Ze života rybářské stráže: Pytláci
text a foto: Robin Kudweis
Sportovní rybolov zaznamenal za poslední dekádu obrovský pokrok. Není to tak dlouho, kdy jsem se po několikaleté odmlce způsobené především pracovními povinnostmi vracel naplno k rybaření. Kamarád Martin, který má v Písku prodejnu s rybářským vybavením, mi ukazoval všechny ty novinky v oboru, seznamoval mě s novými nástrahami pro lov trofejních kaprů a učil mě naprosto neznámé koncové montáže.
Také jsem poprvé navštívil rybářskou výstavu v Praze a poté jsem musel dát Martinovi jednoznačně za pravdu, když říkával: „Kdo chvíli stál, již stojí opodál“. Jak výstižné. Často už nejsme jen rybáři, ale například kapraři, sumcaři, vláčkaři a tak dále. Ale co takový pytlák?
Možná proto, že jsem vyrostl na povídkách Oty Pavla, možná jen tak z nostalgie, ale pytláka si pořád představuji jako někoho schovaného v houští na břehu chovného rybníka, jak se snaží se špulkou vlasce přelstít nějakého šupináče k večeři. Bohužel i tady došlo k zásadním změnám. V mnoha případech už nejde o to ulovit něco k večeři, ale o určitou bezohlednost a neochotu dodržovat i ta nejzákladnější pravidla.
Širší pohled
Kdo je vlastně takový pytlák? Jistě je to osoba, která loví ryby bez patřičného oprávnění k rybolovu. Já se ale domnívám, že za pytláka lze označit i někoho, kdo loví ryby v zásadním rozporu s legislativou. Pokud je někdo rybář, má platné doklady k rybolovu. Přesto si například přivlastní více ryb, než smí, loví ryby v době jejich hájení nebo zakázaným způsobem. Podle mne takovou osobu za pytláka považovat lze.
Na našich revírech každoročně řešíme mnoho přestupků ve spojitosti s lovem bez oprávnění k rybolovu. Velký podíl na tom mají jistě i cizinci, kteří jsou zvyklí, že v jejich domovině lze provádět lov ryb neomezeně a bez povolení, a zde v ČR nejsou ještě dostatečně adaptováni, aby pochopili, že rybolov v ČR je regulovaná činnost.
Bizarní výmluva
Když se řekne pytlák, vybaví se mi jedna z mých prvních kontrol na Orlické přehradě. Tehdy jsem vyjel s kolegou Lukášem, ještě na obyčejné pramici s elektromotorem, na noční kontrolu.
Již v čase mimo povolenou denní dobu jsme přirazili ke břehu, kde bylo nahozeno celkem pět udic. Z bivaku vylezli dva pánové, kteří sice nevlastnili doklady k rybolovu, ale oba dva se prokázali jako policisté. I přes pořízení videozáznamu, kde se tito pánové k přestupkům přiznali, se řešení celého případu vleklo téměř rok.
V průběhu šetření vyšlo najevo, že jeden z pánů je opravdu aktivním policistou a druhý jeho bývalým kolegou. Tento kolega tehdy při kontrole tvrdě spal. Když jsem ho jako rybářská stráž vzbudil, k přestupkům se přiznal jen z toho důvodu, že se mu ve spánku zdálo, že je na rybách. Ve skutečnosti ale údajně vůbec nevěděl, komu nahozené udice patřily. Ano, takto bizarní výmluvu vymyslel společně se svým právním zástupcem. Co mne ale šokovalo ještě více, byla skutečnost, že se tento pán ještě nedávno jako policista podílel na kontrolách rybářů, a dokonce se měl sám zanedlouho stát členem rybářské stráže. Přiznám se, že přesně nevím, jak celá tato kauza nakonec dopadla. Pro mne je ale zásadní, že k jeho ustanovení do funkce rybářské stráže naštěstí nikdy nedošlo.
