Sumeček americký

Poznávací znaky

• Tělo je holé bez šupin, na hřbetě je kromě hřbetní ploutve i tuková ploutev.
• Hřbetní a prsní ploutve jsou podepřeny silnými tvrdými paprsky (ostny), osten hřbetní ploutve má pilovitý zadní okraj.
• Při jejich základě jsou jedové žlázy.
• Nápadně velká hlava má široká koncová ústa s jemnými zoubky na čelistech.
• Kolem úst je celkem osm vousků.
• Tělo je válcovité, směrem k ocasní ploutvi se zužuje a je ze stran zploštělé.
• Ocasní ploutev je jen mírně vykrojená.
• Základní zbarvení hřbetu je tmavě hnědavé nebo nazelenalé až šedočerné.
• Boky jsou světlejší, s více či méně zřetelným mramorováním.
• Břicho je špinavě bílé, v době tření i nažloutlé nebo narůžovělé.
• Ploutve jsou tmavé.

• Velmi podobný sumeček černý má hřbet a boky má jednolité, tmavé, tmavší než u sumečka amerického, zbarvení břicha často do sytě žluta/oranžova. (Sumeček americký má hřbet a boky hnědo-zeleně mramorované či tečkované.) Ocasní ploutev má tmavou blánu, světlé paprsky. (U sumečka amerického není rozdíl mezi blánou a paprsky na ocasní ploutvi patrný.) Řitní ploutev sumečka černého má 17–21 paprsků (obvykle 18–20). (Sumeček americký má řitní ploutev delší s 21–24, obvykle 22–23 paprsky.) Trn prsní ploutve sumečka černého je kratší, slabě ozubený, 1/3 trnu je zcela holá (bez trnů). (Trn prsní ploutve sumečka amerického je dlouhý, po celé délce silně ozubený.)
• Sumec velký má šest vousků (oproti osmi u sumečka amerického) a nemá tukovou ploutvičku.

Sumeček černý
sumečkovití

Sumec velký
sumcovití

Ze Severní Ameriky byl k nám (na Třeboňsko) sumeček americký dovezen zásluhou Josefa Šusty pravděpodobně v roce 1890.

Zde byl úspěšně rozmnožen a choval se v rybnících.

Odtud byl vysazen (úmyslně i neúmyslně s násadami) nebo pronikl sám do řady lokalit.

Ukázalo se, že optimální prostředí nachází ve velkých řekách a v přilehlých ramenech a tůních.

V našich podmínkách mu vyhovují stojaté vody s bohatými vodními porosty a zabahněným dnem (tůně, odstavená ramena, meliorační kanály).

Snáší nízký obsah rozpuštěného kyslíku ve vodě.

Na rozdíl od své domoviny u nás dorůstá pouze malých velikostí.

Protože nesplnil původní představy, především s ohledem na pomalý růst, bylo od jeho chovu v rybnících upuštěno.

Z řady jednotlivých míst vymizel a jeho současný výskyt v ČR nabývá lokálního charakteru, nejhojnější výskyt je ve vodách Polabí a ve středním Pomoraví.

V místech hojného výskytu sumečka amerického se projevují jeho některé negativní dopady (predační tlak, prostorová a potravní konkurence) na ostatní ichtyofaunu.

Na dně vyhledává různé úkryty, čilý a aktivní je s nastupujícím večerem a v noci.

Je to teplomilná ryba, proto je jeho aktivita a žravost nejvyšší v letním období.

Zimu přečkává v klidovém stavu a nepřijímá potravu.

Plůdek se živí korýši, později larvami hmyzu, vodulemi a měkkýši.

U dospělých převažuje fauna dna, občas si zpestří jídelníček i rostlinnou potravou.

V našich podmínkách pohlavně dospívá ve 2.–3. roce života.

Tře se v párech.

Jikernačka předem očistí na písčitém nebo hlinitém dně hnízdo, kam klade jikry.

Tření probíhá při teplotě vody 18–20 °C, u nás obvykle od května do června.

Mlíčák snůšku a vylíhlý plůdek pečlivě hlídá.

Na plavanou nebo položenou s běžnou živočišnou (žížaly, kousky rybek) nebo rostlinnou nástrahou těsně nade dnem nebo na dně.

Ulovit se dá i vláčením malých umělých nebo přirozených nástrah.

Vzhledem k omezenému výskytu nebývá uloven často, ale na některých lokalitách až obtěžuje.

Nástrahu bere dravě, a tak je třeba včas zasekávat, jinak má nástrahu polknutou velmi hluboko.