Vztahy mezi mužem a ženou vytvářejí nekonečné téma, které jsme nakousli již minule. Samostatnou kapitolou jsou pak vztahy mezi rybářem a ženou. Většina žen nemá k rybám žádný vztah a některé k nim cítí dokonce odpor. Ryby se jim zdají slizké, smrdí a manžel kvůli nim tráví většinu volného času u vody.

text: Zdeněk Hofman

„Představ si, ten můj byl zase celý víkend na rybách,“ baví se dvě kamarádky nad kávičkou. „A chytil aspoň něco,“ ptá se kamarádka. Prý nějaké kapry na plovku a dokonce i osobáček.“ „Cože, on jezdí na ryby vlakem?“ vyhrkne udiveně kamarádka. „Osobáček je rekord, on všechny ryby pouští.“ „Pouští? Rybáři jsou fakt blázni,“ končí debata o příznivcích Petrova cechu.

Naštěstí existují i ženy, kterým ryby chutnají a pokud je muž lovec úspěšný, získá s přinesenou rybou plusové bodíky a povolení k další rybářské výpravě.

Vášnivá rybářka

Moje manželka patří do úplně jiné kategorie. Jak mnozí čtenáři Rybářství jistě vědí, je nejen fotografkou, ale i vášnivou rybářkou. S časem stráveným u vody proto problém nemám, ba naopak velmi často mě ráno tahá z postele, že už musíme jet na ryby. Ani společná záliba však není vždy idylická.

štika
Štičí období. Foto: Zdeněk Hofman

„Jak to, že vaše paní chytá jednu rybu za druhou a vy pořád nic,“ ptají se mě občas náhodní kolemjdoucí. Kolegy rybáře zase někdy překvapí originálním přístupem, návnadami a nejrůznějšími experimenty. Ženský pohled bývá od mužského naprosto odlišný. Abych duši ženy rybářky co nejvíce odhalil, položil jsem manželce Lence několik otázek.

Jak ses k rybaření dostala?

Bylo mi asi pět let, když mě vzal bráška Mirek prvně na ryby. On měl laminátový prut s navijákem a já dostala do ruky větvičku z bezinky, na které byl kousek vlasce a malý háček. Dnes už si nevzpomenu, jestli se mi podařilo nějakou čudlu chytit. Sedět u vody a rybařit pro mě byl tak silný zážitek plný štěstí, že se mi podařilo k tomuto koníčku několikrát za život vrátit a s tebou u něj zůstat.

Vzpomeneš si na první chycenou rybu?

To už si nevzpomenu, ale pamatuju si na svého prvního kapříka. Měl asi 40 cm a já zářila štěstím. Chytla jsem ho v Mexiku, malém zatopeném lomu na západním okraji Prahy.

Oblíbená metoda lovu?

Feeder. Prošla jsem si obdobím chytání štik na rybičku, lovem kaprů na boilie i chytáním sumců na podvodní splávek či bójky. Časem se to vystříbřilo. Štiku jsem chytla přes metr a tu hranici nepotřebuju překonávat. Chytat malé štiky je mi líto. Sumec 182 cm mi taky stačí, nerada jen nečinně sedím při čekání na záběr.

jeseter
Na kontě má Lenka i jesetery. Foto: Zdeněk Hofman

Přívlač mě nebaví a na mouchu je na mě moc studená voda. Feeder mě baví proto, že je akční a pořád se něco děje. Ryb na něj bere spousta a nikdy nevím, která mě zrovna překvapí. Letos při zahájení na Sázavě mně na háčku uvázla dokonce želva. Když jsme na řece, zabere kapr, parma nebo ostroretka, jemný prut mi dává neskutečný zážitek si rybu opravdu užít.

Jak vnímá rybářskou vášeň tvoje okolí?

Naši společní přátelé to berou v pohodě. V práci se nad tím občas někdo pozastaví. Mám na spořiči obrazovky fotky některých úlovků, tak občas někdo kouká s obdivem (někdo s odporem), že takové obludy plují v řekách. Když si beru dovolenou, všichni automaticky vědí, že jedu na ryby. Můj koníček obdivují a uznávají v momentě, kdy jim udělám salát z nalovených a naložených cejnů.

Držíš se zažité teorie nebo ráda improvizuješ?

Ráda experimentuju. Hodně věcí dělám pocitově a ne podle nastavených pravidel. Takže na dírkách, při chytání na splávek, dám klidně na háček gumového ráčka nebo umělou žížalku. K překvapení všech mi tak zabral candát. V zimě mají být podle zažitých pravidel štiky na hloubce u dna. Jenže když svítí sluníčko a vidím, že jsou rybičky u hladiny, nastavím hloubku třeba jen 20 cm. A štika opravdu zabrala. Při chytání s feederem nastražím klidně gumové medvídky, kus ovoce nebo umělou žížalu. Někdy to vyjde a někdy se s pokorou vracím k zažitým pravidlům.

Největší rybářský zážitek?

Když se mě někdo zeptá, hned se mi vybaví kapr na Velké řece. Tys šel tenkrát vláčet a já zůstala na lovném místě sama. Odpočívala jsem od feederu a rozhodla se, že zkusím chytit taky nějakou rybu na peletu. Poprvé jsem si navázala kaprový prut, většinou to chystáš ty a já stavím tábor a chytám „nástražky“.

štika
Mrazivý souboj. Foto: Zdeněk Hofman

Nastražila jsem peletu, nahodila a dala si kafe. Mé klidné posezení v křesílku netrvalo dlouho. Ticho prořízl řev pípáku a mně se rozbušilo srdce. Při skoku po prutu se mi zula pantofle a málem jsem se zabila. Zvedla jsem prut a cítila kopance. „Ty vole,“ vyhrkla jsem a bála se od prvního momentu, že ho ztratím. Musela jsem s ním jít kus po proudu a tam mi došlo, jak je špatné být na rybách bez manžela.

Vzala jsem tedy náš podběrák s rozpětím o velikosti malého letadla, dala si ho pod bradu a šla s kaprem po proudu. Podběrák samozřejmě pořád padal, tak jsem ho chvilku šoupala nohou před sebou, chvilku ho pohazovala. Šílený. Bojovali jsme spolu asi 15 minut a dodnes nevím, s kým byl těžší souboj. Jestli s rybou nebo s podběrákem. Přes řeku mě pozorovali rybáři. Jak já litovala, že nejsou na našem břehu a některý nepřiběhne na pomoc!

Stále si vybavuji tu úlevu, když kapr skončil v podběráku a já si sedla na zadek a ulevovala si sprostými slovy. Nakonec jsem zavolala muže, aby mi ho přišel vyfotit a mohla ho pustit zpět do řeky. Dodnes je to můj největší zážitek. Nádherný řádkáč měřil sedmdesát čísel. Nebyl můj největší, ale vryl se mi tak hluboko do srdce, že ho doposud žádná ryba nepřekonala.

Máš nějaký osobáček?

Každý máme své osobáčky. Tím, že chytám všechny druhy ryb, kromě muškařiny, tak mám svoji největší parmu, ostroretku, svého nej kapra, sumce, podoustev i karase. Ale ne vždy vám největší ryba dá ten největší zážitek. Je velký rozdíl chytit 90cm kapra na soukromé pískovně, kde jde na břeh jako máslo, nebo na řece, kde umí pracovat s proudem a ještě větší zážitek dá sedmdesátka na feeder. To je opravdový mazec.

Nevadí chlapům rybářům, když ti to bere víc než jim?

To spíš, jestli tobě nevadí, když se chlapi smějí, že tahám rybu za rybou a ty nic. (směje se) Samozřejmě je to tím, že jak chytám na feeder, tak chytám hodně, ale menších ryb. Ty chytáš málo, ale zato velké. Chlapi mě často v létě naopak ponoukají, ať lovím, protože potřebují nástražní rybičky a oni nejsou schopni žádnou chytit. To pak u mě někdy stojí doslova fronta.