Sumci menších velikostí se loví běžně přívlačí na mrtvou rybku nebo třpytku, wobblery a gumové nástrahy představující rybky a velké červy.
Také na plavanou nebo položenou za použití běžného náčiní k lovu velkých kaprů.
Trofejní jedinci se dnes často loví z loďky za použití vábničky a na
bójku s nastraženou větší živou rybou s využitím speciálních prutů.
Při lovu velkých sumců se osvědčily jako nástraha živé ryby nebo
chomáč žížal a v poslední době i velké pelety, které obsahují silně
vonící rybí moučky a oleje.
Sumec má přesnou trasu svého lovu. Tímto úsekem, dlouhým někdy i
stovky metrů, občas proplouvá, a to obvykle v podvečer a v noci.
Někdy vyráží za potravou ještě brzy ráno.
Doba shánění potravy se pravidelně opakuje a zná-li rybář tato místa, má velkou naději na úspěch.
Důležitý význam má i počasí, nejlépe se lov daří při zatažené obloze, za deště a větru.
Dobře se chytá i v zakalené vodě a po přechodu studené fronty, když se začne oteplovat.
Někteří rybáři používají při lovu vábničku, kterou se sumec může
přilákat. Je to protáhlý kousek dřeva na konci rozšířený do plošky,
která bývá buď mírně vypouklá, nebo mírně vydutá. Ploškou se opakovaně
tluče na hladině do vody. Sumce může zvuk přilákat a na nástrahu mnohdy
zaútočí z pouhé agresivity.
Sumec je houževnatý bojovník, který spoléhá na svou hmotnost, ale dobře připravený rybář dokáže zdolat i velkého jedince.