Čeleď: kaprovití
Žije v tekoucích vodách po celém území republiky, zejména ve středních úsecích řek se střídáním peřejnatých prahů a tůní.
Vyhledává proudivé a dobře prokysličené úseky podhorských a nížinných řek.
Vyhýbá se úsekům s bahnitým dnem a dává přednost těm s kamenitým a balvanitým dnem.
Výjimečně se vyskytuje i v některých údolních nádržích.
Zdržuje se u dna a mezi kameny.
Vyznačuje se převážně noční pohybovou a potravní aktivitou.
Je společenskou rybou a zejména v době třecích tahů se sdružuje do početných hejn.
V potravě převažuje bentos s dominancí larev hmyzu a měkkýšů.
Mlíčáci pohlavně dospívají ve 2–3 letech, jikernačky ve věku 5–6 let.
Ke tření si vybírá kamenité dno mírně až středně proudivých a mělčích úseků řek.
Tření probíhá nejčastěji od května (v nížinných tocích již v dubnu) do začátku srpna, při teplotě vody 16–17 °C.
Nejběžnějším, nejsnadnějším a asi i nejúspěšnějším je lov parmy na položenou.
Dobré výsledky je možno dosáhnout i při plavané, překvapivě úspěšné může být někde muškaření, při kterém je možné parmu lovit na nymfy nabízené v blízkosti dna.
Úspěch někdy přinese i vláčení na drobnou rybku, třpytku, nebo malý wobbler či twister.
Vhodnými nástrahami jsou žížaly, rousnice, masní červi, larvy chrostíků, pošvatek, účinný je i kousek tvrdého sýra.
Záběr parmy vypadá jako vázka, ale splávek často začne ujíždět bokem, do stran.
Zdolání zaseknuté parmy na velkou vzdálenost dá při její bojovnosti a zarputilosti mnoho práce a stojí hodně sil.
Záběr parmy se často projeví nejprve jedním až dvěma mírnými přihnutími špičky prutu a potom silným přihnutím, kdy zasekáváme.
Parma velice často po záběru jede po proudu dolů, aby se brzy vrátila a táhla proti proudu.
Často si pomáhá silným úderem ocasu do hladiny i vlasce, a přitom silně táhne.
Parma bojuje statečně a ani u břehu blízko podběráku nemáme ještě vyhráno.
Při lovu parem se vyplatí použít raději silnější náčiní.
