Siven americký

Poznávací znaky

• Tělo sivena má typický vřetenovitý tvar, je relativně vyšší než u pstruha.
• Hlava má koncová, silně rozeklaná ústa s ozubenými čelistmi.
• Šupiny jsou velmi drobné a hluboko zapuštěné v kůži, na pohmat je tělo hladké a kluzké.
• Základní zbarvení je šedozelené, hřbet tmavší s patrným mramorováním světlými podlouhlými skvrnami (velice důležitý rozlišovací znak).
• Po těle je menší množství rumělkově červených skvrnek, četné jsou světlé okrouhlé skvrnky na bocích.
• Hřbetní ploutev má při bázi vlnkovitou načernalou kresbu, směrem k jejímu hornímu okraji se kresby napřimují a mají rovnoběžný průběh s ploutevními paprsky.
• Ploutev řitní, břišní a prsní mají první paprsky krémově bílé.
• Břicho je žlutobílé.
• Ocasní ploutev je při okraji temně skvrnitá, tuková ploutvička šedavá.
• Spodní kraj horní čelisti je bělavý.

• Od pstruha potočního a pstruha duhového se liší zbarvením, odlišným tečkováním, a bílým a černým lemováním ploutví na spodní části těla.

Pstruh obecný
lososovití

Pstruh duhový
lososovití

Druh pochází z východní části Severní Ameriky, na naše území byl dovezen v roce 1885, v roce 1890 byl poprvé vysazen do Černého jezera na Šumavě, kde byl řadu let mylně pokládán za sivena alpského.

V roce 1964 k nám byla dovezena prošlechtěná forma sivena amerického určená k intenzivnímu chovu. Ochotně přijímá granule a rychle roste, vykazuje ale vyšší ztráty při inkubaci jiker a odchovu plůdku. Je také náchylnější k onemocnění furunkulózou.

Sivenovi vyhovují čisté, studené a na rozpuštěný kyslík bohaté vody.

Preferuje teplotu vody pod 20 °C.

Je poměrně tolerantní ke kyselé vodě. Vydrží i ve vodě s pH 4,1 a je tudíž odolnější než pstruh obecný.

Přes den bývá ukrytý poblíž hlubin, k večeru vyplouvá k břehům a hladině.

Má dobrý zrak, dokáže rozeznat malé plovoucí částice na vzdálenost až 1 m, dokáže i vyskočit za potravou až 40 cm nad hladinu.

Plůdek se zdržuje na mělčinách a vykazuje teritoriální chování.

S přibývající velikostí zaujímá větší okrsky, zpravidla v hlubší vodě.

Siven je vysloveně dravý druh, který se živí hmyzem a jeho larvami, s oblibou také chytá hmyz spadlý na hladinu, má prakticky totožné potravní spektrum se pstruhem obecným.

V menší míře loví měkkýše, raky, malé rybky a žáby.

V zimě pod ledem se živí larvami jepic, pošvatek, blešivci, zčásti i rybkami.

Pohlavní dospělosti dosahuje siven obvykle v 2.- 3. roce života.

Tře se na podzim v říjnu až prosinci.

V době tření jikernačky vytloukají na štěrkovitém dně v proudivých místech čistých, chladných potoků mělká trdliště.

Vytřené jikry jsou po oplodnění mlíčákem zahrnovány štěrkem a pískem.

Na rozdíl od pstruha duhového je schopný se na našem území v některých tocích vytřít. Prokázáno to bylo opakovaně v řece Jizeře.

Při společném výskytu se příležitostně kříží se pstruhem obecným a vznikají známé „tygrovité“ ryby s charakteristickým zbarvením. Kříženec už není plodný.

V našich vodách nevytváří stabilní populace.

Podobně jako pstruhy, muškařením nebo přívlačí.

Muškaření (suchou mušku) lze využít nejlépe v létě, mokrou muškou chytáme celý rok, hlavně však na počátku pstruhové sezony, kdy se siven ještě tolik nedrží u hladiny.

Vláčení umělých nástrah dokáže vydráždit sivena k útoku, který je při záběru divočejší než pstruh.