Jak nachytat v únoru ryby, i když (prý) neberou

Únor… Bledé nebe mrzutě shlíží na zimomřivou, teskně zádumčivou zem. Na matné říční hladině se rozpadá popelavě bílé, unavené světlo. Jaro je ještě daleko. Srdce rybáře však už hoří jasnou, neuhasitelnou touhou. Letos těm rybám konečně ukážeme, viďte?

text: Jiří Ryšánek

Dnes se nejprve na chvíli vrátíme k minulé epizodě našeho seriálu. Dovyprávím vám příběh ze srpnového chytání kaprů s anglickým splávkem na jednom severočeském rybníku a pokusím se shrnout, čím jsem si „zasloužil“ více záběrů než kolegové, lovící opodál.

Pak se ale teple oblečeme, do batohu přibalíme termosku s horkým čajem či kávou a vydáme se k řece na lov bílých ryb. Plotice, všichni tři naši jelci, cejni velcí i cejnci malí, podoustve, ostroretky a místy i parmy jsou totiž při chuti i v nejkratším měsíci v roce!

Ještě jednou kapr nakrátko

Světla ubývá. Letní večer nahořkle voní. Nedaleko rybníka se skřípěním zastavuje vlak. Věž Ještědu ční nad Libercem jako bóje z fialovějícího moře. Na navijáku mám cívku se svítivě žlutým vlascem o průměru 0,22 mm. Pro jistotu. Brzdu utahuji jako nikdy předtím. Buď, anebo!

Naposledy přikrmuji sladkou kukuřicí se strouhankou a perličkami vařené řepky. Oči pomalu přivykají houstnoucímu šeru. Na anténce splávku zeleně září chemické světýlko. Koncert lučních kobylek je stále hlasitější. Je tu nádherně…

Jako ve snách sleduji, jak se „lámačka“ šikmo zanořuje pod vodní hladinu. Zásek! Plavačková dělička se ohýbá. V posledních zbytcích světla vidím na hladině plochý vír. Brzda navijáku neproklouzla ani o milimetr.

Poprvé v životě cítím sílu mírového kapra „na férovku“. Je to úžasný pocit. Kapr „na bič“! Vydrží vlasec? A co prut? Kapr táhne do pyramidy ponořených větví. Chybějí sotva dva metry. Dva metry ke svobodě. Zariskuji…

Na krátkém vlasci se rybu pokusím obrátit do protisměru. Povedlo se. Proč jsem to nezkusil už někdy dříve? O kolik desítek krásných ryb jsem musel přijít v nejrůznějších překážkách, než jsem poprvé dokázal plně se spolehnout na své náčiní?

Ještě pár výpadů a – je dobojováno. Čelovka osvětluje divoce se rozevírající skřele šupináče v délce 54 cm. Žádná trofej. Ale okolnosti, za nichž jsem tohoto krasavce ulovil, z něj činí jednu z mých životních ryb.

Blízko břehu

Čím jsem se lišil? Co způsobilo, že jsem zasekl více ryb než ostatní rybáři? Předně, chytal jsem co nejblíže břehu. Břeh působí na ryby jako magnet. Je zdrojem potravy. Z pobřežních porostů padají do vody nejen plody či semena, ale též hmyz v různých vývojových stadiích.

Vydatné deště či vlny hnané větrem vyplavují ze břehu červy. Tření většiny ryb rovněž probíhá v bezprostřední blízkosti břehu. A za nakladenými jikrami se doslova valí hladové bratrstvo všech rybích čeledí.

V blízkosti břehu jsem mohl vnadit rukou a nerušit tak ryby údery těžkého krmítka o vodní hladinu. Vnadění nablízko je navíc mnohem přesnější. Na vzdálenost několika metrů jsem mohl použít i mnohem citlivější indikátor záběru – v daném případě klouzavý splávek – a zaregistrovat tak záběry i nejopatrnějších ryb.

A v neposlední řadě lze při zdolávání na krátkém vlasci či pletence rybu „kočírovat“ mnohem snáze, což oceníme zejména při chytání na revírech s větším množstvím vázek. Napadá vás nyní jediný důvod, proč nahazovat svou nástrahu 50 m od břehu?

Možná ano… Ryby se mohou pobřežní zóně dočasně vyhýbat, protože jim vadí hluk způsobený rybáři. Dobrá, tak co občas přijít k vodě „kočičím“ krokem? S nízkou siluetou – tedy přikrčeni, a tam, kde je to třeba, se kupříkladu přišourat po kolenou?

Nebouchat o břeh křesílkem ani podběrákem? Zkuste to a uvidíte. Budete překvapeni, jaké ryby lze ulovit přímo pod špičkou vašeho prutu!

Ryby bílé, oku milé

Tak… A teď už rychle k únorové řece. Bílé ryby berou velmi dobře i v zimě a byl by hřích nechat naše rybářské nádobíčko zahálet v koutě! Třebaže lze v této době lovit i na feeder, mnohem lepší zkušenosti mám s jemnou plavanou.

Ryby mohou stát i dost daleko od sebe a naše šance narazit na ně se při intenzivnějším prolovování různých říčních úseků zvyšuje. Vybírejte si spíše menší vody a na nich hledejte hlubší, klidnější úseky; výjimky však mohou potvrzovat pravidlo a nezřídka narazíte na pěkné tlouště či ostroretky i v tažné vodě a na hloubce okolo půl metru.

Pokud jde o nástrahy, zimní jedničkou je určitě pařená houska. Heboučké, nadýchané pečivo přesvědčí k záběru každou kaprovitou rybu. Housky či rohlíky noste k vodě v mikrotenových sáčcích a kousky přiměřené velikosti z nich uštipujte až těsně před nastražením na háček.

Výborně si zachytáte i s hnojáčky a narazíte-li na větší hejno bílých ryb, pak také s masnými červy, kteří jinak v chladné zimní vodě příliš dlouho nevydrží. A závěrem ještě tajný tip na velké tlouště – na nudličky nakrájená drůbeží játra.