Již dlouho přemýšlím o lovu na Dunaji. Brouzdám po internetu, prohlížím všelijaké mapy, obrázky a pomalu, ale jistě odhaluji tajemství evropského veletoku. Jako zkušený balkánský stopař začínám pátrat právě zde. Jazykové znalosti jsem takticky podpořil kvalitním chmelovým mokem české provenience, a když jsem do placu přidal i několik výtisků časopisu Rybářství, jazyky domorodých lovců se rychle rozvázaly.

Text: Radek Matouš, foto: autor, David Chalupa

Mozaika informací tak nabírá velmi jasných obrysů a já se rozhoduji navštívit bez bázně a hany přímo místního krále. Jeho panství už dávno překročilo hranice Dunaje a výrobky jeho oddaných poddaných už dávno opěvuje značná část světa.

V polovině ledna stojím s kamarádem Davidem na břehu krásného kalného Dunaje ve vesničce zvané Dalj, která leží nedaleko chorvatskosrbské hranice. Máme dva a půl dne na prohlídku unikátní rybářské oblasti, o které jsme snili. Těšíme se na objevování, těšíme se na první testovací lov.

Naším domorodým průvodcem je místní král jménem Milan, povoláním lékař, jinak vášnivý rybář, excelentní kuchař a majitel firmy na výrobu gumových a dřevěných šidítek pro rybí predátory s všeříkajícím názvem Monarch Dok. Krátce po třetí hodině odpoledne začínáme s pomocí místní bárky poznávat dunajské království.

Poznávání řeky

Dunaj je naprosto úžasná, bohatě zarybněná řeka. „Lze zde ulovit velké sumce, štiky, candáty i mohutné divoké kapry,“ začíná kníže s představováním. „Kapitální ryby je možno ulovit zejména díky menšímu rybářskému tlaku na horním toku, kde je unikátní přírodní rezervace Kopački rit. Ryby zde mají klid a dostatek prostoru pro další, nikým nerušený růst. Oblast u městečka Dalj je navíc zajímavá v tom, že zde Dunaj vytváří přirozenou devadesátistupňovou zatáčku, hloubka 30 m je pak ideální zejména pro kapitální sumce.“

„Máš echolot?“ ptám se panovníka při nastupování do lodi.

„Já budu vaším echolotem,“ směje se Milan. „Řeku znám velmi dobře, ukážu vám všechna klíčová místa. Dnes máte šanci ulovit opravdu kapitální candáty, ale bude to chtít trochu více akce – házet, házet a házet. Situaci nám sice trochu komplikuje vyšší stav vody, který je ovlivněn tajícím sněhem z Alp, ale věřím, že to bude dobré.“

Lov v pralese

Kotvíme v úseku s hromadou padlých stromů. Podvodní Boubín, napadá mě okamžitě při pohledu na divotvornou džungli. Kotvu přivazuji za velkou větev trčící z vody.

„Házejte hodně daleko a velmi pomalu přitahujte. Velcí candáti jsou hodně citliví na hluk, takže se pohybujte opatrně a při změně místa pokud možno bez motoru, pouze za použití pádel.“

Zelené gumy s 20g hlavičkami létají vzduchem ostošest.

„Kdo neriskuje, nemá ryby,“ směje se Milan a svou nástrahu posílá přímo mezi stromy. Nástraha ťukne o padlé dřevo a nato na ní reaguje ryba. Ale zatím nic… Za chvilku stejnou situaci popisuje i David. Lovecké vzrušení přechází na celou posádku. I já riskuji a nahazuji co nejblíže ke spleti větví.

„Nebylo by lepší to házet rovnou do vody?“ komentuje David s těžkou dávkou ironie moji gumu zaseknutou ve větvích.

„Mám dřevěnou rybu,“ snažím se o vtip, ale moc přesvědčivě to nezní. Jsem naštvaný… Další utržená guma, navíc je špatně vidět a já se budu lopotit s dalším navazováním a to navíc poslepu, protože jsem si zapomněl čelovku v autě. Další snažení posádky je odměněno pouze dalšími kontakty, ale to je pro uspokojení naší lovecké vášně opravdu hodně málo. Krátce před šestou dává Milan pokyn k návratu.

„V zimě berou candáti trochu jinak než na podzim,“ seznamuje nás při zpáteční cestě se specifikami života v dunajském království. „Optimální doba je od osmi ráno do jedenácti a pak odpoledne od dvou do pěti. V šest záběry ustávají a jsou spíše výjimkou.“

Napsat komentář