Cejn siný

• Z našich cejnů má nejštíhlejší tělo, z boků nápadně stlačené.
• Báze řitní ploutve je dlouhá.
• Hlava je při pohledu z boku poměrně špičatá, ukončená ústy s koncovým postavením, mírně obrácenými vzhůru.
• Oči jsou poměrně velké.
• Šupiny jsou menší, tenčí a lehčeji opadavé než u ostatních našich druhů cejnů.
• Tělo je světlé, stříbřitě lesklé, se žlutavým nádechem.
• Hřbetní část těla je tmavší, s modravým, někdy šedozeleným tónem.
• Břicho je bělavé.
• Párové ploutve jsou žlutavé, nepárové šedavé, všechny s tmavým okrajem.

Objevuje se v dolním toku Moravy a Dyje, byl uloven i v některých nádržích (Novomlýnská, Věstonická, Mušovská).

Existují také sporadické nálezy cejna siného z české části Labe, dolní Vltavy a Ohře. Zatím poslední nález byl zaznamenán u Střekova v roce 2003.

Protože se hojněji objevuje v Německu, lze původ jedinců v českých řekách vysvětlit migrací z německého úseku Labe. V Moravě a Dyji jde o migraci z Dunaje.

Cejn siný je hejnový druh, na podzim se shlukující do velkých skupin, které zaléhají na zimování do jam v proudnici řeky.

Mlíčáci vedou pohyblivější způsob života.

Živí se hlavně zooplanktonem, příležitostně také larvami hmyzu, měkkýši i řasami. Většinou autorů je považován za typického planktonofága

Pohlavně dospívá ve 3. a 4. roce života, na některých lokalitách i později.

Tře se od dubna do května v málo proudící nebo stojaté vodě v inundačním pásmu na odumřelé rostlinstvo, zatopené kmeny, keře nebo i zaplavený mech.

Tření může probíhat při teplotě vody 11–15 °C.

Bylo zaznamenáno křížení cejna siného s cejnkem malým.