Hrouzek Kesslerův

(Romanogobio kesslerii)

Čeleď: kaprovití
(nové zařazení do čeledě gobionidae – hrouzkovití )

Slovensky: Hrúz Kesslerov

Anglicky: Kessler`s Gudgeon

Německy: Kessler-Gründling, Sandgressling

Základní údaje

Běžná délka: 8–11 cm

Běžná hmotnost: 5–12 g

Doba hájení: celoročně hájený

Trofejní délka: neuvedeno

Trofejní hmotnost: neuvedeno

Ocasní násadec je válcovitý, jeden pár bělavých vousků, natažené vousky dosahují za zadní okraj oka.
Zbarvení je bledě žlutohnědé, hřbet je hnědavě našedlý.
Šupiny hřbetní a boční části těla jsou při okrajích pigmentovány, takže vzniká síťovaná kresba.
Na boku je obvykle 8–9 výrazných černých skvrn, někdy s modravým leskem.
Černé pigmentové skvrnky rozmístěné po obou stranách postranní čáry připomínají skvrnky u ouklejky pruhované, ale bývají méně výrazné.
Skvrny v ocasní ploutvi jsou seřazeny v jedné až dvou řadách rovnoběžných s vykrojeným okrajem ploutve.

Hrouzek obecný a hrouzek běloploutvý mají ve hřbetní ploutvi 7 měkkých rozvětvených, hrouzek Kesslerův jich má 8.
Hrouzek obecný má vyšší tělo a má na ocasní ploutvi nepravidelně rozeseté výrazné tmavé skvrnky, jen s náznakem řad. Má také kratší vousky, které dosahují většinou jen k přednímu okraji oka.
Máme-li k dispozici stejně velké exempláře, je možné rozlišení hrouzka běloploutvého a hrouzka Kesslerova na základě nejmenší výšky těla. Ta činí při vyjádření v % délky těla u hrouzka běloploutvého 30–35 %, u hrouzka Kesslerova kolem 25 %.

Čeleď: kaprovití
(nové zařazení do čeledě gobionidae – hrouzkovití )

Čeleď: kaprovití
(nové zařazení do čeledě gobionidae – hrouzkovití )

Čeleď: kaprovití

Vyskytuje se velice vzácně v Bečvě na dolních zhruba 40 km jejího toku.

V posledních letech byl jeho výskyt zaznamenán i v Moravě – v asi desetikilometrovém úseku nedaleko soutoku s Bečvou.

Hojnější je na Slovensku, kde se místy vyskytoval celkem běžně, ale dnes jeho stavy klesají.

Jde o bentopelagický druh (vyskytuje se u dna i ve vodním sloupci).

Žije v mělčích proudivých úsecích a prazích ve středním toku řek, sestupuje ale i do nižších úseků.

S oblibou vyhledává dno s oblázky a kameny.

Je to krátkověký druh (nejstarší jedinci byli pětiletí), jehož biologie je málo známá.

Živí se drobnými vodními bezobratlými živočichy a rozsivkami.

Stanoviště si vybírá individuálně u dna v proudových stínech za oblázky, zejména v peřejnatých proudivých úsecích.

V zimním období se přesouvá do hlubší klidnější vody.

Tření probíhá pravděpodobně v květnu a červnu (bližší podrobnosti nejsou známy).

Vyskytuje se většinou společně s hrouzkem obecným, místy i s hrouzkem běloploutvým.

S hrouzkem obecným tvoří ojediněle i mezidruhové hybridy.

Je celoročně hájený, jde o nejvzácnější druh hrouzka na našem území.