Cejn velký

Cejn velký je typicky hejnová, plachá ryba.

Obývá větší, pomalu tekoucí řeky, a to zejména v dolních úsecích.

Objevuje se ve slepých ramenech, důlních propadlinách, rybnících a prakticky ve všech mimostruhových údolních nádržích.

S oblibou vyhledává místa s pomalým proudem vody a měkkým dnem, ve kterém ryje a hledá potravu.

Do velikosti asi 6–8 cm se živí zooplanktonem a řasami, později přechází na zoobentos s významným podílem zooplanktonu i u větších jedinců.

Společně s potravou běžně pohlcuje ve větším objemu i detrit a písek.

V některých nádržích vytváří přemnožené populace charakteristické pomalým růstem.

Pohlavně dospívá v širokém rozpětí délky a hmotnosti ve věku 2–11 let.

Výtěr probíhá od konce dubna do konce června při teplotě 12-14 °C (optimum 15-18 °C)

Tření probíhá v hejnech, je poměrně bouřlivé a hlučné.

Jikry vytírá na ponořené vodní rostliny, ale třeba i na kameny a ochotně se tře i na připravená umělá trdliště (např. z chvojí jehličnatých stromů).

S blížící se zimou se stahuje do hlubších vod, kde přezimuje s ostatními kaprovitými rybami.

Známe křížence cejna velkého s ploticí obecnou, perlínem ostrobřichým a cejnkem malým.

Na plavanou nebo na položenou s nástrahou na dně nebo těsně nade dnem.

K osvědčeným živočišným nástrahám patří např. žížaly, larvy chrostíků, pošvatek, pakomárů (patentky) a především masní červi a kukly.

K rostlinným pak různá těsta, vařené kroupy, kolínka, těstoviny, brambor, vařené ovesné vločky, kostičky chleba nebo housky.

Cejni mají ve velké oblibě měkkou kukuřici z plechovky a kombinace rostlinných a živočišných nástrah, jako třeba zrnko kukuřice a k tomu „hnojní žížalku“.

Stejně dobře fungují pelety a drobné boilie.

Vnadění je jednou ze základních činností při lovu cejna, bez řádného vnadění nemáme velkou šanci udržet cejny na jednom místě.

Cejn neklade po zaseknutí přílišný odpor a obvykle jej přitáhneme ke břehu bez velkého boje. Proto není potřeba používat zbytečně silné náčiní.