S podzimem se stojaté i tekoucí vody nezadržitelně ochlazují a jak se pomalu přikrádá zima, toky jsou čím dál čistší. Ulovit nějakou lepší rybu je čím dál těžší, ale šikovný rybář si vždycky poradí.
text: Milan Tychler
Ryby a parmy nevyjímaje chytám až do konce roku. Samozřejmě pokud počasí dovolí. Mírné zimy mi nahrávají, a tak mohou lovit tyto krásné ryby i ne zcela typickou, ale pro mě velmi oblíbenou metodou – přívlačí.
V zimě jsem často pozoroval parmy i v docela mělkých vodách, ale přinutit je sebrat jakoukoli nástrahu nikdy nebylo snadné. Někdy se zdálo být skoro nemožné přinutit je k záběru, ale časem jsem přišel na to, že i v zimě tyto ryby žerou. Činí to ale jen v krátké chvíli, takže člověk musí být nutně ve správnou chvíli na správném místě, a navíc musí mít drobnou a zajímavou nástrahu. Zima a čistá voda, to jsou podmínky jako dělané pro přívlač s ultra lehkými nástrahami a mně se ze všech nejvíce při lovu parem osvědčily streamery.
Nevím, zda má streamer nějakou přesnou definici a výtvory jednotlivých rybářů, kteří si je vážou sami (včetně mě), se mohou hodně různit. V mém pojetí je streamer prostě nástraha uvázaná z chlupů, peří a dalších materiálů tak, aby ve vodě představovala buď malou rybku, anebo určité stadium vodního hmyzu.
Někdy používám barvy hodně výrazné, například na okouny anebo pstruhy, a vymýšlím další nové varianty. Zkouším neotřelé vázací materiály, a to všechno hlavně proto, že mě to baví a radost, když pak na vlastnoručně vyrobenou nástrahu dostanete slušnou rybu, je o to větší.
Na streamer reagují i další druhy ryb
Dlouhé podzimní a zimní večery jsou tou správnou dobou na vázání, a tak i já často zasedám k muškařskému svěráčku, upnu do něj háček anebo jig a snažím se vytvořit něco zajímavého, co při první příležitosti běžím k vodě vyzkoušet. Přiznávám, že mě to baví velice a když jsem se tím před mnoha lety začínal zabývat, byl jsem nadšený, jak skvěle to funguje.
Také mě bavila ta pestrost ulovených ryb. O tuhle drobnou nástrahu vedenou na jemném náčiní a tenkém vlasci se totiž nezajímají jen okouni, pstruzi a tloušti, ale chytíte na ni třeba i cejna, plotici, ostroretku, karasa, kapříka a další ryby včetně bojovné parmy.
Když jsem zasekl na streamer svou první parmu, byl to boj až do poslední chvíle. Měl jsem pod jedním mostem v hlubší tůňce spadeno na okouny. Dva se do nástrahy zakousli krátce po nahození, ale pak už nic. Zkoušel jsem tedy nahodit níž pod tůň do proudnější vody, kde by mohl být nějaký tloušť. Často se tu motají i v zimě. Po většinu dne se schovávají v tůni, ale vždycky se během dne na chvíli objeví i na mělčině. Teď, krátce před polednem, se vždycky ukazují, a tak zkusím propátrat i tuhle část říčky.
K lovu používám pětigramový prut a na navijáku mám čtrnáctku vlasec. Nástraha má tak dva gramy a dokážu s ní nahodit až k protějšímu břehu, což také hned udělám. Streamer, zatížený malým bročkem těsně u háčku, lehce ťukne o hladinu. Nechám ho klesnout skoro ke dnu a pomalu ho vedu k sobě lehkými přískoky.
Pod hladinou to vypadá, jako kdyby malá rybka poskakovala od kamínku ke kamínku a hledala potravu. V klidné části toku u břehu se záběru nedočkám, ale sotva se nástraha dostane do rychlejší vody, mám okamžitě tvrdý záběr.
S tak jemným náčiním mi to z počátku připadá spíše jako vázka než záběr a nebylo by se čemu divit, protože dno je tady kamenité a porostlé řasami. Když vedete v blízkosti takového dna nástrahu, zachytí se někde každou chvíli. Když se streamer ve vodě zastaví, nejdříve lehce popotáhnu. Když se nehne, opřu se do proutku víc. Ryba se dává do pohybu.
Mám rád ten pocit, když je prut jako luk a vlasec řeže vodu! Navíc když nevíte, co je na konci vlasce! Je to velký tloušť, jak jsem plánoval? Mohla by to být i štika. Nebyla by první ani poslední, kterou jsem na tuhle nástrahu chytil, i když ta má sotva čtyři centimetry. Ještě více mi jich ale ty zubaté tlamy ukously…
Při lovu s těmito maličkými a lehkými nástrahami lanko nepoužívám. Chod nástrahy pak prostě není takový, jaký bych potřeboval a chtěl. Navíc v čisté vodě ryby i tenké lanko vidí. Z toho důvodu používám fluorokarbonové vlasce, anebo alespoň návazce z tohoto materiálu, které jsou v čisté vodě nejméně nápadné ze všech.
Parma s vytříbenou taktikou
Ryba míří do hluboké proudné tůně. Nijak nespěchá, jako by si uvědomovala svou sílu a věděla, že vlasec a háček, na kterém visí, ji nemohou zadržet. Možná už se tato ryba s háčkem ve svém životě potkala, možná ne. Třeba vůbec netuší, oč právě jde, možná je její klid součástí taktiky.
A tak stojím s ohnutým proutkem v rukou a jediné, co mohu dělat, je čekat, jak se to všechno vyvine. Ryba popojede, metr, dva, tři… Nespěchá. Na pár vteřin zůstane stát a já se musím dost snažit, abych ji zase dostal do pohybu. Působí to opět skoro jako vázka. Zažívám podobný pocit, jako když zaseknete pod vodou pružnou větev.
Táhnete ji, ohýbáte a pak zase táhne ona vás zpět. Tohle přetahování se několikrát opakuje. Ryba občas popojede a pak se zase vrátí anebo se vydá kousek do strany a následně zpět. Trvá hezkých pár minut, než si dá ryba říci a já cítím, že mám trochu navrch. Nakonec skončí v podběráku krásná parma. Cenná pro mě hlavně tím, jak jemným náčiním byla zdolaná. I když toho má určitě dost, v chladné vodě se zotaví rychle a vrací se zpět do proudu.
Od té doby jsem na své výtvory z chlupů a peří nachytal spoustu pěkných parem a chodím na ně v zimě cíleně. Avšak náčiní při jejich lovu používám silnější, abych rybu příliš netrápil a také abych mohl zdolat i větší kusy, protože některé mi nedaly vůbec žádnou šanci. Proto používám nejčastěji pruty s odhozem 10–15 g a vlasec o průměru 0, 16 – 0,18 mm.
Nejraději mám malé vody a každému, kdo by chtěl s touto technikou a nástrahami začít, je doporučuji raději než vody velké. Mám k tomu několik dobrých důvodů. Jednak tam ryby snadněji najdete, vody jsou mělké, takže dostanete snadno ke dnu i malé nástrahy a můžete je prochytat opravdu důkladně.
Preferuji nezatížené háčky
S barvami nástrah je třeba si trochu hrát a zkoušet. Obecně platí, že za jasných slunečných dnů fungují barvy tmavších odstínů a za podmračeného počasí klidně i ostře žlutá, zelená, bílá a rád mám krémově bílou, případně kombinaci černé a žluté.
Streamery vážu na pevné háčky s očkem velikosti 6–10. Jen málokdy používám větší a celková délky nástrahy je 3–6 cm. Nástrahy vážu raději na normální nezatížené háčky, protože když potřebuji z nějakého důvodu větší zátěž, je pro mě snadnější přidat k nástraze brok než převazovat celou nástrahu na jigové hlavičce.
Streamery je nutné vodit tak pomalu, jak to jen jde. Parma nástrahu nepronásleduje. Krmí se pokojně a největší šance na to, že vaši nástrahu sebere, je tehdy, když se jí dostane hodně blízko k tlamě. Pak už ani moc nezáleží na tom, jak dokonale vypadá.
Kdysi jsem sledoval parmy, jak se přiživují na pečivu, které lidé házeli z mostu kachnám. Občas nějaký ten kousíček klesl hlouběji a bylo vidět, jak se ode dna zvedají tloušti a zahlédl jsem i parmu. Několikrát jsem to tam pak zkoušel se svými streamery, ale nijak zvlášť úspěšný jsem nebyl. V potu tváře zaseknu dva malé kousky, ale zase jsem níže v proudu pěkný kus zahlédl. Pak mě napadla jedna věc – co kdybych uvázal něco podobného kousíčku chleba?
Doma jsem hned zasedl ke svěráčku a vytvořil z toho, co mám, jakousi neforemnou kostičku. Většina materiálu jsou umělé chlupy, které jakž takž drží tvar. Tentokrát nástrahu nezatížím u háčku, ale asi 30 cm od něj. Chci, aby nástraha klesala hodně pomalu. Nahodím a vidím, jak v proudu pomalu míří ke dnu a mizí. Najednou to vlascem prudce trhne a já mám rybu. Není to parma, ale slušný tloušť. Ovšem netrvá dlouho a mám i první parmu a za ní následuje další, hodně slušná.
Co tím chci říci? Především to, že s těmito nástrahami si můžete hodně vyhrát, popustit uzdu fantazii a kdykoli se můžete těšit nejen na parmu, ale i další ryby, které s parmami žijí pospolitě.
Diskuze k článku (0)