Piskoř pruhovaný

Poznávací znaky

• Tělo je výrazně protáhlé, z boků zploštělé, pokryté malými šupinami.
• Okolo ústního otvoru v dolním postavení je deset vousků (největší počet u našich ryb).
• Pod okem není vztyčitelný trn.
• Tělo je většinou tmavě hnědé, někdy načervenalé a drobně skvrnité.
• Hřbet je hnědý, boky a břicho jsou nažloutlé nebo načervenalé.
• Podél boků se táhne od oka až k ocasní ploutvi široký tmavý pruh a jeho okraje jsou lemovány černými úzkými proužky.
• Ploutve jsou většinou zbarveny žlutavě hnědě a mají drobné temné skvrny.

• Podobné ryby (sekavec podunajský, sekavčík horský, mřenka mramorovaná) nemají souvislé podélné pruhování a mají 6 vousků oproti 10 vouskům piskoře pruhovaného.

Sekavec podunajský
sekavcovití

Sekavčík horský
sekavcovití

Mřenka mramorovaná
mřenkovití

Pro tento druh je typický mozaikovitý výskyt po celém našem území.

Piskoř vyhledává zabahněné stojaté a jen mírně tekoucí vody, proniká i do rybníků.

Zdržuje se při dně a často se zarývá do bahnitých nánosů (zejména v nejteplejším či naopak nejchladnějším období roku).

Před náhlými změnami počasí provázenými kolísáním tlaku vyplouvá k hladině a čile se pohybuje.

Při nedostatku ve vodě rozpuštěného kyslíku využívá střevní dýchání.

V jeho potravě se objevují měkkýši a larvy hmyzu.

Tře se v dubnu až červnu při teplotě vody 11–15 C.

Jikry jsou nahnědlé, o průměru asi 1,5 mm.

Při výtěru je jikernačky nalepují na porosty vodních rostlin a na kořeny.

Z jiker vylíhlý plůdek má charakteristické nitkovité vnější žábry, které při dalším vývoji postupně mizí.

Piskoř je dnes natolik vzácný, že pravděpodobnost ulovení na udici je jen velmi malá.

Na prut by mohl náhodně zabrat na drobnou živočišnou nástrahu, pravděpodobnější je úlovek do čeřínku.