Cejn perleťový

Poznávací znaky

• Tělo je protáhlé, poměrně vysoké, ze stran silně zploštělé.
• Hlava je relativně krátká a vysoká, s nápadně tupým, vysokým a širokým rypcem.
• Ústa jsou v polospodním postavení.
• Oči jsou nápadně velké.
• Báze řitní ploutve je velmi dlouhá, nejdelší ze všech našich kaprovitých ryb (obsahuje 34–44 větvených paprsků).
• Ocasní ploutev je silně vykrojená a s nápadně delším spodním lalokem.
• Tělo je světlé, silně stříbřité s perleťovým leskem.
• Nejsvrchnější část hřbetu je tmavší, s modrošedým nádechem.
• Nepárové ploutve jsou šedavé s tmavším lemem, párové jsou žluté.
• Duhovka oka je nápadně stříbřitá, někdy mírně nažloutlá.

• Cejn siný má oproti cejnu perleťovému koncová ústa a špičatější rypec.
• Zbývající dva podobné druhy (cejnek malý a cejn velký) mají výrazně kratší bázi řitní ploutve (30 větvených paprsků a méně).

Cejn siný
kaprovití (nové zařazení do čeledě leuciscidae – jelcovití)

Cejn velký
kaprovití (nové zařazení do čeledě leuciscidae – jelcovití)

Cejnek malý
kaprovití (nové zařazení do čeledě leuciscidae – jelcovití)

Vyskytuje se pouze v dolní části Moravy a Dyje.

Je to typický obyvatel dolních toků řek cejnového pásma.

Živí se larvami hmyzu, měkkýši, korýši, příležitostně máloštětinatci a řasami.

Vyskytuje se v malých hejnech, na podzim se tato hejna shlukují a splavují do níže položených částí toku, kde se ryby ukládají do prohlubenin ve dně na přezimování.

Na jaře pak táhnou zpět proti proudu na trdliště.

Mlíčáci dospívají ve čtvrtém roce života, jikernačky o rok později.

Tření je jednorázové, probíhá od dubna do května.

Cejn perleťový se tře v proudu, jikry klade hlavně na rostliny, ale i na štěrk, a to při teplotě vody 11–15 °C.

Jikry jsou drobné, žlutavé, v průměru mají kolem 2 mm.

Cejn perleťový je celoročně hájený (zařazen mezi chráněné druhy v kategorii ohrožených).

Viz Vyhláška 395/1992 Sb. K provedení zákona 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny.