S takovými rybami bychom se díky návrhu MŽP v budoucnu mohli potkávat mnohem méně. Foto: ČRS
ČRS a MRSV únoru letošního roku skončilo připomínkové řízení vyhlášky č. 197/2004 Sb. k provedení zákona o rybářství, na jejíž novelizaci se v posledních třech letech intenzivně podílel Český i Moravský rybářský svaz.
text: Lukáš Mareš, tiskový mluvčí Českého rybářského svazu
Potřeba novelizace vyhlášky vyvstala v souvislosti s novelizací zákona o rybářství, která vstoupila v platnost 1. 1. 2022. Touto novelou se do zákona o rybářství promítlo Nařízení EU č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání a šíření invazních nepůvodních druhů. V souvislosti s tímto nařízením EU vznikl rovněž seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na EU.
V rámci připomínkového řízení k novele předmětné vyhlášky uplatnilo Ministerstvo životního prostředí mimo jiné připomínku, na základě které, by mělo dojít k zastropování vysazování nepůvodních druhů do rybářských revírů. V praxi by to znamenalo, že by došlo v rámci jednotlivých postupů zarybňování pro rybářské revíry ke stanovení maximálního množství vysazených nepůvodních druhů ryb (amur bílý, pstruh duhový, siven americký apod.)
Český rybářský svaz vyjadřuje od počátku zásadní nesouhlas s touto připomínkou. Jedná se o nesystémový a jednostranně účelový krok ochrany přírody s negativními důsledky. Zákon o rybářství upravuje podmínky chovu, lovu a ochrany ryb v rybníkářství a výkonu rybářského práva.
Navíc při aktuálně platné legislativě může orgán státní správy rybářství zařadit do „zarybňovacího plánu“ nepůvodní druhy ryb až po vyjádření orgánu ochrany přírody prostřednictvím závazného stanoviska. V tomto ohledu shledáváme návrh Ministerstva životního prostředí jako další snahu o omezení rybářského hospodaření, se kterým by souvisel další nárůst byrokracie.
Ve věci stanovení maximálního množství vysazovaných nepůvodních druhů ryb sdělujeme, že tento návrh je pro Český rybářský svaz z provozních, ekonomických, hospodářských a ekologických důvodů neakceptovatelný. Navíc nám není známo, že by Ministerstvo životního prostředí doložilo jedinou relevantní studii, která by potřebu zavedení maximálního množství vysazovaných nepůvodních druhů do rybářského revíru prokázala.
Ministerstvo zemědělství svolalo ke shora uvedené připomínce v příštím týdnu jednání, a to i za účasti zástupců Ministerstva životního prostředí, kterého se Český rybářský zúčastní.
Český rybářský svaz zároveň sdělil Ministerstvu zemědělství potřebu vyřešit vzniklou situaci v co nejkratším termínu, a to s ohledem na tisk nových Rybářských řádů ČRS a soupisů revírů, a to jak pro držitele celosvazových povolenek k rybolovu, tak pro držitele povolenek jednotlivých územních svazů, do kterých by se nová legislativa měla jednoznačně promítnout.
Věříme, že 264 000 našich rybářů dostane na začátku příštího roku do ruky ucelený materiál včetně všech platných pravidel rybolovu. To je v zájmu jak Českého rybářského svazu, tak i Ministerstva zemědělství jako ústředního orgánu státní správy rybářství.
Ono by se na tu problematiku nepůvodních druhů a jejich vysazování (v počtu nahrazujícím naše původní druhy ryb), měl podívat ČRS i MRS i z druhé strany, než začnou cupovat velice mírná opatření ze strany MŽP. Tyto organizace by měli začít trošku se sebezpytováním myšlenek. Nelze dnes na volných vodách ČR hospodařit tak, jako by se jednalo o soukromé vody a ještě k tomu vody uzavřené. První krok na cestě alepoň k nějakému pokroku ze zažitých „pravd“ 70.let 20. století bude nutné zavedení kategorizace revírů – kam se co bude dávat a kam co se dávat nebude. Bez toho to nepůjde. Ano, existují už dnes osvícené místní oranizace, které to pochopily, avšak určitě tento myšlenkový pokrok nedošel do vyšších pater spolkového života.
Pokud jde o nasazování nepůvodních druhů ryb a argumentace, že neexistují důkazy, jak škodí nepůvodní druhy ryb vysazované do volných vod, tak tady bych si dovolil říci, že se ze strany rybářských sdružení jedná buď o trestuhodnou neznalost nebo o záměrnou lež jako vrata. Ty důkazy jsou a vcelku jednoznačné, jen se nesmí záměrně přehlížet. Tímto příspěvkem na internetu záměrně poštvávajícím rybáře proti ochraně přírody, kleslo rybářské sdružení ČRS dosti hluboko. Vždyť přeci sami rybáři mají být těmi, kdo se o ochranu životního prostředí aktivně zasahují – ochrana životního prostředí je také jednou z náplní spolkového života ČRS.
A pokud jde o ty mírumilovné, neškodné nepůvodní druhy, kteří jsou tak neznalými rybáři milováni.
Jak dopadlo s tolstolobikem na Dunaji (taky rybáři argumentovali, že se tolstolobik nerozmnožuje a kdesi cosi), všichni víme – je ho tam neuvěřitelné množství (tolstolobici skáčou do výletních lodí) a množí se jak na běžícím pásu. Globální změna je všudypřítomná. U Pardubic máme zase pískovnu, kde se zase amuři prokazatelně vytírají. A o Severní Americe ani netřeba mluvit – tam se situace s amurem a tolstolobiky tak zvrhla, že kdo pustí tyto ryby zpět po ulovení, tak si jde rovnou sednout, protože jim tyto ryby úplně zdevastovaly jezera. Podobně to dopadlo v Jižní Americe. V Balatonu se zase množí tolstolobici. Argumentace o tom, že se amur a tolstolobici u nás nemnoží, už obstát nemůže. Měl by padnout okamžitý zákaz jejich dalšího vysazování do volných vod ČR.
Pokud jde o duháky a siveny, tak o těch nemluvím – tam je to vcelku jasné. Jestliže rybářské spolky záměrně zatajují negativní dopad nepůvodních lososovitých ryb na naše původní, tak si v zásadě snaší exkrementy do vlastního hnízda a sami sobě ničí záchranné akce na podporu populací pstruha obecného a lipana podhorního.
Možná je na čase konečně změnit rybu v logu ČRS – vyjímal by se tam místo lipana krásně duhák.
Bořek Drozd (e-mail: drozd@frov.jcu.cz, Fakukta rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích)
Pane doktore, Váš komentář má větší váhu, než samotný článek. Český rybářský svaz, respektive některé jeho podsložky jako uživatelé revírů v mnoha případech částečně nebo zcela rezignují na základní povinnost uživatele revírů. Přitom jak sám píšete, jsou výjimky – revíry, na kterých tomu tak není a kde je ochrana přirozených populací ryb na prvním místě. Mnohem větší chybu ale dělá dle mého názoru vedení ČRS při komunikaci s rybáři a s veřejností, když „bojuje“ a to i mediálně se složkami ochrany přírody nebo ochrany životního prostředí, místo toho, aby prosazoval kompromisní a racionální řešení. Přitom těch témat je celá řada, namátkou:
1) Nepůvodní druhy ryb (viz Váš komentář);
2) Omezení olova (bylo by možno se racionálně zaměřit na ochranu ptáků a olovo omezit jen pro případy, kdy to má skutečně smysl);
3) Účelové provozování lovu ryb udicí v chovných vodách tam, kde není žádná překážka pro vyhlášení revíru.
Obávám se, že pokud ČRS nebo MRS jako uživatel revíru někde vyloženě selže a budou prokázány významné negativní následky hospodaření, stane se téměř monopolní postavení těchto organizací neudržitelným a úřady včele s Ministerstvem zemědělství přestanou mít se svazy bratrské vztahy a začnou se poohlížet po uživatelích jiných, z nichž někteří se ale také nebudou chovat zrovna zodpovědně (nedělejme si iluze, žijeme v ČR).
Pánové, to co tu píšete, je něco nepředstavitelného. Do problémů organizací moc nevidím, ale jestli je to skutečně tak, jak píšete, tak to potěškoště…I když člověk by se neměl divit, v ČR vládne mafie, korupce a byrokracie :/