Články

Existují rybáři, kteří se nesmíří s tím, že ryby neberou, a snaží se vymýšlet nové účinné nástrahy. Vymyslet v dnešní době něco nového je poměrně složité. Pavel Vyboh patří k těm, kterým nápady nechybějí a často se pouští do experimentování s nástrahami.

Hlavním důvodem je, že v Norsku vlastně ani žádný konec sezony neexistuje. V půlce října začnou do středního Norska najíždět sledi a v severním Norsku se začne u pobřeží objevovat plůdek tresky jednoskvrnné. Ten způsobí, že k pobřeží najedou velké ryby.

K rybářům a jejich koníčku určitě patří i rybářská latina. Bez šťavnatě vyprávěných příhod a zážitků, různě přikrášlených nebo zcela smyšlených, se neobejde prakticky žádná rybářská sešlost, ale často ani posezení u nahozených prutů.

Sezona 2019 se nám přehoupla do druhé poloviny. Přesto není pozdě objevovat nové revíry a místa pro lov. Čas strávený u vody (i bez prutů) vás může naučit mnoho o životě ryb a pomoci vám v přelstění vašeho vytouženého úlovku.

Ryby, jejichž tělo je vyztuženo kostěnou kostrou (donedávna třída Osteichthyes), se objevily na Zemi v prvohorách (silur). Podle fosilií některých „praryb“ můžeme usuzovat, že tehdejší řeky a močály často vysychaly a voda v nich měla nezřídka minimální obsah kyslíku. Co vedlo paleontology k těmto závěrům?

Tloušť je rybou mnohdy zavrhovanou, pro své nekvalitní maso a celorepublikové rozšíření. Ulovit tuto rybu se může jevit jako velmi snadné. Opak je pravou! Velcí tloušti jsou velmi chytří a podezřívaví. Ukážeme vám, jak na ně vyzrát!

Když jsou ryby při chuti a je jich ve vodě hodně, většinou není třeba dlouho vybírat tu správnou mušku na konec návazce. Vyzkouší se základní vzory, různé barvy, velikosti a ryby jdou. Jenže na revírech, kde se rybáři střídají a ryby pouští, je to už trochu tvrdší oříšek.

Když vám budík zazvoní v pět hodin ráno v den, kdy nemusíte do práce, musí to mít nějaký důvod. „A určitě je to skvělý nápad,“ přesvědčuji ten opuchlý a pomačkaný obličej, který se na mě vyčítavě dívá ze zrcadla v koupelně. Bude zima nebo teplo? Nechtělo by to třeba takový ten žlutý pogumovaný kabát, co jsem tuhle viděl v televizi?

Slovinsko. Malá země, která má co nabídnout. Rybáři zde najdou ráj v podobě metrových pstruhů, hlavatek, lipanů a obřích kaprů. Nerybáře může oslovit nedotčená příroda a místní výtečná kuchyně.

Ryby, jejichž tělo je vyztuženo kostěnou kostrou (donedávna třída Osteichthyes), se objevily na Zemi v prvohorách (silur). Podle fosilií některých „praryb“ můžeme usuzovat, že tehdejší řeky a močály často vysychaly a voda v nich měla nezřídka minimální obsah kyslíku. Co vedlo paleontology k těmto závěrům? Kromě jiného to byly početné nálezy fosilií ryb, které měly vedle žáber vyvinuty i plíce. Proto je označili vědeckým názvem Dipnoi – tedy dvojdyšné ryby.

Každý rybář je svým způsobem originál. Jsou však rybáři, jejichž originalitu chápeme jen velmi těžce. Proto chci dnes zmínit ty rybáře, které můžeme zařadit do kategorie DIVNÍ. A na jejich podivné chování hledáme odpověď jen složitě.

Hlavním důvodem je, že v Norsku vlastně ani žádný konec sezony neexistuje. V půlce října začnou do středního Norska najíždět sledi a v severním Norsku se začne u pobřeží objevovat plůdek tresky jednoskvrnné. Ten způsobí, že k pobřeží najedou velké ryby.

Mlhavá rána patří především lovu dravců. Každý milovník přívlače by si přál mít svojí vlastní loď, aby mohl prochytávat svá oblíbená místa. Mít k dispozici loď je prostě velká výhoda. Tím, že si rybář zakoupí vlastní plavidlo, ale ještě nemá vyhráno. Je na tom ovšem rozhodně lépe než kolegové, kteří loď nemají.

Pojďte si zasoutěžit o krabičku na návazce od firmy Sportcarp. Pravidla jsou jednoduchá a o vítězi rozhodněte vy čtenáři!