V časopise Rybářství se objevují témata zajímavá, vážná, ale i odlehčená. Jedním z autorů, kteří umějí psát i pro pobavení, je Zdeněk Hofman. V dubnovém čísle vzpomíná na pět příhod, které se mu v minulosti staly v tomto co do počasí nevyzpytatelném měsíci. Jeden z nich si můžete přečíst zde.

text: Zdeněk Hofman

Hostivařskou přehradu máme téměř za barákem. Na přehradu chodíme jen v zimě nebo na jaře, kdy je hladina upuštěná a je zde dostatek míst na chytání. Rybářů sem chodí hodně a většinou se dobře znají.

Kousek od jedné partičky místních matadorů jsme se při dubnové výpravě s manželkou usadili. Bylo to těsně před vypuštěním přehrady. Sluníčko svítilo a ryby braly. Většinou cejni, plotice a spletl se i kapřík. Po nějaké době jsme si všimli starého mořského vlka, který kdykoliv někdo něco chytil, si úlovek vzal.

„Asi bude dělat salát a potřebuje hodně cejnů,“ hodnotí Lenka situaci. Pán hází ryby do kýble, a když je plný, vybalí z ruksaku prkýnko, paličku, nůž, ocílku a další řeznické nádobíčko. „To bude nějaký profík, koukni na tu výbavu,“ upozorňuju Lenku.

„Chceš kapra?“ volá jeden z rybářů a zvedá podběrák se čtyřicátníčkem.

Kapitán Iglo, foto: Zdeněk Hofman

„To je kapitán Iglo, co krmil děti rybími prsty,“ šeptám manželce. „Vyfoť mi ho na titulku.“
„Já nikoho fotit nebudu. Má v ruce nůž, ještě mě zapíchne.“

„Půjč mi ten foťák, takové sousto si nemůžu nechat ujít,“ pravím a nenápadně pořizuji několik špionážních snímků. „Takového masaře jsem ještě neviděl, za to by ho měl svatý Petr potrestat. Ryby se během lovu porcovat nesmí, má jich určitě víc než sedm kilo a minimálně tři kapry.“
„To bude salát pro celý panelák, těch ryb je nejméně dvacet kilo,“ odhaduje Léňa. Zatím netušíme, že trest skutečně přijde.

Členové klanu postupně odcházejí a u vody zůstane kapitán Iglo nakonec sám. Naporcované ryby pečlivě umyje, naskládá do několika igelitek a strčí do obrovského batohu, ve kterém má i veškeré rybářské vybavení. Vše má již sbaleno, ruksak na zádech, když najednou zjistí, že zapomněl na vidličky. Vytáhne je ze země, jenže jsou zablácené. Kapitán Iglo provede automaticky úkon, který dělá jistě již desítky let.

Sehne se k vodě a vidličky umyje. Jenže dnes má na zádech ruksak plný rybího masa. Jakmile se sehne k vodě, maso sklouzne a převáží batoh směrem dolů. Kapitán ztratí rovnováhu a po hlavě spadne do vody. Je překvapený, zoufalý, batoh ho navíc táhne ke dnu.

„Lenko, rychle foť,“ nabádám manželku k atraktivním snímkům. Zachytit masaře, kterého potrestal svatý Petr za nenažranost, považuji za unikát.

cejn velký
Cejni na Hostivaři, foto: Zdeněk Hofman

V manželce však zvítězila dobrota nad senzacechtivostí a místo focení běží na pomoc tonoucímu. Starý mořský vlk zatím zachytil drápkem o břeh a škrábe se ven. Kucká vodu a počítá ztráty. Část úlovku mu z batohu uplavala. Vylévá vodu a odchází jako zmoklá slepice. Teď už se směje i Lenka a máme jasno. Svatý Petr potrestal hamižného masaře nedobrovolnou koupelí. Část úlovku mu vzala voda a v tlumoku zůstalo jenom povolených sedm kilogramů. 

Jak zabral první kapřík letošní sezony? Co se dá chytit kromě parmy, když máte speciální neoprenové gumovky s protiskluzovou podrážkou? Jak dopadla cesta za ouklejkou pruhovanou na říčku Litavku? Zajímají vás další aprílové příběhy od vody?

To vše si můžete přečíst v novém čísle časopisu Rybářství, které je na stáncích od začátku dubna. Objednat si ho můžete také v našem e-shopu.

Pokud ještě nemáte předplatné časopisu Rybářství, můžete si ho zařídit zde.

1 Komentář

  1. Konrád Puška Odpovědět

    Tvl, to je teda „příběh“. Jak ze školky. Ten časák fakt někdo kupuje?

Napsat komentář