Čeleď: kaprovití
(nové zařazení do čeledě acheilognathidae – hořavkovití )
Hořavka se objevuje ve stojatých a pomalu tekoucích vodách, rybnících, ve slepých (poloprůtočných) a mrtvých ramenech, v zátokách řek a tůních v povodí Labe a Moravy, ale jen na některých lokalitách.
V současné době je její výskyt zřejmě menší než v minulosti. Souvisí to nejspíš i s úbytkem mlžům na které je hořavka díky svému způsobu rozmnožování vázána.
Hořavka je pohyblivý, v hejnech žijící druh. Vyznačuje se značnou věrností k místu, kde žije.
Plůdek se živí drobným zooplanktonem a malými larvami vodního hmyzu.
Od stáří asi dvou měsíců přechází potravně na zelené a vláknité řasy, rozsivky a rostlinný detrit.
Intenzita sběru potravy je vysoká a neustává ani v zimě, potravní aktivita byla pozorována ještě při teplotě vody 1,8 °C.
Pohlavně dospívá ve věku 2-3 let.
Hořavka je ostrakofilní druh, který klade jikry do žaberní dutiny živých sladkovodních mlžů (škeblí, velevrubů).
Třecí období je dlouhé, může trvat od dubna do konce srpna a probíhá při teplotě vody 16–22 °C.
Třecímu aktu předchází složitý rituál, v němž hraje aktivní roli mlíčák.
Vyhlédnutého mlže považuje krátkodobě za své teritorium – jiné mlíčáky, ale i ke tření ještě nepřipravené jikernačky z něj vyhání.
Pomocí kladélka klade jikernačka několik desítek oválných jiker do žaberní dutiny mlže přes jeho vyvrhovací sifon. Výtěr je vícedávkový.
Spermie mlíčáků se k jikrám dostávají naopak přijímacím sifonem mlže a k oplodnění jiker dochází uvnitř lastur.
Celý vývin do doby, kdy embrya opouštějí hostitele, trvá asi měsíc.
Hořavku nejčastěji ulovíte náhodně při lovu nástražních rybek do čeřínku. Na udici může vzácně zabrat při nejjemnější plavané.
