Štika

Štika je tvor, který rybáře fascinuje snad odjakživa. I začátečníka. Je to právě štika, která dokáže v každém z nás rozproudit krev vždy, když je na rybářově háčku.

Lipno je fenomén. Je to největší umělá nádrž v České republice, ale i v Evropě a tím pádem i náš největší revír. Mluví se o něm hlavně v souvislosti s lovem dravců a s tím také o pravidlech, jak tyto ryby lovit. Rád bych širší rybářské veřejnosti připomněl trochu historie, okomentoval současnou situaci a pokusil se nastínit možnosti do budoucna.

Tento měsíc patří zcela určitě k jednomu z nejlepších z celého roku. Všechny druhy ryb jsou aktivní, a navíc se pomalu začínají cpát na zimu. Zásadní vliv na braní má pochopitelně vývoj počasí. Někdy bývá začátek září teplejší než srpen, jindy se naopak citelně ochladí. Kromě kaprů se dají úspěšně lovit i dravé ryby. Škoda jen, že v září už končí doba lovu ve 22 hodin.

V polovině července jsem byl na rodinné dovolené v Itálii. Na programu byly hlavně prohlídky památek. A rodinné znamená samozřejmě „no fishing“. To srdce rybáře moc nezaplesá. Jako antidepresivum jsem s sebou přibalil cestovní přívlačový prut a pár umělotin v krabičce. I když šance na rybaření byla mizivá. To ale neznamená, že jsem si dovolenou neužil. Času, který strávím s nejbližšími, si velmi vážím. Jenže bez rybaření jsem nakonec nevydržel.

Dravce nejraději lovím přívlačí. Je to pro mě odpočinková a relaxační záležitost. Občas se nějaká ta ryba i splete, a tak se člověk vrací domů spokojený a dobře naladěný. Přívlač a lov na umělé nástrahy má své kouzlo, ale kdybych měl srovnat účinnost s lovem na živou nástrahu, asi by neměla šanci se jí vyrovnat. I když záleží na tom, jak by se rybář k lovu postavil.

Málo používaná, a přitom výborná metoda je lov štik s balónkem. Na údolních nádržích, jezerech a podobně rozlehlých revírech, kde není povolen lov z loďky, nastává problém dostat nástrahu do štičího teritoria. Dravci se stahují za rybičkami na volnou vodu.

Dravých druhů ryb je v našich vodách řada, nejdůležitějšími jsou jak z hlediska chovu, tak i lovu na udici štika a candát. Jejich úlovků si rybáři velmi cení a rádi se s nimi pochlubí. A o tom, že maso těchto ryb patří k jednomu z nejchutnějších, se není třeba zmiňovat. Štika a candát jsou zkrátka stálicemi rybářských revírů.

Biologie štiky je v našich podmínkách probádána dobře. Je to pochopitelné, protože se jedná o vrcholového predátora, který má v evropských vodách nezastupitelné místo. I v rybnících patří k tradičním dravým vedlejším rybám. Protože rybářský tlak na štičí populace je v mnoha lokalitách značný, je celkem přirozené, že rybáři stavy štiky ve svých revírech podporují vysazováním jejího plůdku, nebo již větších štiček odchovaných v líhních.

Tak se milovníci lovu dravých ryb na mimopstruhových vodách konečně zase dočkají svého vytouženého svátku. V půli června se už mohou vydat na stojaté i tekoucí revíry a pokusit se pomocí přívlače nebo nastražené rybky ulovit nějakého predátora.

Na sklonku roku se můj zběsilý pracovní rytmus zklidnil a já se mohl konečně v klidu věnovat věcem, které jsem dlouho odkládal. Pročistit fotografie, udělat si pořádek v poznámkách a zápiscích a tak trošku si srovnat myšlenky. A rázem tu byl nápad! Což takhle sepsat malou retrospektivu uplynulých patnácti let rybaření ve Švédsku? A zaměřit se v ní na lov velkých štik? Od nápadu nebylo daleko k realizaci. Takže pokud se věnujete lovu štik přívlačí, následující řádky jsou určené právě vám.

Pro někoho je vaření potěšením a odreagováním, pro jiného každodenní nutností. Ale i v dnešním uspěchaném světě si můžeme najít chvilku a uvařit si to, na co máme chuť. Seznámil jsem se s rybářem, myslivcem a profesionálem v oboru kulinářského umění Martinem Liškou. Měl jsem to štěstí, že mi na talíři nabídl několik rybích specialit. Některé z nich vám teď nabídnu.

Na podobné zážitky si ještě musíme do poloviny června počkat, ovšem to, co natočili švédští rybáři, rozhodně stojí za vidění. A pokud někdo lov štik nikdy moc nemusel, teď nejspíš změní názor. Protože tohle rybaření, to je poezie.

Blížil se první červenec, čas prázdnin. Už dlouho jsme s kamarádem Jirkou chodili kolem jednoho malého zapadlého rybníčku, o kterém si každý myslí, že zde plavou maximálně plotice a žáby.

Protože jsem ještě donedávna sám lovil štiky takříkajíc „pod obojím“, tedy klasicky na rybku i moderní přívlačí, nebudu se pasovat do role rozhodčího mezi dvěma tábory rybářů, mezi kterými to občas trochu zajiskří.

Tento příběh souvisí s ichtyologickým průzkumem, který jsme zaměřili na potvrzení výskytu (dnes již vzácného) karase obecného.