Sumci z mělčin
text a foto: Marek Schejbal
Sumcařina není v dnešní době takový fenomén jako kaprařina, asi proto jsem si k ní našel svou cestu i já. Miluji večery, kde jediný zvuk, který slyšíte, je zvuk přírody, a když se vše podaří, tak i zvuk rolničky. Miluji klasickou sumcařinu, kde není potřeba nejlepších echolotů, velkých lodí a dalších zbytečností, i když samozřejmě nemohu tvrdit, že je ve výbavě nemám.
Bohužel i v sumcařině člověk musí jít trošku s dobou a k tomu všechny ty technologie patří. Miluji, když si své místo předem vytipuji na mapách, a to jen díky odstínu vody na satelitních snímcích. Když pak doplníte svůj šestý smysl pro lov, vzniká dokonalá kombinace.
Za sumci, stejně jako za kapry, jsem projel několik zemí Evropy, kde se mi dařilo lovit opravdu velké ryby. Ale na dlouhou dobu se mým druhým domovem stala Francie. A to nejen díky vlídnosti lidí, ale i nespoutané a v mnoha případech nedotčené přírodě. Francie je země mnoha tváří, najdete zde spousty vod, které jsou již stejně komerční, jako například vody Itálie nebo Španělska. Ale můžete zde najít svůj rybářský ráj, který jsem zde se svými přáteli našel i já.
Díky tomu vznikla moje další rybářská etapa s názvem Sumci z mělčin.
Bájná hranice
Vše začalo asi před třemi lety, kdy jsme hojně navštěvovali řeku Rhônu, a to jak malou, tak i Grande Rhônu. Ryby, které se nám zde dařilo lovit, byly neskutečné. Poprvé jsem díky těmto řekám mohl spatřit rybu, o které sní mnoho sumcařů. Rybu, která překonala bájnou hranici 100 kilogramů. Ale jak se běžně ve světě děje, i nás odtud vyhnaly nájezdy rybářů z celé Evropy. Nezbývalo nic jiného, než si otevřít laptop s mapami a strávit dlouhé hodiny hledáním.
Na mapě je několik řek, které vypadají, jako by vlastně neměly žádnou vodu, ale proč by tam nežili sumci? Informací o existenci velkých sumců v mnou zvolené řece moc není, takže nezbývalo nic jiného než naložit auto, vytipovat úsek a vyrazit. Jako by to bylo dnes, když jsem se poprvé postavil k řece a nevěřícně hleděl do vody, kde místy nebylo ani 30 centimetrů vody a řeka se v mnoha místech dala přejít po kolena. Pojďme naložit čluny a vyrazit na naši první jízdu.
Jak ulovit krále řeky
Sedíme ve člunech a krása okolní přírody nám bere dech. Voda čistá jako ze studánky, život ve vodě byl různorodý. Připadali jsme si, jako bychom projížděli akváriem. Je neskutečné nechat se unášet proudem a pozorovat kolem sebe divoké kapry, velké parmy a tlouště. Ale kde jsou sumci? Pod lodí bylo stále maximálně metr vody, ale v tom to přišlo. Přišlo to, po čem jsme toužili. Na echolotu jsem si všiml razantní změny hloubky, ryba odhadem kolem dvou metrů byla zaparkovaná v podemletém břehu.
Věřte mi, tenhle pohled nikdy neomrzí. I kdybych nic nechytil, tohle pro mě byla odměna. Ihned jsme věděli, jaká místa budeme vyhledávat, a jakým stylem budeme ukládat svoje montáže. Jen mi prosím odpusťte, že zde si ponechám trošku svého tajemství a nebudu zmiňovat přesný postup našeho lovu – i kvůli tomu, abyste měli možnost zapojit vlastní hlavu a pak si užít tu velkou odměnu, když přijdete na to, jak ulovit krále řeky.
Náš druhý domov
Naše první výprava byla jako z říše snů. Projeli jsme úžasných dvacet kilometrů řeky a lovili tak, abychom poznali co nejvíce míst tohoto úžasného kousku světa. Nejkrásnější na tom bylo, že jsme od prvního místa ujeli třeba 500 metrů a našli jsme hned místo, které jsme museli vyzkoušet, ale další den jsme museli ujet i deset kilometrů, ale žádné místo jsme nenašli. Mnohokrát jsme tlačili čluny v mělké vodě před sebou, protože se nedalo jinak splouvat, naše lodě na této výpravě dost trpěly, prodřené dno bylo na denním pořádku, ale i tak to byl ráj.
Ryby, které se nám dařilo dostávat na břeh z podvodní džungle, byly neskutečné. Mramorová těla s délkou, o které všichni sníme, byla naprosto neskutečná, však posuďte sami. Každý den nás vítala řeka plná plovoucích ostrovů trav, kde mnohdy nedokážete projet lodí, spousty popadaných stromů ve vodě. To je přesně ta krása neregulovaných řek. Řek, kde si vše žije svým životem a vy, pokud chcete být úspěšní, se musíte přizpůsobit.
Bez nadsázky můžu říct, že se tato řeka stala pro mě a mé přátele druhým domovem.
Co nás žene vpřed
Při psaní těchto řádků mám na druhé obrazovce otevřenou mapu a projíždím další část řeky. Za pár dní se opět vydám do francouzské přírody s přáním ulovit nějakého místního obra. A když se to nepovede? Nic se neděje, je to totiž další dílek do naší skládačky s názvem Sumci z mělčin. To je cesta, kterou jsme si my sami zvolili, a která nás žene vpřed.
Věřte mi, že každá utracená koruna, kterou investujete do svého příběhu, se vám náležitě vrátí v podobě zážitků, na které budete vzpomínat hodně dlouho. Třeba se v dalším čísle Rybářství opět dočtete něco o mé cestě za sny. Jedno vám mohu slíbit – udělám maximum pro to, abych vám večery, kdy třeba nemůžete být u vody, zpříjemnil příběhy a fotkami z našich toulek.
