Tažné rasy vstupují do řek na podzim předcházejícího roku.

Výskyt na našem území je zcela závislý na vysazování.

Jsou známí kříženci s některými dalšími jeseterovitými rybami, například s jeseterem malým.

Jak lovit tuto rybu?

Běžným způsobem lovu jeseterů je položená s živočišnou nástrahou na velkém háčku.

Menší jesetery netažné formy na našich soukromých nádržích můžeme lovit na feeder na žížaly, larvy hmyzu nebo mrtvé rybičky.

Je možné lovit i na plavanou s nástrahou v blízkosti dna nebo na dně.

Vhodnou nástrahou jsou různé druhy červů – rousnice, žížaly, masní červi.

Tam, kde se dlouhodobě vnadí kapři, berou jeseteři i na boilies nebo pelety.

REKLAMA