O předkrmování a jeho kouzlu už bylo napsáno dost, ale opakování je matka moudrosti! Navíc v našich řadách vyrůstají další mladí kapraři, pro které mohou být tyto řádky prospěšné.

text: Jakub Erhart

Každý rybář prochází přirozeným vývojem a zprvu kráčí vlastní cestou. Nicméně roste až se zkušenostmi, ziskem informací, ať už od kolegů, či z médií. Něčím se ovlivnit nechá, něčím ne. Mé začátky mi přijdou až úsměvné. Dopouštěl jsem se několika chyb při lokalizaci ryb i v přípravě.

Měl jsem ale štěstí a u své oblíbené říčky Sázavy jsem mohl pozorovat v akci několik postarších místních nomádů, kteří měli techniku a cit pro lov vytříbenou. Čím více jsem viděl jejich počínání a výsledky, tím více jsem si jim přál alespoň trochu nakouknout do kuchyně. Z rodiny nikdo nerybařil, takže šlo o můj jediný zdroj učení.

Občas se některý z kolegů rozpovídal, strávil jsem vedle něj hodiny a hltal každé slovo. Zároveň jsem si mohl dokonale prohlédnout manipulaci s krmením a v neposlední řadě i fungující sestavy návazců. Nicméně nejdůležitější, co jsem si z lekcí odnášel, byly tři věci: Základem a klíčem úspěchu byla lokalizace a příprava místa s důkladným přečtením dna s pravidelným předkrmováním!

Pamatuji si, jako by to bylo dnes, když mi pan Kotva opakoval: „Lokalizuj, zmapuj dno a předkrm! A pak chytej!“ Trvalo mi roky, než jsem si tyto kroky u vody osvojil. Ale už tehdy se má efektivita při chytání značně zlepšila. V klidných částech řeky jsem lovil kapry, v proudnějších úsecích parmy.

trofejní ryba
foto: Jakub Erhart

Mnohem větším přínosem je ale tento přístup v lovu větších a kapitálních kaprů. Čím více a poctivě jsem se přípravě místa věnoval, tím více ryb jsem pak chytal. Taktika starých nomádů slavila úspěch.

Stojaté vody

Nejlépe jsem si vše ověřil při lovu na stojatých vodách v Anglii. Tam se šance na kapra během několikahodinové návštěvy bez předkrmení rovnala téměř nule. To se mi v prvních obdobích při poznávání místních revírů stávalo dost často. Pravidelné záběry se začaly dostavovat až poté, kdy jsem si vody více proklepl a konečně vytipovaná místa jezdil předkrmovat, a to i 3x týdně!

Můj postoj se tak zásadně změnil. Dá se říci, že se můj čas na ryby dělil mezi přípravou a samotným lovem na polovinu. Několik návštěv jsem u vody místo jen poznával, proklepával dno olovem, předkrmoval – a hlavně sledoval vodu! Všechny tyto úkony jsou snazší na stojatých vodách než na řece.

Lokalizace ryb je tu mnohdy jednodušší právě proto, že je revír více na dlani a kolikrát je možné jej obcházet dokola. Máte tak šanci ryby vystopovat rychleji. Struktura dna se tak často dramaticky nemění, snadněji je prozkoumáte. Olovničkou, ale i echolotem. Ještě přesnější a levnější je poznání dna při potápění. To praktikuje například parťák Kamil.

Při správné volbě návnady pro předkrmování máte větší šance, že krmení na kapry počká. Jde jen o to, jak zaujmout na daném místě kapra, nikoliv druhy, po nichž netoužíte. Jestli vám to čas i finance dovolují, určitě choďte předkrmovat častěji. Někdo volí masivnější zákrm, pak je vhodné kaprům předkládat pochoutky ob den. A to samé před lovem.

pelety
foto: Jakub Erhart

Střídmější zákrm, takové „cukrování“ místa je zase vhodné provádět i dvakrát denně, pokud to okolnosti umožňují. Vše o pečlivé přípravě místa pro lov platí dvojnásob v obdobích, kdy jsou ryby letargické. A v neposlední řadě je nutné mít také štěstí a v den „D“ najít připravené místo volné.

Někdy to však nevyjde. V tom případě zbude jen doufat, aby s dotyčným byla rozumná řeč. To je asi největší riziko tohoto přístupu k lovu. Vaše příprava, energie i finance mohou přijít vniveč. Stejně to platí i při lovu na řekách. 

Řeky

Před lety jsem se začal více zaměřovat na větší řeky. A s tím přišly i nové zkušenosti, protože jsem do té doby na nich téměř nelovil. Měl jsem ale štěstí, že jsem se potkal s Gusem a pak i s Kamilem. Vzájemně jsme se motivovali a společně začali chytat na jedné řece.

První sezony bych označil za průzkumové, kdy jsme často měnili místa, strategie lovu i krmení. Výsledky byly střídavé. Ovšem zároveň jsme tím pracovali na lokalizaci ryb ve všech ročních obdobích. Někdy jsme místa prohazovali jen olovy, jindy jsme používali člun s echolotem a dělali si tak podrobnější mapy dna. Když už jsme o vodě i rybách měli lepší představu, na řadu přišlo pravidelné předkrmování určených míst.

To znamenalo hlubší ponoření rukou do našich peněženek. Kvalitní návnada je nedílnou součástí rovnice a bylo jasné, že jí bude potřeba více! Chtěli jsme místa udržovat aktivní, chtěli jsme na nich přivítat větší ryby. Na řece je obtížnější eliminovat nechtěnou rybu. Tloušťů, parem, sumců, plotic i cejnů, kteří nemilosrdně atakují návnady na kapry, je v řekách přece jen víc.

trofejní kapr
foto: Jakub Erhart

Postupem času jsme došli k tomu, že dobře fungují obě varianty předkrmování. Jak každodenní, kdy jsme používali převážně hotové boilie a řádně ztvrdlé pelety v menším množství, tak vnadění ob den, to jsme používali vysušené, mražené koule ztvrdlé na kámen. Co se velikostí týče, většinou krmíme více průměry naráz, a to v 18, 21 a 24 mm, sem tam padne do vody i 30mm kulička.

V obdobích se zvýšeným průtokem, kdy se hůře udržuje krmení na potřebném místě, často větší průměry (od 21 mm) dělíme na poloviny. Při použití method mixu přidáváme kamení a zem. Při samotném lovu už jen místa „pocukrujeme“ spoty pár sousty a pak dokrmujeme podle záběrů.

Osobní zkušenosti

O kouzlu a funkčnosti těchto rad a postupu v rybaření mě usvědčilo několik situací, které se mi za poslední roky přihodily. Většinu velkých kaprů jsem ulovil hlavně díky důkladné přípravě místa a jeho pravidelnému předkrmování. S kluky si vzájemně vypomáháme, osobně mi to ušetří dost času, energie i peněz pro samotný lov.

Jakmile to jen trochu lze, předkrmíme místo i třeba 5x za týden, než jdeme nahodit. Často lovíme ve všední dny, kdy je u vody méně rybářů než o víkendech. Pokud se všechno sejde, pak mohou kapři snů zabrat během chvilky. S oběma postupy předkrmování jsem dosáhl úžasného výsledku.

V zimě, kdy už mrzlo nejen v noci, ale i ve dne, jsme pravidelně a intenzivně vnadili jedno místo přes dva týdny. Poté jsem zde chytal po dobu pěti dní. První tři dny jsem jezdil vždy na 12 hodin a zbylé dva dny lovil celé. Během půldenních vycházek se mi podařilo dostat několik zimních skvostů, v čele s řádkovou krasavicí! Když jsem zahajoval poslední den, ulovil jsem neskutečného lysce, jikernačku, která vážila 24 kg! Tohle by bez přípravy neklaplo!

krmení
foto: Jakub Erhart

Druhý příběh měl úplně jinou osnovu. Vloni na podzim jsem jel třikrát chytat na místo v řece, které pro mě bylo nové. Ale měl jsem ho důkladně zmapované. Věděl jsem, že se tu ryby ukazují a krmí. S pomocí parťáků jsme je pravidelně předkrmovali několik dní. První ráno jsem zde ulovil dvě ryby, šupináče o hmotnosti 13 kg, za ním šla z vody nádherná jikernačka.

Druhý den brzy zrána to ovšem nabralo ještě větší obrátky! V podběráku se mi převaloval šupinatý král Kuba vážící přesně 25,80 kg a za pár minut jej následovala skvostná jikernačka o hmotnosti lehounce pod 16 kg. To je výsledek dobré lokalizace, přípravy a předvnadění.

ulovený kapr
foto: Jakub Erhart

Ryby i díky němu místo považují za bezpečné. Jak by ne, když se tam všude povalují volné pochoutky a bez rizika! Jenže později do něj nahodíte a je to už jen na vás. Ryby mohou přijít opravdu rychle.

Už dobře vím, proč kdysi ti staří nomádi na Sázavě lovili pravidelně větší ryby než ostatní. Proč uměli většině ryb a primárně větším jedincům darovat s úsměvem na tváři život. Uměli si totiž dobře spočítat, že je mohou chytit i příště. Oni totiž ze všeho nejdříve, než vybrali správné místo pro lov, věnovali čas pečlivé přípravě a teprve pak přišly na řadu nahozené pruty!

Napsat komentář