Články

Zvláštních situací zažijeme na rybách spousty. A co teprve za volantem! Málo který příběh však překoná to, co se stalo Švédovy na dálnici.

Ryby, jejichž tělo je vyztuženo kostěnou kostrou (donedávna třída Osteichthyes), se objevily na Zemi v prvohorách (silur). Podle fosilií některých „praryb“ můžeme usuzovat, že tehdejší řeky a močály často vysychaly a voda v nich měla nezřídka minimální obsah kyslíku. Co vedlo paleontology k těmto závěrům? Kromě jiného to byly početné nálezy fosilií ryb, které měly vedle žáber vyvinuty i plíce. Proto je označili vědeckým názvem Dipnoi – tedy dvojdyšné ryby.

Východní Středomoří bylo často horkou půdou, kde výrazy jako invaze, obsazení dobytých území či boj mezi domácími a nájezdníky z moře nikdy z prastarých kronik i ze současných agenturních zpráv nezmizely.

Děda měl svou zaručenou metodu, jak s úspěchem navnadit. Dokonalou, tajnou, vymazlenou. A taky své místo na řece, kterému býval věrný. Do vody vždy několik dní před akcí padalo krmení. O jeho skladbě jsme věděli jen to, že je z rohlíků, kukuřičného šrotu a nějaké vůně. Byla to metoda Granada a trochu lezla do peněz. Těch děda jako důchodce moc neměl, zato měl povahu buldoka. Celý podzim sbíral po poli kukuřičné klasy, vozil je domů, sušil, loupal a šrotoval. Byl pilný jako včelička.

Hlavním důvodem je, že v Norsku vlastně ani žádný konec sezony neexistuje. V půlce října začnou do středního Norska najíždět sledi a v severním Norsku se začne u pobřeží objevovat plůdek tresky jednoskvrnné. Ten způsobí, že k pobřeží najedou velké ryby.

Mezi ptáky, kteří žijí při našich vodách, má zvláštní postavení drobný pěvec – moudivláček lužní. A to hned ze dvou důvodů. Jednak pro své tajuplné jméno, jednak pro své stavitelské schopnosti, jejichž výsledkem je hnízdo visící na tenkých větvičkách nad vodou.

Nedá mi to. Usedám k počítači, abych se s vámi podělil o četné zážitky z poslední výpravy za velkými kapry. Říkám-li velkými, mám na mysli ryby o hmotnosti nad 20 kg. Podobných exemplářů v našich revírech mnoho neplave. Proto za nimi se synem jezdíme do zahraničí.

Říčka Bradava je západočeský pstruhový revír, o který se stará MO ČRS Šťáhlavy. Nachází se v okrese Plzeň - jih. Rozloha revíru je 7 ha, jeho délka 28 km. Do revíru patří i Kornatický potok od vtoku do Úslavy až 100 m pod hráz Kornatického rybníka. V soupisu revírů najdeme revír Bradava 1 pod číslem 433 002. Zde si můžeme přečíst i omezení týkající se lovu na Kornatickém potoce.

Krym nepatří mezi nejnavštěvovanější destinace. Naopak, u spousty lidí tento název vyvolá strach a nejistotu. Možná i proto není o tuto lokalitu mezi Čechy velký zájem. Tento stav však vychází spíše z neznalosti. Krymský poloostrov má rybářům rozhodně co nabídnout. V posledním čísle tohoto seriálu se podíváme do úkrytů v podmořských skalách a na prazvláštní živočichy, kteří zde žijí.

V soutěži se ukázalo, že jste zdatní rybáři a rybářky, kteří vědí o svém koníčku opravdu hodně. V redakci se nám sešlo spousta správných nebo téměř správných odpovědí. Pojďme se podívat, jak vypadá řešení naší soutěže.

Své rybářské výpravy se snažím plánovat alespoň týden dopředu, ale znáte to. Ve čtvrtek zavolá kamarád, že se jede na ryby tam a tam, pojeď s námi, budeme vláčet, mohl by se povést i nějaký sumec. A vše je rázem jinak. Na poslední chvíli se shánějí tutovky, které by měly platit na dravce a věci se balí hodinu před odjezdem. Jsou to prostě nervy. Co vzít a co nechat doma. Krabička s rotačkami na štiky není k nalezení, lanka jsou zahrabaná neznámo kde.

Pochoutka k večernímu posezení u piva. Pečenáče jsou rychlé, snadné a opravdu dobré. Nejlepší jsou z kapra, ale nebojte se použít cejna nebo plotici. Kostí se nemusíte bát, kyselý nálev je všechny rozpustí.

Ne všichni se u vody chovají tak, jak bychom si přáli. Na případné zloděje si rybáři vytvářejí různé ochranné systémy. Ten náš fungoval až moc dokonale.

Při dostatku úsilí a s přímluvou sv. Petra se asi každému rybáři dříve či později podaří ulovit rybu, která si zaslouží věčný život v podobě preparované trofeje. Jednou z možností uchování vzpomínky je fotografie úlovku, další variantou je dermoplastický preparát a třetí možností je vytvoření rybí repliky – odlitku.

Lidé nemají rádi geologii tolik, jako příběhy. Podle tohoto žil kdysi pastevec jménem Vir, který se zamiloval do horalky jménem Siň. Příbuzní dívky však mladíka zavraždili.