Šupiny

Klidná vodní hladina a v ní teploměr. Má dvě stupnice. Tu známější Celsiovu a vedle ní ještě stupně Fahrenheita – stupnici, kterou kromě USA používají prý snad jen v Belize či na Kajmanských ostrovech. Tuto stupnici proslavil spisovatel Ray Bradbury v románu 451 stupňů Fahrnheita.

V minulých letech jsem psal články o rybaření na našich vodách, ať už soukromých nebo svazových, kde jsem nachytal krásné kapry do hmotnosti 20 kg. Ale protože touhou každého kapraře je být co nejvíce u vody a chytat stále větší kapry, s nimiž se pak před objektivem fotoaparátu mazlí, měl jsem i já potřebu něco změnit a vyrazit na nějakou jezerní vodu za hranice republiky.

Děti se většinou radují z každé ulovené rybky. O to větší měl Matěj radost, když na konci udice uviděl místo malé rybky, krásnou štiku!

Srpen, měsíc lovu sumců na bójky. Podotýkám, že takhle můžete lovit na Ebru i jindy, ale mně tento měsíc připadá pro lov s bójkami nejpříhodnější. Obecně ale musím konstatovat, že k lovu jsou zde vynikající všechny teplé měsíce, což se týká dvou třetin španělského roku.

Mnoho rybářů má lov kaprů spojený s používáním velkých boilie. „Čím větší koule, tím větší kapr,“ napadne nejednoho rybáře. Nám se však v závodě osvědčil pravý opak. Všechny kapry, včetně největšího kapra závodu, jsme ulovili na 18mm nástrahu.

Dravé ryby se nejčastěji krmí ráno a večer. S přicházející zimou se tato perioda posouvá částečně i do dne. Přesto se občas stane, že sedíte na místě, kde dravci určitě jsou, ale nemáte jediný záběr. Nezbývá než si alespoň užít pobyt u vody a příště doufat ve víc štěstí.

Celý měsíc sedávám u vody a čekám na první záběr pořádného kapra. Po každém sezení odcházím domů bez jediné jízdy. Kde je chyba? Udice mám vyladěné perfektně. Místo je léty prověřené, o velké ryby tu nouze není. Přesto jsem neúspěšný.

Velmi nás těší každý váš dopis, který dorazí do redakce. O to víc, když reaguje na aktuální číslo časopisu. Jsme rádi, že si najdete čas a napíšete nám vaše postřehy a příběhy od vody. Třeba jako pan Morávek o nevšedním zážitku s užovkou.

V polovině října loňského roku jsme s kamarádem Oldou naplánovali víkendovou výpravu k našemu srdečnímu Labi. Na kapry, které lovíme přes patnáct let. A také posedět v nádherné podzimní přírodě. Navíc jsem slavil narozeniny.

Tření ryb, hlavně skupinové, zajímalo naše předky odjakživa. Důvod byl většinou prostý – snadné získání úlovku, protože láskou omámené ryby lze mnohdy na trdlišti chytat i holýma rukama.

Je krásné vidět děti, které mají radost z každého úlovku. Mnozí rybáři dnes nad některými druhy nebo malými rybami ohrnou nos. Radost v dětských očích by nám měla připomínat, že žádná ryba není méněcenná a že rybaření by nemělo být jen o ulovení obřího kapra, štiky, sumce...

„Vcuclo mě to tak rychle, že ani nevím jak, a pak mě jazyk ve šlajsně slíznul, no!“ „To jsme viděli taky! Jenže jsi vezl proviant!“ Tři rozezlení kamarádi obklopili provinilého nešťastníka, když se předtím marně pokoušeli zachránit všechno, co se dalo. Jenže bochník chleba už byl nepoužitelný a špekáčky se utopily. Krtek měl zásoby vyndat před šlajsnou.

Přišel páteční podvečer. Potichu procházím po pěšince podél předevčírem přeoraných polí před Předměřicemi. Pupenec pálí, pyl poletuje, pampelišky prozařují podrost, prostě pravá pohodička. Poklidně posečkám pod prostornými perutěmi prastarého platanu. Pozoruji pohyb při pobřeží, potemnělé polarizačky pomohou poodhalit podvodní příběhy, právě projíždějí perlíni.

Je krásné sobotní ráno. S rybářským kroužkem Rapotín jsme se vydali na výlet do Sobáčova u Mohelnice. Ráno bylo sice chladnější, ale později během dne už bylo příjemné slunečné počasí. Konec září se prostě vydařil.

Kapr na vláčku patří do sáčku. Tak zní staré rčení rybářů, kteří se aktivně věnují přívlači. Ti kapra při lovu občas podseknou na wobbler nebo na gumu. Už jste však někdy slyšeli o tom, že by se na vláčku dali lovit kapři cíleně? A za tlamku?!