Štika

„Je to zubatá. Chytil jsem krokodýla!“ Tyto dva hovorové výrazy patří nejdravější rybě našich vod snad odjakživa. Štika obecná, tajemná a trochu strašidelná ryba, mi učarovala už v klukovských letech.

Blíží se šestnáctý červen, další z velkých svátků všech příznivců lovu dravých ryb přívlačí. Každoročně se tohoto magického data nemohou dočkat tisíce rybářů.

Paní zima je v posledních letech trochu zádumčivá a samotářská. Odmítá chodit mezi lidi a striktně omezuje i své pravidelné společenské aktivity na horských svazích. Šikovné české ručičky tak musí za pomoci techniky zasněžovat, aby bylo alespoň trochu zábavy.

Když jsem jako malý kluk pokukoval v rybářském obchodě po velkých vláčecích nástrahách, můj táta vždy říkával, že na to se určitě nic chytit nedá a že před tím musejí ryby v hrůze prchat.

Velice chutný a přitom jednoduchý recept, který zvládne opravdu každý.

S živou i mrtvou rybkou a jejími částmi se dá od 15. června lovit kdykoli až do konce roku. Teplé letní večery i časná rána přímo vybízí k tomu, abychom s u prutů s nahozenými rybkami pěkně poseděli.

Štika nejefektivnější sladkovodní dravec. V tlamě ukrývá na 700 zubů ostrých jako břitva. Štiku můžeme najít téměř všude, ve pstruhových potocích, řekách, v rybnících i údolních nádržích a také v brakických vodách mořských zálivů.

Vertikální přívlači se věnuji teprve krátce, přesto jsem si ji brzy oblíbil. Touto rybolovnou metodou se dají úspěšně chytat dravé ryby hlavně v podzimní a zimní studené vodě.

Tuto krásnou štiku jsem ulovil 16. října na přívlač wobblerem. Jde o čistého albína o délce 56 cm. Po vyfotografování jsem ho samozřejmě vrátil vodě, kterou byl revír Vltava 20.

Tuhle žlutou štiku jsem chytil 28. září 2022 na Nechranické přehradě. Původně jsem chtěl jet z Prahy na Nechranice až odpoledne, ale vzbudil jsem se ve čtyři hodiny a nemohl usnout. Proto jsem nakonec vyrážel z Prahy už okolo páté ráno.

Pomalu je ve vzduchu cítit nástup podzimu, alespoň na mě tak vždycky září působilo a cítím to dodnes. V tomhle období se nejraději věnuji výpravám za štikami.

V předchozích číslech jsme probrali gumy, které napodobují hmyz a raky. V dnešním článku se zaměříme na gumy, kterým se říká smačci. Tento název je odvozen od mořské ryby smaček mořský, která je tvarem těla téměř přesnou kopií dnešní nástraze.

Být lovcem, to není žádný med. Ono to vypadá jako poleženíčko v písku na mělčině s chomáčem řasy pod hlavou. Být lovcem, to jste vlastně pořád sám. Nikomu nevěříte. Každý bratránek či sestřenka se vám s chutí zahryznou do ploutve. Už prabába Zubatka obří ve třetihorách prý takhle žila.

„Panečku, to byla štika jako poleno, musela měřit nejmíň sto dvacet čísel. Ani ve snu by mě nenapadlo, že na prťavého wobblera zabere taková obluda.“

Mám kamaráda, který jako by z oka vypadl režisérovi Zdeňkovi Troškovi. Můžete hádat, jak mu proto přezdíváme. No, a protože naše poslední tři rybářské výpravy byly vlastně v jeho režii, dovolil jsem si v názvu parafrázovat známou filmovou trilogii…